Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 285/2020-48
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
ASFCI1/120109
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 36 094 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 234 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 21 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 894,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 040,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Co do částky 6 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 489,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 312,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, 9,00 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 234 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 21 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 894,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 040,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Co do částky 6 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 489,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 312,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, 9,00 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 zaplacení částky 29 594 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 894,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 040,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 21,27 % ročně z 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 22. 12. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva1“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyni ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěryschopnost žalované. Na základě uzavřené smlouvy1 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy1, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy1. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 4 080 Kč s úrokovou sazbou 21,27 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 480 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 6. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy1. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 17. 7. 2018, celkem uhradila 14 766 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 21. 6. 2019 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 21 448,30 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení úrokem 21,27 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho a ta po žalované požadovala dlužnou jistinu 21 448,30 Kč a dlužné úhrady za služby 8 145,70 Kč, kapitalizované úroky 2 040,25 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 894,57 Kč, úrok 21,27 % ročně a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 489,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 312,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně ze 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 16. 9. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva2“). Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy2 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy2, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy2. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 10. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 17. 7. 2018, celkem uhradila žalovaná 19 600 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 27. 10. 2018 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 005,82 Kč od 28. 10. 2018 do zaplacení úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy2, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho a ta po žalované požadovala dlužnou jistinu 5 005,82 Kč, poplatek 1 494,18 Kč, kapitalizované úroky 1 312,72 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 489,32 Kč, úrok 23,72 % ročně a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyni ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěryschopnost žalované.
3. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště dne 12. 2. 2021. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, po celé řízení byla pasivní.
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru (Fajnpůjčka) číslo (smlouva1) ze dne 22. 12. 2017 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 24 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 78 pravidelných týdenních splátkách po 582 Kč. Žalovaná měla zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 4 080 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 12 480 Kč, celkem tedy 45 360 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 21,27 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že zaměstnána u příjmení příjmení, čistý příjem má 12 300 Kč, další příjem uvedla ve výši 20 500 Kč, uvedla měsíční výdaje na bydlení (vlastní) 2 000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, léky, oblečení) 8 000 Kč, splátky úvěru 11 800 Kč a s tím, že má zápůjčku u poskytovatele úvěru s měsíční splátkou 1 800 Kč a u obec spořitelny se splátkou 5 000 Kč. V době sjednávání úvěru neměla nezaopatřené děti, žila s manželem. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácela, do 4. 5. 2017 uhradila pouze částku 1 700 Kč celkem. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení byla vyzvána minimálně předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 odeslané jí dle podacího lístku dne 13. 3. 2020. Ve výzvě uvedených 25 067,87 Kč měla uhradit do 19. 3. 2020.
6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru (Fajnpůjčka) číslo (smlouva2) ze dne 16. 9. 2017 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 26 100 Kč, z toho úroky 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 6 000 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že zaměstnána u příjmení příjmení, její hlavní příjem činí 12 140 Kč, vedlejší 5 000 Kč, uvedla měsíční výdaje na bydlení (vlastní) 2 600 Kč, osobní výdaje (léky, telefon, jídlo, doprava, oblečení) 4 000 Kč, splátek půjček 5 000 Kč, zápůjčku splácenou po 5 000 Kč měla u obec spořitelny. V době sjednávání úvěru neměla nezaopatřené děti, žila s manželem. Uvedené mělo být ověřeno občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami.
7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dle podacího lístku 13. 12. 2019.
8. Předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 1. 5. 2020
9. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § číslo Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 8 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 6. 2019 do zaplacení.
20. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 24 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů žalované. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Poskytovatel úvěru měl k dispozici toliko informaci i výši příjmu žalované a nic víc, přičemž ani to soudu nebylo doloženo. Výdaje v číslo žalovaná uvedla ve výši 11 600 Kč, o 3 měsíce později již byly 21 800 Kč, když došlo k nárůstu osobních výdajů ze 4 000 Kč na dvojnásobek a také k navýšení splátek úvěrů a zápůjček z 5 000 Kč u obec spořitelny na celkových 11 800 Kč. Ty se skládají ze splátky u obec spořitelny 5 000 Kč, 1 800 Kč u poskytovatele předmětného úvěru na základě smlouvy1 a poté evidentně ještě z 1x 5 000 Kč, které nebyly nijak specifikovány a ani ověřeny. Náklady na bydlení, kdy se hradí vodné, stočné, dále např. elektřina či plyn, ev. dřevo a uhlí příp. i příspěvky do fondu oprav apod., tak částka 2 000 Kč se soudu jeví značně nepřiměřená.
25. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v jednom případě částku 24 000 Kč, žalovaná mu do současné doby uhradila toliko 15 766 Kč, jak uvedla žalobkyně. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 8 234 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dále částku 15 000 Kč, žalovaná mu do současné doby uhradila 19 600 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Proto soud žalované neuložil uhradit ničeho ve vztahu k částce 15 000 Kč. Dále pak soud uložil žalované uhradit žalobkyni úroky z prodlení jdoucími z přiznané částky 8 234 Kč ode dne následujícím po dni, do kterého měla žalovaná uhradit poslední splátku dle smlouv1y. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 21 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 894,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 040,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 448,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 6 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 489,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 312,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, 9,00 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 005,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl (výroky II. a III.).
27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků. Ve sporu byla ze 77 % úspěšná žalovaná, které by tak žalobkyně měla hradit náklady řízení v rozsahu 54 %. Jelikož dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
28. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.