Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
13 C 43/2021-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 820 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 820 Kč od datum do zaplacení, částky 2 500 Kč a částky 4 000 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 820 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 500 Kč a částky 4 000 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené elektronicky dne datum. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána na dobu určitou do datum. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, a to ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky tím způsobem, že se žalovaný registroval na stránkách webová adresa, vyplnil registrační formulář. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl žalobkyní několikrát upomínán k zaplacení dluhu. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala náklady v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč (5 písemných upomínek) a smluvní pokutu v částce 4 000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum včetně souvisejících listin (VOP, výpisu z bankovního účtu žalobkyně) soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy požádal žalobkyni o poskytnutí finančních prostředků ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně se zavázala žalovanému prostředky poskytnout převodem na bankovní účet č. bankovní účet Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni spolu s poskytnutým úvěrem poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 820 Kč, dále pro případ jejího prodlení se splacením povinnost zaplatit mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky a úrok z prodlení, stejně tak povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti prodlením žalovaného (písemná upomínka za 500 Kč). Splatnost byla v čl. 1 smlouvy o zápůjčce sjednána do datum.
4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne datum převedla na účet žalovaného částku ve výši 8 000 Kč (což ani žalovaný nerozporoval).
5. Z 5 upomínek nebylo zjištěno ničeho relevantního.
6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 14 732 Kč vč. sankcí bez jakékoli bližší specifikace do 3 dnů.
7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, podle níž měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem vrátit do datum. Žalobkyně částku 8 000 Kč poskytla žalovanému bezhotovostně zasláním předmětné částky na účet žalovaného, a to dne datum. Žalovaný však nesplnil podmínky smlouvy, když uvedenou částku ve stanovené lhůtě nesplatil. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo žalobkyní předloženo.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
12. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z. ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
18. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
19. Žalobkyně v žalobě k této skutečnosti neuvedla žádná tvrzení, nebyl k tomu ze strany žalobkyně předložen jakýkoli důkaz. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem a jejím prvotním krokem bylo podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Je na žalobkyni, aby vyvinula pro dosažení úspěchu ve sporu elementární procesní aktivitu, jako je tvrzení a označení důkazu (a jeho předložení v případě, že se jedná o důkaz listinný, pokud jeho získání je v silách žalobkyně), jehož opatření by s ohledem na povahu činnosti žalobkyně a počtu podávaným žalob u stejného účastníka řízení mělo být rutinním úkonem. Z úřední činnosti soudu je známo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána.
20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
21. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
22. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 8 000 Kč (jistina), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum do zaplacení.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovanému, která byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.
24. Lhůtu ke splnění povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v obecné pariční lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.