Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 369/2020-35
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 106 129,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 404 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 21 404 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 84 725,95 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 23 500,26 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 36 820 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 404 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 21 404 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 84 725,95 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 23 500,26 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 36 820 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částku 106 129,95 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 3. 2020 uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 23 % ročně, poplatky spojené s vyřízením úvěru, poplatky za inkasní službu a poplatky za doplňkovou službu anonymizováno splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 772 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas a dosud uhradil pouze 2 splátek v celkové výši 2 596 Kč. Dluh tvoří zbylá část jistiny 29 602,84 Kč, zbylá část úroků 24 415,69 Kč, zbylá část inkasní služby 8 610 Kč (70 splátek po 123 Kč), zbylá část doplňkové služby anonymizováno, a to anonymizováno – odklad 6 370 Kč (70 splátek po 91 Kč), anonymizováno – anonymizováno 10 920 Kč (70 splátek po 156 Kč), anonymizováno – anonymizováno 10 920 Kč (70 splátek po 156 Kč), náklady na upomínkování 500 Kč (náklady za upomínku číslo ve výši 300 Kč – uhrazeny, a náklady za upomínku číslo ve výši 500 Kč), smluvní pokuta za prodlení úvěru 74,63 Kč (ust. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvní úroky za prodlení inkasní služby 6,27 Kč (ust. II. smlouvy o zřízení inkasní služby) a smluvní pokuta (ust. V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru) 14 801,42 Kč. Ohledně dluhu z poplatku za inkasní službu a za doplňkovou službu anonymizováno měly strany dohodnutý úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, ohledně zbývajících částek dluhu byl dohodnut úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného dle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si vyžádala pro tyto účely od žalovaného oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a z výpisu z databáze neplatných dokladů.
2. Žalovaný k věci uvedl, že jeho občanský průkaz a další doklady byly zneužity paní příjmení, kdy tato si vzala jeho doklady a nafotila si je na mobil a na jeho jméno uzavřela úvěrové smlouvy. Těch úvěrových smluv je takto uzavřeno víc. Podával na ni trestní oznámení, ale psychickým tlakem paní příjmení byl donucen je vzít zpátky, aby nebyla trestně stíhána. Není mu známo, že by on sám byl trestně stíhaný. Pokud je ve vyrozumění Polici ČR ze dne 28. 12. 2020 uvedeno, že vůči žalovanému a paní jméno příjmení bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvod, žalovaný uvádí, že v podání zmiňovaná jméno příjmení je onou paní, která zneužila jeho doklady. Peníze ze smlouvy byly sice poslány na jeho účet, ale paní příjmení si je poté z jeho účtu převedla na svůj. Dále uvedl, že paní příjmení jej donutila něco podepsat na poště, ale neví, co. Má za to, že jí podepsal něco, že může manipulovat s jeho penězi, že si ona může nechat posílat peníze na jeho účet a vybírat si. příjmení příjmení není jeho přítelkyně, je to kamarádka. Pokud by musel něco platit, má jako příjem důchod a je schopný měsíčně platit nanejvýš 200 – 300 Kč. Má totiž víc úvěrů k úhradě.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, výsledků lustrace, scoringu, fotokopie OP, kontroly OP, řidičského průkazu, výplatní pásky, výměry důchodu, výpisu z účtu, metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěryschopnosti klienta, licence ČNB, dvou certifikátů, dopisu z 18. 1. 2019, přílohy č. 14 spisu, srovnání půjček (příloha č. 15), auditní zprávy produktu, úvěrové smlouvy, smlouvy o inkasní službě, plné moci, výzev (přílohy č. 19-21), detailu pohybu, výpisů z účtu (přílohy č. 23-25 a 27), potvrzení o vyplacení, upomínek č. 1 a 2 včetně podacích lístků, zesplatnění úvěru, předžalobní upomínky včetně podacího lístku a znaleckého posudku.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako spotřebitel elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný je v záhlaví smlouvy identifikován rodný číslem, bydliště, telefonním číslem, číslem účtu bankovní účet a e-mailovou adresou email. Totožnost žalovaného byla ověřena oboustrannou kopii občanského průkazu, druhým dokladem totožnosti (cestovní pas, rodný list, řidičský průkaz nebo zbrojní průkaz), doklady o příjmech, a to 1. Výplatní páska ne starší než 2 měsíce, 2. Důchodový výměr ne starší než jeden rok, a dále bankovním účtem – 1. Kompletní výpis z bankovního účtu za kalendářní měsíc na jméno spotřebitele – nesmí být starší než 2 měsíce. příjmení 24 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 6 000 započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý věr spolu se smluvenými úroky 23 % p.a. a dalšími náklady specifikovanými v bodu 4.8., celkem tedy částku 55 562 Kč, v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 772 Kč splatných k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2020 Součástí smlouvy byla v příloze číslo i smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno Smlouva byla elektronicky podepsána prostřednictvím SMS zaslané z telefonu číslo. Z Potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 23. 3. 2020 a z detailu výpisu z téhož dne bylo prokázáno, že platba ve výši 24 000 Kč byla tohoto dne odeslána na účet bankovní účet se zprávou pro příjemce„ anonymizována dvě slova“. Ze skutkového tvrzení žalovaného vzal soud za prokázáno, že se jedná o účet žalovaného. Z tohoto účtu byla téhož dne rovněž žalobkyni zaslána verifikační platba 10 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že číslo obč. průkazu byl žalovanému vydán stát. instituce dne 10. 12. 2016. Z registru Ministerstva vnitra soud zjistil, že občanský průkaz žalovaného nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Tento občanský průkaz navíc žalovaný předložil při své identifikaci soudu při jednání konaném dne 2. 3. 2021. Dále byla žalobkyni při uzavírání smlouvy zaslána kopie číslo řidič. oprávnění na jméno žalovaného vydaného dne 1. 8. 2012, výměra důchodu na jméno žalovaného ze dne 30. 12. 2019 s vyměřeným starobním důchodem 18 917 Kč a výplatní páska na jméno žalovaného za měsíc leden 2020 s čistým příjmem 14 440 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba bankovní účet soud zjistil, že na účtu žalovaného byl ke dni 3. 2. 2020 disponibilní zůstatek 360,75 Kč a ke dni 28. 2. 2020 zůstatek - 719 Kč a na tento účet mu byla poukázána mzda 14 440 Kč a důchod 18 917 Kč.
6. Z dotazníku pro posouzení bonity žadatele soud zjistil, že žalovaný vuedl, že je důchodce, má příjem ze zaměstnání 16 440 Kč, důchod 18 917 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na manželku a děti 0 Kč, náklady na bydlení 5 660 Kč, Přehled Závazků - pravidelné Přehled Závazků – jednorázové: Anuita - 1 493 Kč, Anuita - 250 Kč, Anuita - 1 150 Kč, Inkaso - 227 Kč, Inkaso - 135 Kč, HC - 1 953 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v databázi insolvenčního rejstříku, v centrální evidenci exekucí, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů s tím, že občanský průkaz žalovaného nebyl v době uzavření smlouvy v této databázi nalezen, a dále získáním informací přímo od žalovaného. Žalovaný dále doložil výpis z účtu u právnická osoba, na který byla poukazována mzda a důchod. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalovaného na základě dvouměsíčního časového období před uzavřením smlouvy. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného a k jeho životní situaci vyhodnotila žalovaného jako spotřebitele schopného splácet úvěr, když u žádného z koeficientů DTI (debt to income) a DSTI (debt service to income) nedošlo k jeho překročení, a tudíž neexistovala pochybnost, že žalovaný s příjmem 35 357 Kč měsíčně nebude úvěr splácet. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalovaného a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které ani nebyly doloženy zprávou zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, zejména není-li sjednán na dobu neurčitou. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala typ bydlení, náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (koeficienty) a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a náklady na splátky dalších zápůjček a úvěrů, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz mj. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 8 Co 202/2018 ).
16. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku za upomínkování v částce 500 Kč, poplatku za inkasní službu v částce 8 610 Kč, poplatků za doplňkovou službu anonymizováno – odklad v částce 6 370 Kč, anonymizováno – anonymizováno v částce 10 920 Kč, anonymizováno – anonymizováno v částce 10 920 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru v částce 74,63 Kč a 14 801,42 Kč a úroku v částce 24 415,69 Kč a smluvního úroku za prodlení inkasní služby 6,27 Kč. Vyplatila-li žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru na jeho účet prokazatelně jen částku 24 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky na účet obdržel, což sám žalovaný učinil nesporným, a měl možnost s nimi disponovat, přičemž, jak sama žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 2 596 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 21 404 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 21 404 Kč za dobu od 4. 9. 2020 do zaplacení. Ve zbylé části, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 84 725,95 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 23 500,26 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 36 820 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Vzhledem k tomu, že soud z výše uvedených důvodů shledal smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu žalobu v převážné části zamítnul, se již proto více nezabýval tvrzeními žalovaného ohledně údajného zneužití jeho osobních údajů, neboť i v případě prokázání pravdivosti těchto tvrzení a případné neplatnosti úvěrové smlouvy z tohoto důvodu by tyto skutečnosti nepřinesly pro žalovaného příznivější rozhodnutí, než jaké bylo soudem v této věci učiněno, a nevedlo by právě s ohledem na skutečnost, že žalovaný skutečně obdržel na svůj účet částku 24 000 Kč, k ještě výraznějšímu zamítnutí žaloby či dokonce jejímu úplnému zamítnutí. K tvrzení žalovaného, že si následně z jeho účtu příjmení příjmení žalobkyní vyplacené peníze vybrala a on sám je nevyužil, soud uvádí, že tato skutečnost je pro rozhodnutí soudu a odpovědnost žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zcela bez významu. Pokud následně po připsání částky 24 000 Kč na účet žalovaného tyto peníze z jeho účtu vybrala skutečně p. příjmení a ne žalovaný, jde již následně o vztah mezi žalovaným a jí, kdy žalovanému případně vzniká právo na bezdůvodné obohacení, ale protože částka byla zaslána na jeho účet, je z tohoto důvodu žalobkyni za vydání bezdůvodného obohacení stále primárně zodpovědný žalovaný, nikoliv p. příjmení, žalobkyni vůči paní příjmení žádné postižné právo nevzniklo, a žalovaný musí nést následky svého jednání, že p. příjmení poskytnul kromě svých osobních údajů i přístupové údaje k jeho účtu a učinil jí disponentkou jeho účtem.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, měl by právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, když při jednání žádné neuplatnil a ze spisu na jeho straně žádné náklady nevyplývají, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.
19. Soud rozhodl o plnění dluhu s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , když pro plnění ve splátkách neshledal v tomto případě podmínky. Dle rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího by v případě plnění ve splátkách musel být dluh včetně příslušenství a nákladů řízení uhrazen nejpozději do 6 měsíců až jednoho roku, zcela výjimečně do 2 let od právní moci rozsudku. To by zde představovalo splátky ve výši nejméně cca 920 Kč měsíčně, což zjevně není v možnostech žalovaného, který navrhoval splátky 3x až 5x nižší. Uložení splácení v těchto splátkách by však bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť by se tím nepřiměřeně prodloužila doba splnění dluhu (na cca 5 roků) a žalovaný jako dlužník by tak byl oproti žalobkyni jako věřiteli nepřiměřeně zvýhodněn, proto soud plnění ve splátkách pro jeho zjevnou bezpředmětnost neuložil. Negativní rozhodnutí soudu o splátkách však nebrání žalovanému v tom, aby se i přesto pokusil uzavřít se žalobkyní dohodu o splácení dluhu ve splátkách pro něj přijatelných (na uzavření dohody však nemá právní nárok a nelze ji na žalobci vynucovat), popř. aby i bez této dohody začal svůj dluh dobrovolně splácet v částkách, které jsou v jeho finančních možnostech, neboť žalobkyně jako věřitel je povinna přijmout i dílčí peněžité plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).