Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 261/2020-76
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 5 642 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 149 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 2 493 Kč, úroku z prodlení ve výši 902,49 Kč, úroku ve výši 2 368,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 851 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 149 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 2 493 Kč, úroku z prodlení ve výši 902,49 Kč, úroku ve výši 2 368,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 851 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 23. 7. 2020 žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 5 642 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalované, vycházel z informace žalované, že pobírá státní sociální dávky ve výši 17 496 Kč, pokud jde o výdaje, vycházel z informací žalované o výši výdajů na nájemné 3000 Kč a dalších výdajů ve výši 5 000 Kč měsíčně a jejího sdělení, že nemá žádné dluhy z úvěrů. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 2 364 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč Poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatila částku 851 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 20,98 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč od 24. 2. 2017. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 4 000 Kč, dlužnou část poplatků ve výši 1 642 Kč (za administrativní činnost 498,46 Kč, za hotovostní inkaso splátek požaduje částku 1 032,54 Kč), na poplatku za životní pojištění žádá 111 Kč, požaduje kapitalizované úroky ve výši 2 368,41 Kč z částky 4 000 Kč za dobu od 24. 2. 2017 do 6. 12. 2019 při sazbě 20,98 % p.a., dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 902,49 Kč z dlužné jistiny 4 000 Kč od 3. 3. 2017 do 6. 12. 2019 a dále úrok ve výši 20,98 % p.a. z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 2 364 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,98 % p.a.. Z čl. 1 smluvních podmínek vyplývá ujednání, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trávní smlouvy jistina úročena. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smluvních podmínek. Dle čl. 9 smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Karta zákazníka“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené, byla odkázána na státní podpory, měla vyživovací povinnost k dítěti a své výdaje specifikovala nájemným a výdaji domácnosti.
4. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
5. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Soud proto nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř. , aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované a to jak pokud jde o příjmy tak i pokud jde o její výdaje. Toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. V projednávané věci žalobkyně předložila formulář, z něhož bylo zřejmé, jaké údaje právnímu předchůdci žalovaná sdělila, ale nepředložila žádný důkaz o ověření výše příjmů a výdajů žalované před poskytnutím úvěru jejím právním předchůdcem. Z žádného důkazu není patrno, že by právní předchůdce žalobkyně bral v úvahu výdaje žalované spojené s plněním její zákonné vyživovací povinnosti k nezl. dítěti, ač tyto závazky žalované ze zákaznické karty vyplývají, popř. že by právní předchůdce žalobkyně ověřil schopnost žalované splácet též nahlédnutím do veřejně přístupných databází dlužníků (příjmení apod.). Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Soud má za to, že v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celkem částku 851 Kč a byla jí poskytnuta částka 4 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 3 149 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z toho, že dne 6. 12. 2019 bylo na žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky, z jehož obsahu vyplývala výzva k úhradě celé poskytnuté částky, když i dle smlouvy v té době uplynula celková sjednaná splatnost závazku. Soud proto žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z přisouzené částky v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná byla povinna nad výslovně sjednaný úrok hradit i úrok ve výši 20,98 % ročně do zaplacení jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.