Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 63/2021-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 19 530 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 580 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a částku 3 370 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 370 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 339,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 777,50 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 455,96 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 455,96 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 4 875,96 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále částku 5 180 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 909,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 568,38 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 584,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 584,55 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 3 214,55 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 580 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a částku 3 370 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 370 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 339,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 777,50 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 455,96 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 455,96 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 4 875,96 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a dále částku 5 180 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 909,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 568,38 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 584,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 584,55 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a z částky 3 214,55 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 980 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 455,96 Kč a poplatků ve výši 2 524,04 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 10. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 6 420 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 24. 11. 2017, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 10 980 Kč (jako součtu jistiny ve výši 8 455,96 Kč a poplatků ve výši 2 524,04 Kč).

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8 550 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 6 584,55 Kč a poplatků ve výši 1 965,45 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 6. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 3 630 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 24. 11. 2017, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 8 550 Kč (jako součtu jistiny ve výši 6 584,55 Kč a poplatků ve výši 1 965,45 Kč).

3. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 2. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 10. 12. 2016 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 10. 12. 2016. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2016 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (celkem navýšené o 7 400 Kč) v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. s čistou mzdou 17 000 Kč měsíčně (původně zapsaných 15 500 Kč měsíčně) a jako vedlejší blíže neoznačené příjmy uvedl 14 361 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy měly činit v prosinci 2016 částku 31 361 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v prosinci 2016 částku 16 066 Kč, která sestává z částek 5 866 Kč za výdaje na bydlení, osobní výdaje 8 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 200 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 15 295 Kč. Žalovaný žije v nájemním bytě ve společné domácnosti s rodiči a má dvě vyživovací povinnosti. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil výplatní pásky, složenky (příjmy), nájemní smlouvu a telefonicky zaměstnání žalovaného.

7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 6. 3. 2017 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 6. 3. 2017. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 3. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, podle které právnická osoba poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 1 400 Kč, úrok ve výši 980 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč (celkem navýšené o 5 180 Kč) v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba s čistou měsíční mzdou 14 000 Kč a dále důchodem ve výši 14 321 Kč. Celkové měsíční příjmy tak měly činit v březnu 2017 částku 28 321 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v březnu 2017 částku 13 350 Kč (o téměř 3 000 Kč nižší výdeje než před třemi měsíci), která sestává z částek toliko 4 500 Kč za bydlení, osobní výdaje pouze 5 200 Kč (snížené téměř o 3 000 Kč oproti situaci před třemi měsíci), vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč (ponížena o 200 Kč) a splátky úvěrů ve výši 1 350 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 15 271 Kč. Žalovaný žije u rodičů ve společné domácnosti s rodiči a dvěma nezaopatřenýma dětma (nájemní smlouva v tomto případě nebyla zkoumána ani ověřována; resp. nebyl vůbec zkoumán typ bydlení). Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil výplatní pásky, pracovní smlouvu a doklad o výměře důchodu.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vč. přílohy číslo (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 29. 11. 2019 vč. podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 vč. podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že dopisem ze dne 29. 11. 2019, odeslaným dne 13. 12. 2019, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 3. 9. 2020 a odeslána 4. 9. 2020.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 7 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv s žalovaným měl mít k dispozici výplatní pásky, složenky (příjmy) a nájemní smlouvu u smlouvy ze dne 10. 12. 2016 a u smlouvy ze dne 6. 3. 2017 měl k dispozici výplatní pásky, pracovní smlouvu a doklad o výměře důchodu, přičemž tyto doklady byly bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období, apod.) a nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného a vzhledem k tomu, že měl žít ve společné domácnosti s rodiči, ani skutečnost zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného, resp. v zákaznických kartách se objevuje jako vedlejší příjem částka kolem 14 000 Kč s tím, že u druhé úvěrové smlouvy je u této částky poznámka důchod, na základě čehož se lze pouze domnívat, že se může jednat o příjem rodičů žalovaného. Každopádně výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány, když např. osobní výdaje žalovaného se za pouze tři měsíce změnily o téměř 3 000 Kč nebo vyživovací povinnost za tři měsíce klesla, aniž by byla vysvětlena jakákoli změna poměrů u žalovaného. Z těchto skutečností vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval zřejmě celkové příjmy celé domácnosti s výdaji toliko od žalovaného, které žádným způsobem neověřoval a dostal se tak do značné disproporce s položkami, které byly vůči sobě poměřovány (příjmy celé domácnosti oproti výdajům jednotlivce). Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů (zřejmě jeho rodičů jako členů domácnosti), s měsíčními výdaji žalovaného je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet, když by mu zůstávala měsíčně částka nižší než 1 000 Kč (k tomu srov. s životním minimem za jednotlivé období). Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2016 i ze dne 6. 3. 2017 neplatné. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

17. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 10. 12. 2016 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 6 420 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit z této smlouvy částku 3 580 Kč. U smlouvy ze dne 6. 3. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný však vrátil částku 3 630 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit z druhé smlouvy částku 3 370 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky souhrnné částky ve výši 6 950 Kč z obou úvěrových smluv. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který mu byl doručován 13. 12. 2019 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 18. 12. 2019 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 30. 12. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 6 950 Kč dne 31. 12. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

18. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 6 950 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 12 580 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 19 530 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.