Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 13/2021-80
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 056,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 13 056,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do datum ve výši 9,75 % ročně, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 600 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 1,5 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 13 056,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 % ročně, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 600 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 1,5 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 056,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná však ničeho neuhradila a dluží částku 15 600 Kč. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni, která se vedle výše uvedeného nároku domáhá rovněž účastníky sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od datum do datum v částce 7 456,80 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85% ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní úvěr ve výši 1 900 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit 17 300 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky /viz smlouva o úvěru na č.l. 15, předpis splátek na č.l. 19, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 17-18 Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vyšla z toho, že je žalovaná na rodičovské dovolené s příspěvkem 7 600 Kč, pečující o jedno dítě, na které je placeno výživné v částce 3 000 Kč měsíčně, dále, že žalovaná žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který hradí náklady bydlení. Výdaje žalované stanovila v minimální výši na jednotlivce v částce 3 500 Kč a dále kalkulovala s minimálními výdaji pro nezaopatřené dítě v částce 1 800 Kč a při zohlednění rezervy na neočekávané výdaje v částce uzavřela, že měsíční volné zdroje představují částku 4 300 Kč /finanční analýza na č.l. 22, žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 21, oznámení o změně výše dávky na na č.l. 20, doklady o platbách výživného na č.l. 21, čestnéí prohlášení na č.l. 20 spisu/. Část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovaným, byla převedena na společnost právnická osoba dnem datum /viz notářský zápis na č.l. 23 právnická osoba následně postoupila pohledávku na společnost právnická osoba, IČO /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 25, která postoupila pohledávku na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 12 Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne datum /viz předžalobní upomínka na č.l. 30 a současně jí bylo oznámeno společností právnická osoba, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni /viz oznámení na č.l. 30 p.v./. Zásilka byla odeslána dne datum na adresu trvalého bydliště žalované /viz podací lístek na č.l. 31 v řízení netvrdila, ani jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než uváděla žalobkyně.
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, a to zejména podle následujících ustanovení.
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
1. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 10 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud se prvé řadě zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Co se týče poměrů žalované, t.č. čerpající rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici oznámení o výši dávky státní sociální podpory, doklad o platbách výživného ve výši 3 000 Kč na nezletilé dítě, které navíc započítala do příjmů žalované, a čestné prohlášení žalované o tom, že tato bydlí s přítelem, který hradí náklady bydlení. Z hlediska výdajů žalované kalkulovala právní předchůdkyně žalobkyně pouze s výší minimálních výdajů (3 500 Kč na žalovanou a 1 800 Kč na dítě do 6 let) bez toho aniž by měla výdajovou stránku žalované jakkoli zmapovánu, neboť v tomto směru neměla po ruce žádný doklad. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjmy žalované. Výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Celkové výdaje, které žalovaná vymezila v částce 5 300 Kč (zahrnující jak osobní výdaje žalované v částce 3 500 Kč a 1 800 jako výdaje na dítě do 6 let) jsou navíc zcela nereálné a neodpovídají současným běžným výdajům. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc deklarované výdaje žádným způsobem nezkoumala, neověřila a s ohledem na obsah žádosti o poskytnutí úvěru se o to v realitě ani nesnažila. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě reálně nemohlo dojít. Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet rozhodně s odbornou péčí nepostupováno nebylo a soudu uniká, na základě jakých skutečností mohla právní předchůdkyně žalobkyně uzavřít na to, že je ve finančních možnostech žalované, odkázané co do příjmu toliko na rodičovský příspěvek, úvěr za sjednaných podmínek splácet či nikoli.
13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna žalobkyni vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 10 000 Kč, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
16. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne datum, přičemž za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč ode dne datum ve výši 8,25 %, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. . Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř.
17. Ve zbývajícím rozsahu (poplatek za sjednání úvěru, smluvní pokuta atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.