Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 123/2021-53
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 1 205,26 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do částky 4 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, titul. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do úroku z prodlení ve výši 1 205,26 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do částky 4 000 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a částky 4 000 Kč s odůvodněním, že dne 7. 11. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy stejného čísla ze dne 7. 11. 2018, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru právnická osoba a.s. úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím do 7. 12. 2018. Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle Sazebníku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 12 100 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a paušální náhrady za upomínání ve výši 100 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 9. 3. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 5. 2021 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Pp provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Dne 7. 11. 2018 byla vypracována smlouva o úvěru, ve které se společnost právnická osoba označená jako věřitel zavazuje poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0 % ročně a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku vrátit věřiteli jednorázově do 7. 12. 2018. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jakékoli splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni takového prodlení. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je uzavřena okamžikem potvrzení přijetí částky žalovaným, přičemž žalovaný podpisem smlouvy stvrzuje přijetí hotovosti ve výši 8 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva je podepsána pouze žalovaným (prokázáno vyhotovením smlouvy o úvěru číslo ze dne 7. 11. 2018 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 11. 2018). Dne 19. 8. 2020 společnost právnická osoba a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze 1 této smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dne 8. 9. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 včetně příloh, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 a podacím archem ze dne 9. 9. 2020). Výzvou ze dne 9. 3. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 21 100 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 3. 2021 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 a podacím archem ze dne 11. 3. 2021). Dále žalobkyně doložila soudu tři upomínky vypracované původním věřitelem, jejich odeslání žalované však doloženo nebylo. Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.
4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících o. z., a to v ústní formě, když předložená vyhotovení smlouvy nejsou podepsána smluvními stranami smlouvy. Dne 7. 11. 2018 převzal žalovaný na základě této ústní smlouvy zápůjčku ve výši 8 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku v celkové výši 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci něčeho na svůj dluh zaplatil, byl tedy zavázán uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z., částku 8 000 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 8 000 Kč, a to ode dne 25. 9. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, odeslaným dne 9. 9. 2020. V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 14. 9. 2020 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 24. 9. 2020. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 22 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 39 % uplatněného nároku (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 071 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dvou úkonů právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) dle §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a jednoho úkonu právní služby dle §11 odst. 2 AT (sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění) dle §14b odst. 1 AT po 150 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 221 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Z toho 22 % představuje 456 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (předmětem řízení jsou dva samostatné nároky na peněžité plnění nepřesahující částku 10 000 Kč).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.