Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 302/2020-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr Irenou Žaganovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 662 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 2 554 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 154,63 Kč a úrok z prodlení z částky 2 554 Kč za dobu od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 108 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 78,41 Kč a úrok z prodlení
z částky 1 108 Kč za dobu od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 2 554 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 154,63 Kč a úrok z prodlení z částky 2 554 Kč za dobu od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 108 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 78,41 Kč a úrok z prodlení z částky 1 108 Kč za dobu od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 26. 6. 2020, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil pohledávky ve výši 3 662 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřela s žalovaným dne 14. 12. 2018 úvěrovou smlouvu (dále jen„ Smlouva“), na základě které poskytla žalovanému dne 14. 12. 2018 bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. K uzavření Smlouvy mohlo dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www. kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Zájemce o uzavření úvěrové smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy, a na telefonní číslo, které žadatel uvedl v žádosti a které je součástí smlouvy, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy je kód zadán na webové stránce webová adresa nebo v mobilní aplikaci, je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele. V tomto případě byla identita žalovaného ověřena při výběru hotovosti na zvoleném terminálu právnická osoba a. s . Žalovaný byl obsluhou terminálu vyzván k předložení občanského průkazu, a protože se údaje na občanském průkazu shodovaly, byla schválená hotovost obsluhou terminálu vyplacena. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet úvěr, kdy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí. Dále zjišťuje prostřednictvím registru příjmení a v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, zda v případě, že žadatel o úvěr již nějaké jiné závazky má, tyto hradí. Žalobkyně tvrdila, že taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný se v daném případě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, a to nejpozději dne 13. 1. 2019. Dále byl ve Smlouvě sjednán poplatek za takto vyplacený úvěr ve výši 249 Kč, poplatek ve výši 49 Kč měsíčně za zasílání žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy. Žalovaný si několikrát v souladu se Smlouvou prodloužil splatnost úvěru o 30 dní, za což byl povinen zaplatit poplatky ve výši 395 Kč a ve výši 245 Kč, přičemž v době od 9. 1. 2019 do 10. 1. 2020 uhradil žalobkyni celkem 3 892 Kč. Platby žalovaného byly v souladu se Smlouvou započteny na jednotlivé poplatky a na jistinu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě dne 21. 6. 2019 a dne 20. 9. 2019. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni v souladu se Smlouvou nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 121 Kč, která byla žalovanému vyúčtována dne 29. 7. 2019. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s . ř.“), zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný však zůstal nečinný, proto žalobkyně uplatnila v tomto řízení nárok na zaplacení pohledávek ve výši 3 662 Kč, tj. 2 633 Kč neuhrazená jistina, 165 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 294 Kč poplatky za SMS servis, 249 Kč poplatek za výplatu částky 5 000 Kč na terminálu příjmení, 200 Kč účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky, 121 Kč smluvní pokuta. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 233,04 Kč od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobkyně od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy k plnění) a zákonný úrok z prodlení z částky 3 662 Kč od 17. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 15. 4. 2021 konaném v nepřítomnosti obou účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal.
4. Na základě provedeného dokazování listinami, které žalobkyně přiložila k žalobě, zjistil soud tento skutkový stav:
5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2018 uzavřena písemná úvěrová smlouva („ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost dne 14. 12. 2018 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny v hotovosti ve sběrně právnická osoba a. s . Ve Smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný má povinnost vrátit částku 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a poplatkem za výplatu hotovosti ve výši 249 Kč nejpozději dne 13. 1. 2019. Roční úroková sazba úvěru činila 0 %, přičemž podle dalších smluvních ujednání žalovaný mohl za příslušný poplatek požádat o odklad sjednaného termínu úhrady svých závazků, za doplňkovou službu SMS servis byl povinen hradit 49 Kč měsíčně a pro případ prodlení s úhradou dluhu dle této Smlouvy byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady na vymáhání. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 3 892 Kč, a to platbami v době od 9. 1. 2018 do 10. 1. 2020 (tj. 2 Kč dne 9. 1. 2019, 2 Kč dne 8. 2. 2019, 745 Kč dne 5. 3. 2019, 745 Kč dne 10. 4. 2019, 745 Kč dne 13. 5. 2019, 551 Kč dne 5. 11. 2019, 551 Kč dne 6. 12. 2019 a 551 Kč dne 10. 1. 2020). Před podáním žaloby byla žalovanému dne 17. 10. 2019 zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 10. 2019, dle níž byl povinen uhradit dlužné částky ze Smlouvy v celkové výši 5 315 Kč nejpozději do 30 dnů od dne sepisu této výzvy, tj. do 16. 11. 2019. Tvrzení žalobkyně, že při uzavírání Smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, nebylo prokázáno.
6. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
7. Předmětná Smlouva není úvěrovou smlouvou podle ustanovení § 2395 o. z., a to z důvodu absence ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit úroky. Tato Smlouva má náležitosti smlouvy o peněžité zápůjčce podle § 2390 o. z. a současně je spotřebitelskou smlouvou podle ustanovení § 1810 a násl. o. z., kterou byl zároveň sjednán spotřebitelský úvěr v režimu zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že závazkové vztahy ze smlouvy o spotřebitelském úvěru upravuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , který je vůči občanskému zákoníku ve vztahu speciality, má aplikace právních norem v něm obsažených přednost před aplikací právních norem obsažených v občanském zákoníku . Tím však není dotčena subsidiární aplikace občanského zákoníku v otázkách, které zákon č. 257/2016 Sb. neupravuje.
8. V souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost před uzavřením Smlouvy náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má významný dopad na veřejný pořádek. Chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Zákon č. 257/2016 Sb. , konkrétně jeho § 75 vyžaduje, aby poskytovatel úvěru provozoval svoji činnost s odbornou péčí, což je třeba v souladu s judikaturou vyložit ve vztahu k povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele mj. tak, že není možno vycházet pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a tedy je nutno prověřit toto prohlášení (tvrzení) spotřebitele, kdy na tom nic nemění ani skutečnost, že žadatel o úvěr (spotřebitel) není evidován v databázích dlužníků. Poskytovatel úvěru musí využívat veřejně dostupné informace o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Na základě eurokonformního výkladu zákona č. 257/2016 Sb. , konkrétně jeho § 87 odst. 1 , a v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie vydaného ve věci C -679/18 dne 5. 3. 2020, soud se z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V tomto ohledu žalobkyně v průběhu řízení neprokázala svá žalobní tvrzení, že tuto povinnost splnila, přičemž svou neúčastí na jednání dne 15. 4. 2021 zabránila, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Za této situace soud dovodil, že žalobkyně své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2013 Sb. nedostála, a proto je Smlouva jako celek absolutně neplatná podle § 580 o. z., jenž mj. stanoví, že neplatné je právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Tento výklad se opírá též o § 2 a § 588 o. z., v jehož první větě je uvedeno, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzovaném případě je zjevné, že porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. narušuje veřejný pořádek. Obecně pak platí, že právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění.
10. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy si pak smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Poněvadž v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na základě neplatné Smlouvy získal částku 5 000 Kč a žalobkyni již uhradil 3 892 Kč, je povinen vrátit žalobkyni částku 1 108 Kč (rozdíl mezi čerpanou částkou 5 000 Kč a uhrazenou částkou 3 892 Kč), a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy o peněžité zápůjčce.
11. V důsledku prodlení žalovaného se splněním dluhu z neplatné Smlouvy, které prokazatelně trvá od 17. 11. 2019, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Soud proto s ohledem na uvedené skutkové a právní závěry rozsudečným výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 108 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 17. 11. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 78,41 Kč, který byl vyčíslen z dlužné částky 2 210 Kč za dobu od 17. 11. 2019 do 6. 12. 2019, z částky 1 659 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 1 108 Kč za dobu od 11. 1. 2020 do 24. 6. 2020, a úrok z prodlení z částky 1 108 Kč za dobu od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Rozsudečným výrokem I. byla žaloba ve zbylém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.
13. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení reflektuje výsledek sporu a skutečnost, že v převážné míře úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
14. Odůvodnění tohoto rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř, bylo vyhotoveno ve zkráceném znění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).