Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 46/2021-29
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 40 517 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 206,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 608,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 514,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 733,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 733,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku ve výši 7 310,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 642,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 216,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 253,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 253,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 206,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 608,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 514,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 733,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 733,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku ve výši 7 310,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 642,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 216,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 253,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 253,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 40 517 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 18. 6. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 13. 7. 2018 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 18 733,85 Kč a na souhrnném poplatku 14 472,83 Kč. Žalovaný zbytek dluhu dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 8 514,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 608,33 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 21. 1. 2020. právnická osoba dále uzavřela se žalovaným dne 5. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytla žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 8 075 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 18. 6. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 29. 4. 2018 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 4 253, 90,85 Kč a na souhrnném poplatku 3 056,42 Kč. Žalovaný zbytek dluhu dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 2 216,87 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 642,20 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 21. 1. 2020. Pohledávky byly ke dni 20. 1. 2020 postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaný namítnul promlčení nároku.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to dvou smluv o zápůjčce, 2x přehledu plateb, předžalobních upomínek včetně podacích lístků, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 5. 2017 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč, tj. celkem 46 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 776 Kč (poslední splátka ve výši 758 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 4 472 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 050 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 020 Kč. Žalovaný ve smlouvě si výslovně zvolil hotovostní inkaso splátek. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 3. 2017 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 8 075 Kč, tj. celkem 17 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč (poslední splátka ve výši 260 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 610 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 498 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 967 Kč. Žalovaný ve smlouvě si výslovně zvolil hotovostní inkaso splátek. Dle smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy i smluvní podmínky smlouvy o půjčce, které jsou shodné s podmínkami uvedenými u předchozí smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným z obou smluv o zápůjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 písemně uzavřených smluv předala žalovanému v hotovosti částky 25 000 Kč a 9 000 Kč. Žalovaný tyto skutečnosti ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že obě smlouvy o zápůjčce je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně, ač byla o povinnosti toto tvrdit a prokázat poučena, žádná podrobnější skutková tvrzení ohledně prověření úvěryschopnosti ani důkazy, že tak předchůdkyně žalobkyně učinila, netvrdila ani nepředložila, proto musí nést negativní následky s neunesením břemen tvrzení, resp. důkazního v podobě pro ni nepříznivého rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti těchto právních jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
7. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. U Smlouvy ze dne 5. 3. 2017 byla žalovanému vyplacena částka 9 000 Kč a de tvrzení žalobkyně na tento úvěr uhrazena částka 9 764,68 Kč, tedy vyšší částka, než žalovaný obdržel, u této smlouvy tedy nepřichází bezdůvodné obohacení na jeho straně v úvahu. Pokud jde o smlouvu z 19. 5. 2017, zde žalovaný obdržel 25 000 Kč a uhradil 13 335,32 Kč. Zde by proto případně přicházelo v úvahu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tedy ve výši 11 664,68 Kč. Soud se však současně zabýval důvodností námitky promlčení vznesené žalovaným a dospěl k závěru, že byla vznesena důvodně. Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. V tomto případě je nepochybné, že žalobkyně, resp. její předchůdce věděli, kdy a komu byla poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž právní hodnocení soud je v tomto směru bez významu. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta proto počala běžet dnem 20. 5. 2017 a skončila dne 19. 5. 2020. Pokud byla žaloba podána až dne 27. 11. 2020, byla podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a tudíž opožděně a nárok je tak v této části již skutečně promlčený. Jelikož tedy na straně žalovaného u smlouvy ze dne 5. 3. 2017 ke dni rozhodnutí žádné bezdůvodné obohacení již neexistuje a u smlouvy ze dne 19. 5. 2017 dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je již promlčen, soud žalobu v plném rozsahu včetně příslušenství z požadovaných částek zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný, vůči němuž byla žaloba zcela zamítnuta, by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný žádné náklady neuplatnil a ze spisu na jeho straně žádné náklady nevyplývají, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).