Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 36/2021-32

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

ASFCI1/120101

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 18 092 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 770 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 15 332 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 757,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 694,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 726,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 726,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 770 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 15 332 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 757,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 694,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 726,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 726,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 zaplacení částky 18 092 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 18. 5. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 522 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 6. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy1. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 11. 11. 2019, celkem uhradila 17 230 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 28. 6. 2018 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 726,98 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho a ta po žalované požadovala dlužnou jistinu 13 726,98 Kč a dlužné úhrady za služby 4 365,02 Kč (celkem tedy 18 092 Kč), kapitalizované úroky 4 694,12 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 757,05 Kč, úrok 23,72 % ročně a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 3. 2021. Žalovaná se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, proto soud jednal dle a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, po celé řízení byla pasivní.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru (Fajnpůjčka) číslo ze dne 17. 5. 2017 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté prostředky v 58 pravidelných týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaná měla zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč a pojištění Credit Life 522 Kč, celkem tedy 32 322 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru měla tvrdit žalovaná, že zaměstnána s čistým příjmem 12 500 Kč, další příjem uvedla ve výši 3 500 Kč a 1 400 Kč (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.), uvedla měsíční výdaje na bydlení (nájem) 5 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, léky, oblečení) 4 000 Kč. V době sjednávání úvěru měla 3 nezaopatřené děti, žila dále i s manželem. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou a výplatními páskami.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dle podacího lístku 13. 12. 2019.

6. Předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 1. 5. 2020

7. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly.

8. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § číslo Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 2 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 6. 2018 do zaplacení.

18. Soud se zabýval nejprve tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů žalované. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Poskytovatel úvěru měl k dispozici toliko informaci i výši příjmu žalované a nic víc. Náklady na bydlení, kdy se hradí nájemné, vodné, stočné, dále např. elektřina či plyn, ev. dřevo a uhlí příp. i příspěvky do fondu oprav apod., ve výši 5 500 Kč se soudu jeví značně nepřiměřené. Ověřovány nebyly a soudu je z úřední činnosti známo, že ve zdejším okrese se nájmy bytů pohybují kolem 10 000 Kč, bez energií a dalších poplatků.

23. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, žalovaná mu do současné doby uhradila toliko 17 230 Kč, jak uvedla žalobkyně. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 2 770 Kč. Dále pak soud uložil žalované uhradit žalobkyni úroky z prodlení jdoucími z přiznané částky 2 770 Kč ode dne následujícím po dni, do kterého měla žalovaná uhradit poslední splátku dle smlouv1y. Výše úroku z prodlení vyplývá z Ve zbývajícím rozsahu, pak soud žalobu zamítl (výroky II.).

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků. Ve sporu převážně úspěšná žalovaná, které by tak žalobkyně měla hradit poměrnou část nákladů řízení. Jelikož dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

25. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s  , neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.