Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 78/2021-30
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 14 407 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 807 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 380,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 593,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 937,44 Kč od 21. 1. 2020 do 6. 4. 2021
a z částky 2 337,44 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 8 807 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 380,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 593,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 937,44 Kč od 21. 1. 2020 do 6. 4. 2021 a z částky 2 337,44 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce
číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 25. 11. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 724 Kč (úroková sazba 28 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 250 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 833 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 314 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 1. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na půjčku žalovaný naposledy hradil dne 15. 10. 2017. Ke dni splatnosti poslední splátky dlužil žalovaný původní věřitelce na jistině částku 8 691,88 Kč
a na souhrnném poplatku částku 7 215,12 Kč. Poté žalovaný uhradil na svůj dluh částku 1 500 Kč Celkem žalovaný uhradil původní věřitelce částku 4 400 Kč, kterou původní věřitelka započetla ve výši 2 337,44 Kč na souhrnný poplatek a ve výši 2 062,56 Kč na jistinu. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 380,20 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7 937,44 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 28. 1. 2018, kdy uplynula týdenní lhůta k úhradě poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 4 593,85 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 7 937,44 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 20. 1. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 7 937,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7 937,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 ).
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, IČO, uzavřela se žalovaným dne 25. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 1 724 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 1 250 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 833 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 314 Kč (resp. poslední splátka ve výši 281 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 28 % ročně (prokázáno smlouvou o zápůjčce a smluvními podmínkami). Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni v období od 23. 12. 2016 do 6. 6. 2018 uhradil pouze částku ve výši 4 400 Kč (prokázáno tabulkou umoření a přehledem plateb). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 14. 2. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 11. 5. 2020 odeslaným následujícího dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020 a podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil.
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalované vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 25. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný požadoval poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, vyživuje dvě osoby, žije v nájmu a o zápůjčku žádá z důvodu neočekávaných výdajů. Žalovaný byl nezaměstnaný, jeho příjmem byla podpora v nezaměstnanosti ve výši 7 658 Kč a příjem z brigády ve výši 3 000 Kč. Dalším příjem domácnosti činil 10 600 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 6 000 Kč, měsíčně splácel žalovaný splátku jiné zápůjčky ve výši 1 500 Kč Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny výpisy z banky. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listin y či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě její právní předchůdkyně skutečně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
12. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalované. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalované ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze zákaznickou kartu. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace zanesené do žádosti o úvěr toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení) žalovaného, což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. I dle informací zanesených do zákaznické karty žalovaného měla si právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného počínat obezřetně, neboť jak žalovaný uvedl, nebyl v době žádosti o úvěr zaměstnán, byl závislý na poskytované podpoře v nezaměstnanosti, která je vyplácena pouze po určitou dobu, kdy je osoba bez zaměstnání. Zároveň žalovaný uvedl, že jsou na něm výživou závislé další dvě osoby, měsíčně splácí jinou zápůjčku a nezbytným výdajem jsou
i platby nájemného. Měsíční příjmy a výdaje pak měly být konfrontovány s výší nikoliv týdenní, ale měsíční splátky, která činila 1 256 Kč. Na základě zde uvedeného, soud uzavírá, že nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ.
13. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinnen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.) a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil částku ve výši 4 400 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 5 600 Kč (10 000 Kč – 4 400 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
14. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 5 600 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 7. 4. 2021 do zaplacení, neboť má soud za prokázané, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 1958 o. z. vyzván až řádně doručenou žalobou.
15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
16. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly,
a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.