Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 67/2021-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 317,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 917,78 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 8 576,80 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 576,80 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 917,78 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 8 576,80 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 576,80 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku I. uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru, uzavřenou účastníky dne 22. 5. 2019. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky. Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 7 000 Kč na účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal tento limit nepřekročit a platit úroky (stanovené dle oznámení žalobkyně ve výši 18,90 % ročně). Žalovaný byl povinen celou výši kontokorentu splatit nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru. Žalovaný svůj závazek porušil, když opakovaně byl na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek. Ode dne vzniku nepovoleného debetu vzniklo žalobkyni v souladu se smluvními podmínkami právo na zákonné úroky z prodlení z tohoto debetu. Na základě toho prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou celou pohledávku k 1. 4. 2020 za splatnou a převedla následujícího dne dlužnou jistinu kontokorentu ve výši 8 576,80 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 140,38 Kč na účet nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny kontokorentu a úrok z prodlení z dlužné jistiny kontokorentu ve výši 10 % ročně, oba od 5. 1. 2021. Ke dni 4. 1. 2021 činil zůstatek úvěru částku v celkové výši 10 317,78 Kč (jistinu ve výši 8 576,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 120,55 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 620,43 Kč). Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně nárokovala dále částku ve výši 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
4. Žalobkyně jakožto úvěrující banka uzavřela dne 22. 5. 2019 s žalovaným jako úvěrovaným klientem smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se úvěrující banka zavázala poskytnout úvěrovanému klientovi neúčelový nezajištěný spotřebitelský kontokorentní úvěr v celkové výši 7 000 Kč a úvěrovaný klient se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny nejpozději do 1 roku ode dne jeho čerpání. Úroková sazba byla ujednána ve výši 18,90 % ročně. Možnost povoleného přečerpání zůstatku se vztahovala k bankovnímu účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit tak, že nejpozději v poslední den sjednané lhůty zajistí dostatečné množství finančních prostředků na uvedeném účtu, aby zůstatek nebyl záporný. Úvěrující banka byla oprávněna si své splatné pohledávky z uzavřené smlouvy strhávat z účtu úvěrovaného klienta a nezaplacené úroky z úvěru se stávaly součástí jistiny úvěru, takže byly úročeny spolu s jistinou. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky úvěrující banky a ceník úvěrující banky (prokázáno smlouvou o kontokorentním úvěru). Žalovaný úvěr průběžně čerpal, avšak řádně a včas ho nesplatil, ačkoliv se k tomu ve smlouvě zavázal. Pro případ porušení závazku nezaplatit úvěr či jiný dluh řádně a včas se žalovaný zavázal kromě řádného úroku z úvěru uhradit též úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, avšak ani poté dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto dne 1. 4. 2020 závazek z uzavřené smlouvy vypověděla a pohledávku za žalovaným převedla na evidenční účet pohledávek č. bankovní účet, přičemž ke dni převedení činila dlužná částka celkem 8 717,18 Kč (nepovolený záporný zůstatek 8 576,80 Kč a úroky 140,38 Kč) (prokázáno podklady pre súdne konanie za období od 1. 4. 2020 do 4. 1. 2021 a poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 9. 2. 2020). Žalovaný byl o převedení pohledávky úvěrující banky informován v dopise ze dne 3. 4. 2020 a současně byl vyzván ke splnění svého dluhu (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby z 3. 4. 2020). Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho, i když k tomu byl opět vyzván v předžalobní výzvě k plnění ze dne 23. 11. 2020 odeslané téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce včetně podacího archu).
5. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), přičemž podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Na podkladě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v podobě kontokorentního úvěru až do výše 7 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 18,90 % ročně do 1 roku ode dne čerpání. Žalovaný úvěr čerpal, avšak svoji povinnost nesplnil, když na svém běžném účtu neměl dostatek peněžních prostředků pro splacení poskytnutého úvěru. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po opakovaných výzvách, právní předchůdkyně žalobkyně závazek z uzavřené smlouvy vypověděla a dne 2. 4. 2020 převedla na svůj vnitřní evidenční účet pohledávek. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. a jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále byly žalobkyni přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 600 Kč (300 Kč za předžalobní výzvu k plnění a 300 Kč za návrh ve věci samé).
7. Žalobkyně prokázala právní důvod i výši dlužné částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným. Soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru ve výši 18,90 % ročně, tak i co do zákonného úroku z prodlení, od 5. 1. 2021 do zaplacení.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, jež představuje zaplacený soudní poplatek dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků. Částka ve výši 600 Kč představující dva režijní paušály nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebyla žalobkyni přiznána vzhledem k tomu, že ji žalobkyně požadovala jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, které jí byly ve výroku I. přiznány.
9. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.