Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 280/2020-49
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem titul Radkem Solařem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
sídlem adresa žalované
o zaplacení 38 305 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 805 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 3 805 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 34 500 Kč, úroku ve výši 13,18 % ročně jdoucího z částky 23 930 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 5 644,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 20 419 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 805 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 3 805 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 34 500 Kč, úroku ve výši 13,18 % ročně jdoucího z částky 23 930 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 5 644,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 20 419 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 38 305 Kč spolu s úrokem ve výši 13,18 % ročně jdoucím z částky 23 930 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 5 644,90 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 24 224 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako právní předchůdkyní žalobkyně, došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, tj. s úrokem v částce 7 000 Kč a dále spolu s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku 46 000 Kč odpovídající součtu jistiny a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to v 16 měsíčních splátkách po 2 875 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a v důsledku jejího prodlení právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 15. 10. 2017 a zesplatnila. Žalovaná přitom žalobkyni, respektive jejím právním předchůdkyním na poskytnutý úvěr zaplatila celkem částku 21 195 Kč, naposledy platbou ve výši 1 000 Kč uskutečněnou dne 31. 10. 2017. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení předmětné pohledávky s tím, že tato jí byla postoupena společností právnická osoba, kdy s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a to smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum s účinností postoupení ke dni datum, přičemž toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však žalobkyni ničeho dalšího nezaplatila, ač k tomu ještě před podáním žaloby byla žalobkyní vyzvána.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Přitom ze smlouvy o zápůjčce číslo – číslo ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní datum a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.
5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 16 měsíčních splátkách po 2 875 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze částku 21 195 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě vkladu části závodu byla převedena na společnost právnická osoba a na základě následně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.
6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku ). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (tedy podle úpravy účinné do 30. listopadu 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěryschopnosti žalované uvedla, že společnost právnická osoba jako poskytovatel půjčky, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu a pobírá důchod ve výši 9 500 Kč, příjem její dcery činí 20 500 Kč a celkový měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že celkové měsíční výdaje domácnosti činí 25 000 Kč a použitelný měsíční příjem činí 5 000 Kč. Dále v žádosti žalovaná uvedla, že bydlí u dcery a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.
9. Soud se se závěrem žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně správně a důsledně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neztotožňuje, ba právě naopak. právnická osoba nesprávně kalkulovala s údajným celkovým příjmem domácnosti v údajné výši 30 000 Kč, když tento byl žalovanou jen tvrzen bez toho, aby byly tyto příjmy jiných osob doloženy. Nadto soudu není vůbec zřejmé, z jakého důvodu by měly být rozhodné příjmy jiných osob než žalované, když tyto jiné osoby nemají jakoukoliv povinnost hradit splátky úvěru čerpaného žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neprověřila ani výdajovou stránku poměrů žalované. Dokonce se žalované ani nedotázala na to, jaké jsou její měsíční pravidelné výdaje, když výdaje na bydlení a jídlo musí mít každý a právě tyto výdaje zpravidla tvoří podstatnou část výdajů nízkopříjmových osob, mezi něž je možno žalovanou s deklarovaným příjmem 9 500 Kč měsíčně směle zařadit. Smlouva uzavřená se žalovanou je proto neplatnou.
10. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, jakož i úrok z prodlení, který je žalobkyně v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobkyně jako věřitelka oprávněna požadovat. Jestliže pak žalobkyně tvrdila, že ze strany žalované na poskytnutý úvěr již byla uhrazena částka 21 195 Kč, pak soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu nároku na vrácení poskytnuté a dosud nezaplacené úvěrové jistiny a ve zbývající části žalobu zamítl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozí věřitelkou ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku .
11. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.
12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která v řízení zaznamenala úspěch zjevně převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu dosud v řízení žádné náklady, které by mu tudíž mohly být přiznány vůči žalobkyni k náhradě, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.