Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 165/2020-64

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 152 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:

částky 6 152 Kč,

kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 373,94 Kč,

kapitalizovaného úroku ve výši 4 083,89 Kč,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 690 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 1. 2019,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 690 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení,

úroku 23,72 % ročně z částky 7 690 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 6 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 373,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 083,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 690 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 1. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 690 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 7 690 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 23. 7. 2020 původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 152 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč, a dále s poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 21. 9. 2017 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný za celou dobu uhradil na svůj dluh pouze částku 4 000 Kč. Aktuální výše dlužné částky tak činí na jistině 7 690 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 2 295,57 Kč a na poplatku za životní pojištění částku 166,43 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč, a dále s poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 8 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 33 spisu/. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti zápůjčky 58 týdnů 75,72 % /viz smluvní podmínky smlouvy na č. l. 33 p. v. spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného karta klienta, v němž je uvedeno, že žalovaný bydlel v nájmu, přičemž jeho náklady na bydlení činily 10 600 Kč měsíčně, ostatní výdaje představovaly výdaje domácnosti ve výši 12 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba na částečný pracovní úvazek jako anonymizována dvě slova, přičemž dosahoval čisté mzdy ve výši 18 500 Kč měsíčně. Žalovaný žil ve společné domácnosti s partnerkou, které dosahovala příjmu 8 100 Kč měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnost žalovaného sečetla tvrzený měsíční příjem žalovaného a jeho partnerky, od čehož odečetla uvedené výdaje na bydlení a domácnost, pročež vycházela z použitelného příjmu 4 000 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 31 spisu/. Před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce, žalovaný uzavřel přinejmenším další tři smlouvy o zápůjčce se společností právnická osoba, IČO, a to smlouvu číslo dne datum (jistina 12 000 Kč, poplatek 10 273 Kč), smlouvu číslo dne datum (jistina 30 000 Kč, poplatek 25 683 Kč) a smlouvu číslo dne datum (jistina 17 000 Kč, poplatek 14 213 Kč). Pohledávky z těchto třech smluv byly následně postoupeny taktéž na žalobkyni. Žalovaný tyto své závazky nehradil a žalobkyně své nároky z těchto smluv uplatnila žalobou, o níž bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka /viz rozsudek na č. l. 46-47 spisu/. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil pouze celkem částku 4 000 Kč /tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 38-39, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34, včetně podacího lístku/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 32, včetně podacího lístku na č. l. 36 Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

6. Dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nejprve je nutno uvést, že soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku. Soud z provedeného dokazování nemohl uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a dostatečně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016). Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokázala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Žalobkyně byla přitom k doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudem vyzvána již v usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, na které reagovala doplněním žaloby ze dne 18. 3. 2021. Tím, že se žalobkyně z jednání omluvila a k tomuto se nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu , 3 , , (dále jen „ “). Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.

13. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána a posuzována. Ke svým tvrzením však předložila pouze tzv. kartu klienta, kam byly ručně vepsány údaje, které měla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit stran příjmů a výdajů žalovaného. Takto mělo být zjištěno, že žalovaný toho času bydlel v nájmu, přičemž jeho náklady na bydlení činily 10 600 Kč měsíčně a výdaje domácnosti, kterou vedl se svou partnerkou, činily 12 000 Kč. Žalovaný dosahoval měsíčního příjmu 18 500 Kč, jeho partnerka dosahovala příjmu 8 100 Kč. Soud však uzavřel, že žalobkyně však náležitě neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v kartě klienta, tedy že by ověřovala jeho výši příjmů a výdajů. V kartě klienta je toliko křížkem vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu, výpis z účtu, SIPO. Ve své podstatě se však jedná pouze o tvrzení žalobkyně, která nejsou podložena žádnými relevantními důkazy, například kopií takto ověřovaných listin. Žalobkyně tak co se týče povinnosti posouzení úvěruschopnosti, neunesla důkazní břemeno, když nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřovala skutečnosti zjištěné od žalovaného stran jeho příjmů a výdajů (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. ).

14. Soud dále uvádí, že pro řádné zkoumání úvěruschopnosti je též třeba trvat na tom, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů prověřili žadatele v některém z registrů evidujících informace o čerpaných úvěrových produktech spotřebitelů, historii splácení, o závazcích po splatnosti apod., kterými jsou kupříkladu bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI) nebo databáze příjmení. Kdyby takovou časově i finančně nenáročnou lustraci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla, jistě by zjistila, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy přinejmenším tři závazky po splatnosti, pročež i jeho pravidelné měsíční výdaje činily ve skutečnosti vyšší částku. Toto však učiněno nebylo, když v kartě zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně tužkou vyznačila v sekci měsíční výdaje u kolonky splátky úvěrů„ 0“ Kč.

15. Pro úplnost soud konstatuje, že i v případě, kdy by žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně všechny skutečnosti uvedené v kartě klienta náležitě ověřila, soud by za dané důkazní situace nemohl dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla správně vyhodnocena. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž musela, aby mohla vyjít z použitelného příjmu žalovaného ve výši 4 000 Kč, k příjmu žalovaného přičíst též příjem jeho tehdejší partnerky ve výši 8 100 Kč. Takováto matematická operace však není při posuzování úvěruschopnosti v zásadě akceptovatelná, když se nejedná o manželku. Při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr je jistě třeba přihlédnout k tomu, že takový žadatel sdílí svou domácnost se svým partnerem, a lze tak předpokládat, že tito mezi sebou sdílí i výdaje na domácnost. Není ale možné bez dalšího celou mzdu partnera přičíst k příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr. Příjem partnera totiž není příjmem samotného žadatele. Byť lze očekávat, že část příjmů partnera bude vynaložena k úhradě společných výdajů domácnosti, tento příjem stále náleží partnerovi, který jediný může s těmito prostředky disponovat. I kdybychom v daném případě velkoryse předpokládali, že partnerka žalovaného polovinu svých příjmů užije k úhradě společných výdajů domácnosti, žalovanému by po úhradě pravidelných výdajů nezůstával prakticky žádný použitelný příjem, a nemohl by si tak dovolit hradit navíc v předmětné smlouvě o zápůjčce sjednané splátky ve výši 244 Kč týdně, tj. 976 Kč měsíčně.

16. Vzhledem ke shora uvedenému nemohl soud postup právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 02. 2013 do 30. 11. 2016), jehož cílem je mimo jiné i prostřednictvím stanovení povinnosti věřiteli zkoumat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka snižovat celkovou předluženost obyvatelstva a nebezpečí vytváření tzv. dluhové pasti pro dlužníky, kterým v určitých případech nemají být věřiteli poskytovány žádné spotřebitelské úvěry, neboť je již v době uzavírání smlouvy pravděpodobné, že dlužník nebude moci z objektivních důvodů splatit celý spotřebitelský úvěr řádně a včas, byť o poskytnutí spotřebitelského úvěru požádá.

17. Žalobkyně má pravdu v tom, že žalovaný má povinnost jednat v právním styku poctivě a pokud tak nečiní, vystavuje se v daném případě trestnímu stíhání pro možné spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Uvedené však nezbavuje poskytovatele úvěrů posoudit s odbornou péčí a dostatečně ověřit, že spotřebitelé budou schopni skutečně poskytnutý úvěr schopni splatit.

18. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je současně spotřebitelským úvěrem, na základě které přenechala žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016).

19. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil 4 000 Kč, zbývá mu tedy žalobkyni uhradit částku 4 000 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 4 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny. Pakliže soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na uplatněné příslušenství, jež představuje smluvní úroky a poplatky (za administrativní činnost a hotovostní inkaso, doplňkové služby), a v tomto rozsahu žalobu zamítl.

20. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, které mu bylo odesláno dne 7. 1. 2020. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že mu zásilka byla doručena dne 12. 1. 2020, splatnost dluhu nastala tedy dne 22. 1. 2020 (10 dní ode dne doručení oznámení). Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené , což by v daném případě činilo 10 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z přiznané částky 4 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , ze dne 30. 8. 2010.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.