Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 57/2021-46
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
částky 2 200,26 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
částky 20 206,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 583,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,23 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně
z částky 15 264,78 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení
ve výši 10 % ročně z částky 2 264,78 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení
a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 200,26 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 206,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 583,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,23 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 264,78 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 264,78 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 10. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 888 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. Žalovaná částka 34 388 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 14 008,91 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku
ve výši 1 255,87 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 506,37 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu
ve výši 1 293,96 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 822,89 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % p. a. z jistiny 14 008,91 Kč za dobu od 11. 2. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 11. 2. 2020 do 20. 5. 2020 úrok kapitalizovala částkou 1 602,84 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 15 264,78 Kč za dobu
od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 170,23 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne 1. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 181,12 Kč představující část smluvní pokuty a ohledně částky 1 019,14 Kč představující část kapitalizovaného
úroku z úvěru za období 11. 2. 2020 do 20. 5. 2020. Soud na základě návrhu žalobkyně
podle § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení v tomto rozsahu, tj. ohledně částky 2 200,26 Kč, částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy
se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 10. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 444 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 7 350 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku 27 888 Kč) splatit v 14 splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně pouze částku ve výši 2 000 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách
ve výši 1 992 Kč.
11. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, byla proto vyzvána usnesením
č. j. 19 C 57/2021 -29 ze dne 2. 3. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinil,
na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 10. 12. 2018 a ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“, konkrétně výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, je zaměstnán u právnická osoba a. s. s průměrným měsíčním příjmem 24 976 Kč, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí celkem 11 000 Kč měsíčně. Listin y prokazující tvrzené skutečnosti (pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu) však žalobkyně soudu nepředložila. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci žádosti o úvěr bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.
13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž
se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru.
Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě
o úvěru.
15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 10. 12. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 2 000 Kč, kterou soud započetl jako plnění
na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 13 000 Kč (15 000 – 2 000), k jejíž úhradě soud žalovanou svým rozhodnutím zavázal.
16. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 8. 12. 2020, a to výzvou
ze dne 23. 11. 2020, kterou žalovanému zaslala dne 24. 11. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 8. 12. 2020 a počínaje dnem 9. 12. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %).
18. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu
od 9. 12. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
19. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 13 370,05 Kč (13 000 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 370,05 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 40 415,03 Kč (34 388 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 027,03 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 33 %. Úspěch žalovaného tak představuje 67 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 34 % (67 % - 33 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.