Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 460/2018-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 62 769 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 50 000 Kč ročně od 20.11.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 12 769 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 20.11.2018 do zaplacení, co do částky smluvní pokuty ve výši 16 692,64 Kč a co do úroku ve výši 93,59% ročně z částky 50 000 Kč od 22.2.2018 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 922,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, ulice a číslo, PSČ.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 50 000 Kč ročně od 20.11.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 12 769 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 20.11.2018 do zaplacení, co do částky smluvní pokuty ve výši 16 692,64 Kč a co do úroku ve výši 93,59% ročně z částky 50 000 Kč od 22.2.2018 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 922,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ].
1. Žalobkyně se podáním ze dne datum u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne datum Na základě této smlouvy poskytla žalované bezhotovostně na účet částku ve výši 50000Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 146,25% splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5261Kč splatných vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje prosincem 2017. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřována na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě výše uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřováno, zda žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, zda neměla u žalobkyně předcházející smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zda doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný popř. zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení.
2. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 17.12.2017 a k datu 20.2.2018 došlo k zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998Kč. Dále vzniklo žalobkyni dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy pak vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení nejen poskytnuté jistiny, ale také veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru k jistině, s tím, že tuto novou jistinu zde ve výši 61 371Kč byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud ke dni zesplatnění nebude dluh na této nové jistině vyrovnán zaplatí žalovaná smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 22.2.208 do zaplacení.
3. Žalobkyně se tedy touto žalobou domáhala částky odpovídající nové dlužné jistině ve výši 61 371Kč, která odpovídala původní jistině ve výši 50 000Kč a přirostlému úroku ke dni zesplatnění ve výši 11 371Kč Smluvní pokuty ve výši 998Kč, náhrady nákladů ve výši 400Kč, smluvní pokuty ve výši 16 692,64Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní dlužné jistině úvěru ve výši 50 000Kč ve výši 93,59% p.a. ode dne 22.2.2018 do zaplacení s tím, že výše tohoto úroku je limitována dosažením 120% částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle části A) úvěrové smlouvy (bod 2.2.) tj. částkou ve výši 113 637Kč.
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalované byl na základě oznámení ze dne datum schválen úvěr ve výši 50 000Kč s tím, že celková zaplacená částka po uplynutí 18 měsíců na kterou byl sjednán splátkový kalendář měla činit 94 698Kč. Úroková sazba činila 146,25% p.a.
6. Podle splátkového kalendáře mělo být každého 17. dne v měsíci zaplaceno na uvedený úvěr 5 261Kč.
7. Podle předžalobní výzvy ze dne 1.11.2018 měla žalovaná zaplatit částku shodnou z částkou, která byla požadována touto žalobou do 15 dnů ode dne odeslání této předžalobní výzvy.
8. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka odesílána dne 2.11.2018.
9. Podle karty klienta měl soud za to, že žalovaná sdělila žalobkyni adresu svého byliště: ulice a číslo, obec a název a sídlo svého zaměstnavatele právnická osoba ulice a číslo PSČ obec.
10. Podle oznámení ze dne 20.2.2018 měl soud za to, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 20.2.2018 úvěr zesplatnila a specifikovala dlužnou částku na výši 62 769Kč.
11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí částky ve výši 50.000Kč za podmínek uvedených v žalobě s odkazem na body 2.2, 6.1, 6.4, 6.5, které již byly popsány v žalobě. Uvedla rovněž číslo svého účtu bankovní účet.
12. Z výzvy k zaplacení ze dne 19.1.2018 s doručenkou, která se žalobkyni vrátila s uvedením poznámky na uvedené adrese neznámý, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek, s nimiž byla v prodlení a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru.
13. Z předsmluvního formuláře z části tzv.„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pracuje pro zaměstnavatele právnická osoba ulice a číslo PSČ obec, má základní vzdělání, pracovní smlouvu na dobu určitou a její měsíční mzda činí 16 000Kč.
14. Ke svým výdajům uvedla, že bydlí u rodičů a její výdaje na bydlení činí 1 000Kč, dále připojila částku životního minima ve výši 3 410Kč a do dalších výdajů uvedla částku ve výši 100Kč. Rezerva činila výši 1000Kč. Jako celkové výdaje byla uvedená částka bez rezervy ve výši 4 510Kč. Volné zdroje tak činily 10 490Kč.
15. Z dokladu o vyplacení úvěru (výpis z účtu č. bankovní účet) má soud za to, že na účet bankovní účet byla dne datum odeslána částka ve výši 50 000Kč.
16. Z osobních dat žalované založených u žalobkyně soud zjistil, že jí byl přidělen kód příznaku 13, což podle přiložené legendy mělo znamenat: Klient má pouze ukončené smlouvy, a to dříve než před 36 měsíci.
17. Výpisem se záznamů v registru SOLUS bylo zjištěno, že k žalované nejsou vedeny žádné záznamy jako o dlužníkovi.
18. Na základě zjištění uvedených shora soud učinil na jejich základě následující skutkový závěr ve věci: Žalobkyně uzavřela s žalovanou výše uvedenou úvěrovou smlouvu za podmínek, tak jak byly shora rozepsány a zjištěny v rámci smluvních ustanovení 2.2, 6.1, 6.4, 6.5 a převedla na její účet částku ve výši 50 000Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byly prokázány skutečnosti, které žalovaná uvedla prostřednictvím formuláře sama, Tj. adresa a název zaměstnavatele, výše měsíční mzdy, úroveň dosaženého vzdělání, výdaje určené odhadem žalované, sjednaná doba trvání pracovní smlouvy a dále výpis z registru SOLUS. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně v žádném případě dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.
19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. V prvé řadě, pokud někdo nevlastní nemovitost a tudíž bydlí zřejmě v nájmu nebo na ubytovně nebo u příbuzných, třeba u rodičů, pak jeho výdaje na bydlení nemohou činit částku ve výši 1000Kč, protože taková hodnota není v současných cenách možná. Výdaje na osobu žalované představující částku 3410Kč měsíčně nezohledňují vůbec skutečnost, že denně do zaměstnání dojíždí, jestliže zaměstnavatel je sídlem v obec a žalovaná bydlí v obec. Obě města jsou vzdálena při cestě silniční dopravou asi 58km. Jen náklady na dopravu by v daném případě musely činit měsíčně nejméně 2500Kč. Co představuje částka ostatních výdajů ve výši 100Kč není uvedeno. Kupní síla jedné stokoruny se stoupající inflací neustále klesá, dnes je pro reálnou představu této částky možno označit pořízení počtu 33 rohlíků za tři koruny kus. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením částky 16 000Kč a 4 510Kč tj. částka 11 490Kč volných finančních prostředků, s rezervou 1000Kč tedy 10 490Kč nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žádné výpisy z účtu žalované žalobkyně mezi důkazy nepředložila. V době rozhodování o poskytnutí úvěru žalobkyně neměla žádný přehled o pohybu na účtu žalované v průběhu celého měsíce. Výpis z účtu ani výplatní pásky žalobkyně od žalované nevyžádala. Navíc žalobkyně nijak nevyhodnotila skutečnost, kterou žalovaná uváděla ohledně své pracovní smlouvy, a sice, že je sjednána na dobu určitou. V praxi se pracovní smlouvy na dobu určitou sjednávají na dobu jednoho roku. Jestliže byl počet splátek stanoven na 18, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná v nějaké fázi splácení o práci může přijít a do prodlení se dostane. Přesto jí byla částka 50 000Kč poskytnuta.
21. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 50 000Kč za nějakých podmínek. Tyto podmínky vyústily ve výsledek, že spotřebitel získal sice 50 000Kč, ale musel zaplatit 94 698Kč. Pokud by se dostal do prodlení už s první splátkou jako žalovaná, musel by zaplatit 113 637Kč. To je velmi ilustrativní případ lichvy. Soud si dovoluje v této souvislosti poukázat na úryvek z knihy JUDr. Eduarda Bendy a spol., Praktický Advokát, vydaného F. Strnadelem a spol. v Praze r. 1933 jako II. Svazek, kde se v oddílu IV. na straně 27 v odstavci 23 o lichvě píše takto: …Každá lichvářská smlouva je zákonem zapovězena a ten, kdo byl vykořisťován, může žádati o zrušení smlouvy. Trestní soudy zakročují proti lichváři jen v určitých případech. Především trestají toho, kdo úmyslně při poskytování úvěru vykořisťuje lehkomyslnost, tíseň, slabomyslnost, nezkušenost nebo vzrušení mysli jiného tím, že sobě nebo osobě třetí dá slíbiti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota k hodnotě jeho plnění je v nápadném nepoměru (úvěrová lichva). Trestá se i ten, kdo takovou lichvářskou pohledávku úmyslně uplatňuje, na sebe převede… Tolik k poctivosti jednání a souladu s dobrými mravy dnes a v minulosti.
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). V tomto případě soud považoval za lhůtu k plnění lhůtu stanovenou ve výzvě žalobkyně a to do 15 dnů ode dne 2.11.2018. Tento den vychází na 17.11.2018 a je tedy dnem splatnosti. Výzva byla žalované odesílána podle podacího archu dne 2.11.2018. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně tak prokázala, že žalovanou vyzvala k plnění. Jestliže žalobkyně placení úroku z prodlení mělo nastat až od 20.11.2018 pak soud tento požadavek akceptoval.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 20.11.2018 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších částek, a to ve výši 12 769 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 20.11.2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16 692,64 Kč a úroku ve výši 93,59% ročně z částky 50 000 Kč od 22.2.2018 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 922,16 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 974 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 769 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.