Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 108/2021-21
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 23. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dalších 1 020 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 020 Kč od 3. 4. 2014 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 3. 4. 2014 do 22. 6. 2017, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 23. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dalších 1 020 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 020 Kč od 3. 4. 2014 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 3. 4. 2014 do 22. 6. 2017, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 5 020 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba (dříve působící pod názvem anonymizována dvě slova), uzavřela s žalovaným dne 3. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 020 Kč dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 2. 4. 2014. Žalovaný však nic dané společnosti nezaplatil. A protože následně byla celá pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, domáhá se nyní žalobce po žalovaném zaplacení celé žalované částky s tím, že nadto po něm požaduje i zákonný úrok z prodlení jdoucí z žalované částky od 3. 4. 2014 do zaplacení, a to za nedodržení termínu splatnosti závazku žalovaného. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o půjčce za prokázaný, požadoval žalobce přiznat tento nárok v části jistiny po žalovaném z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce tvrzenou smlouvu o zápůjčce uvedeného obsahu. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce a účtu žalovaného však vyplynulo, že právní předchůdce žalobce převedl dne 3. 3. 2014 bezhotovostně na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z údajné smlouvy o zápůjčce byla postoupena z původního věřitele na žalobce. Za první prokázanou výzvu k vrácení dotčené částky lze pak považovat výzvu k zaplacení ze dne 21. 6. 2017 včetně oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne. Výzva ze dne 21. 6. 2017 pak obsahovala i náležitosti tzv. předžalobní výzvy, tedy upozorňovala žalovaného na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, tehdy ještě pod původním názvem anonymizována dvě slova, vyplatila dne 3. 3. 2014 žalovanému částku 4 000 Kč. Právní důvod výplaty této částky však nebyl dán. Žalovaný se proto na úkor právního předchůdce žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky ochuzenému vydat, a to ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen občanský zákoník ). A protože v řízení bylo dále prokázáno, že pohledávka za žalovaným z tohoto titulu platně dle § 1879 občanského zákoníku přešla na žalobce, uložil soud žalovanému, aby částku 4 000 Kč zaplatil právě žalobci. Současně soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, neboť na tyto úroky vznikl právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku . Nárok na tyto úroky z prodlení však v souladu s § 1723 odst. 2 a § 1958 odst. 2 občanského zákoníku soud žalobci přiznal až ode dne 23. 6. 2017, neboť žalovaný byl k úhradě dlužné částky prokazatelně vyzván až výzvou ze dne 21. 6. 2017, následující den se tak považuje za den splatnosti a od dalšího dne, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti tak žalobci náleží nárok na úroky z prodlení. Výše přiznaných úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
6. Vzhledem k výše uvedenému pak soud zamítl uplatněný nárok žalobce na částku 1 020 Kč představující poplatek za půjčku, neboť sjednání smlouvy včetně tohoto poplatku nebylo prokázáno. Současně bylo zamítnuto i příslušenství této částky, tedy úrok z prodlení jdoucí z této částky od 3. 4. 2014 do zaplacení. A konečně soud zamítl i žalobcem žádaný zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 4 000 Kč za dobu předcházející shora určenému datu její splatnosti.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný z 80 % a neúspěšný z 20 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 60 % z celkových nákladů, tedy v částce 893 Kč. Celkové náklady žalobce přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že návrh na zahájení řízení považuje za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobce podává u soudu opakovaně, ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Dále jde ve věci o peněžité plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, proto bylo namístě aplikovat při určení výše náhrady nákladů řízení ustanovení § 14b a. t., neboť podmínky pro jeho aplikaci byly zcela naplněny.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.