Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 19/2021-16
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Markétou Šubovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
; bytem adresa žalované
o zaplacení částky 27 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 300 Kč za období od 16. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 21 250 Kč spolu s úrokem ve výši 2 835,68 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 388,72 Kč, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do 15. 12. 2019 a ve výši 9,75 % ročně z částky 15 244,52 Kč za období od 16. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 300 Kč za období od 16. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 21 250 Kč spolu s úrokem ve výši 2 835,68 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 388,72 Kč, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do 15. 12. 2019 a ve výši 9,75 % ročně z částky 15 244,52 Kč za období od 16. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky 27 550 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovanou dne 6. 2. 2018. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti, v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 4. 2019. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu do doby postoupení pohledávky uhradila žalobci částku 18 550 Kč, po postoupení pohledávky zaplatila 150 Kč, žalovaná tak dluží na jistině částku 21 544,52 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 6 005,48 Kč a dále úrok a úrok z prodlení. Žalovaná dluh nezaplatila ani po předžalobní výzvě žalobce.
2 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3 Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4 Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba – a žalovanou dne 6. 2. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 6. 2. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a to za 60 týdnů v pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč týdně.
5 Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 6. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 13 542 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč a osobní výdaje ve výši 6 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla další příjmy ve výši 2 500 Kč a ve výši 17 000 Kč, tyto příjmy blíže nespecifikovala. Z žádosti o zápůjčku vyplývá, že k žádosti o zápůjčku žalovaná doložila pouze výplatní pásky a pracovní smlouvu.
6 Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 29. 11. 2019 postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k zaplacení bylo žalované odesláno dne 13. 12. 2019.
7 Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení dluhu.
8 O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou dne 6. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalované. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 13 542 Kč a dále z dalšího příjmu ve výši 2 500 Kč a 17 000 Kč, přičemž tento další příjem nebyl nijak blíže specifikován ani žalovanou doložen, neboť z karty zákazníka vyplývá, že byly před uzavřením smlouvy doloženy žalovanou pouze výplatní pásky a pracovní smlouva. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k výši jejího tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem si nechat skutečně doložit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval, řádně neověřil pravidelné měsíční příjmy žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil právní předchůdce pohledávku za žalovanou žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu, přičemž výzvu k zaplacení odeslal dne 13. 12. 2019.
9 Žaloba je částečně důvodná.
10 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.
15 Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
16 Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srovnatelný kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu spisová značka 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu spisová značka III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
17 Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
18 V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k příjmům žalované v daném případě nemohlo dojít.
19 V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
20 V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku 25 000 Kč a žalobci vrátila částku 18 700 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 6 300 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a předal ji k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, žalované se tak výzva mohla dostat do její dispoziční sféry nejpozději dne 14. 12. 2019, dne 15. 12. 2019 měla dluh zaplatit, od 16. 12. 2019 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 16. 12. 2019.
21 Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
22 Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 6. 2. 2018 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, žalobci rovněž nevznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 19,34 % ročně, neboť ten nebyl platně sjednán a ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 16. 12. 2019, kdy žalovaná nebyla v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 21 250 Kč spolu s úrokem ve výši 2 835,68 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 388,72 Kč, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 544,52 Kč za období od 4. 12. 2019 do 15. 12. 2019 a ve výši 9,75 % ročně z částky 15 244,52 Kč za období od 16. 12. 2019 do zaplacení, žalobu zamítl.
23 O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší úspěch, když žaloba byla zamítnuta co do částky 21 250 Kč s příslušenstvím, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.