Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 25/2021-55
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 9 % ročně, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 % ročně, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši částka (dále i„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši částka a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Ve smlouvě byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za níž se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku a poplatku za pojištění se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil toliko částku částka. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině částka, na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku částka a na dlužném poplatku za životní pojištění částku částka. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Příslušenství sestává z dále běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny úvěru a ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši částka sestávajícím se z úroku ve výši částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a poplatkem za sjednané doplňkové životní pojištění ve výši částka, a to v 58 týdenních splátkách po částka. Žalovaný převzal částku částka v hotovosti při uzavření smlouvy. RPSN u sjednaného úvěru činila 205 %. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru /smlouva o úvěru na č. l. 25-26 spisu/. Z listinného důkazu Karta zákazníka, sepsaného dne datum soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru označil jako kontaktní adresu a adresu pro výběr hotovostních splátek ulice a číslo, PSČ obec. Žalovaný označil, že toho času bydlel v nájmu, kde vedl samostatnou domácnost, neměl vyživovací povinnost. Žalovaný jako svého zaměstnavatele uvedl společnost právnická osoba, IČO, u něhož pracoval na hlavní pracovní poměr na dobu určitou od února 2016 do srpna 2018 na pozici operátora logistiky. U zaměstnavatele žalovaného bylo křížkem vyznačeno, že zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. V tabulce příjmů a výdajů v zákaznické kartě bylo uvedeno, že čistý příjem žalovaného činil z pracovního poměru částku částka měsíčně, ostatní příjmy žalovaného činily částka. U tohoto druhého příjmu žalovaného bylo tužkou dopsáno, že se má jednat o příjem z brigády. Výdaje žalovaného na bydlení měly činit částku částka a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) měly činit částka. příjmení pak bylo vyznačeno, že žalovaný nemá jiné zápůjčky/úvěry u jiných společností ani u právní předchůdkyně žalobkyně. V zákaznické kartě je dále křížkem vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek a dále takto měla být ověřena též nájemní smlouva žalovaného /viz č. l. 20-21 spisu/. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dosud na svůj dluh uhradil toliko částku částka /viz tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni / Smlouva o postoupení pohledávek v elektronické podobě v systému příjmení a postoupených pohledávek na č. l. 19 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo zasláno žalovanému na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě /dopis ze dne datum a poštovní podací lístek s datem podání datum na č. l. 27-28 Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta splatnosti do datum /výzva k plnění na č. l. 23 spisu a podací lístek s datem podání datum na č. l. 29 Žalobkyně je obchodní korporací, právnickou osobou /výpis z obchodního rejstříku na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil a v řízení nevyšlo nijak najevo, že by žalovaný původnímu věřiteli či žalobkyni na úhradu dluhu cokoli navíc zaplatil.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co výše částka se zákonným úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. V zákaznické kartě je toliko křížkem vyznačeno, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) ověřila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného a jeho nájemní smlouvu. Ve své podstatě se tak opět jedná pouze o tvrzení žalobkyně, která nejsou podložena žádnými relevantními důkazy, například kopií ověřených listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Nadto soud konstatuje, že ani ze zákaznické karty nevyplývá, jak právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala další příjem žalovaného spočívající v příjmu částka z brigády. Není patrné, o jakou brigádu se jedná, zda je tento příjem skutečně pravidelný ani žádné jiné bližší údaje, podle kterých by bylo možno tento příjem skutečně zahrnout do úvahy o celkové úvěruschopnosti žalovaného. Stejně tak výdaje na bydlení žalovaného v částce částka měsíčně vyplněné v tabulce příjmů a výdajů v zákaznické kartě se soudu na první pohled jeví dosti nepravděpodobné s ohledem na to, že žalovaný měl bydlet v nájmu v samostatné domácnosti. Pokud vezmeme v úvahu průměrnou cenu nájmů, růst cen nemovitostí, růst cen energií a služeb spojených s užíváním bytu, jeví se měsíční náklady žalovaného na bydlení v částce částka krajně nepravděpodobné, a to i kdyby bydlel v obecním či státním nájmu nebo v azylovém domě či ubytovně. Soud proto uzavřel, že bez dalšího zkoumání a ověřování, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení, nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové výdaje spotřebitele na bydlení.
18. Soud dále uvádí, že pro řádné zkoumání úvěruschopnosti je též třeba trvat na tom, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů prověřili žadatel v některém z registrů evidujících informace o čerpaných úvěrových produktech spotřebitelů, historii splácení, o závazcích po splatnosti apod., kterými jsou kupříkladu bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI) nebo databáze příjmení. Kdyby takovou časově i finančně nenáročnou lustraci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla, jistě by zjistila, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy řadu závazků po splatnosti, když soud z vlastní úřední činnosti zjistil, že jen u zdejšího soudu bylo proti žalovanému od roku 2015 vedeno 9 exekučních řízení, přičemž žalovaný vystupovala u zdejšího soudu v celkem 15 civilních věcech, a to coby žalovaný nebo povinný v exekučním řízení. Toto však učiněno nebylo, a i z toho důvodu proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
20. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
21. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.
22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce částka, jelikož bylo prokázáno, že žalovaný z poskytnuté jistiny částka uhradil již ke dni postoupení právní předchůdkyni žalobkyně částku částka, žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
23. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Ve věci byl žalovaný prokazatelně vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta k plnění do datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ode dne datum do zaplacení, a to však pouze z přiznané částky ve výši částka odpovídající výši bezdůvodného obohacení.
24. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř.
25. Ve zbývajícím rozsahu, včetně části nepřiznaného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekuci.