Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 81/2021-59
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
zastoupený obecným zmocněncem titul. jméno příjmení
narozeným dne datum
bytem adresa
o zaplacení 9 948,66 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 948,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 546 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 948,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 546 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 17. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 9 948,66 Kč, a to z titulu nedoplatku části kupní ceny dvou mobilních telefonů, které měl žalovaný od žalobkyně zakoupit, a dále z titulu nezaplacené ceny za žalobkyní zprostředkované služby třetích stran. Tvrdila, že mezi ní a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne 15. 6. 2018 a 4. 7. 2018. V rámci těchto smluv bylo mimo jiné sjednáno, že žalobkyně bude žalovanému zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran a žalovaný za takové služby bude hradit sjednanou cenu. Žalobkyně žalovanému vyúčtováním č. 545830454 splatným k 3. 9. 2018 vyúčtovala mimo jiné cenu za takto poskytnuté služby ve výši 50 Kč, kterou žalovaný doposud neuhradil. Mezi účastníky byly dále uzavřeny dvě kupní smlouvy. Na podkladě první z nich žalovaný zakoupil u žalobkyně mobilní telefon Huawei P20 lite Klein Blue za kupní cenu 5 977 Kč, z níž při převzetí telefonu uhradil 577 Kč. Zbývající část kupní ceny se zavázal žalobkyni splatit ve formě 18 měsíčních splátek po 300 Kč, a to na základě žalobkyní vystavených vyúčtování. Na podkladě druhé kupní smlouvy zakoupil žalovaný telefon Samsung Galaxy A6 Black za kupní cenu 4 977 Kč. Z té při převzetí telefonu uhradil 177 Kč, zbývající část kupní ceny se pak rovněž zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 200 Kč. Žalovaná částka sestávala z neuhrazené ceny za zprostředkované služby třetí strany (SMS platba – různé) ve výši 50 Kč, dále z neuhrazených splátek kupní ceny obou telefonů v celkové výši 3 000 Kč vyúčtovaných žalovanému v rámci vyúčtování č. 545830454, 549053230, 552266434, 555857812, 559056767 a 562341886 a v neposlední řadě ze zesplatněné zbývající části kupních cen obou telefonů ve výši 3 600 Kč, respektive 3 300 Kč, kdy tyto částky byly žalovanému vyfakturovány vyúčtováním č. 565656691.
2. Žalovaný v rámci odporu, který podal proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, uvedl, že žalobou požadovaná částka je v rozporu s rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, který určil zúčtovací období, za něž žalovanému dluh skutečně vznikl a žalovaný za něj odpovídá v souladu s § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“).
3. Při jednání, které se ve věci konalo 6. 5. 2021, obecný zmocněnec žalovaného uvedl, že žalovaný sporuje žalobou uplatněný nárok zejména proto, že si nevybavuje, že by od žalobkyně zakoupil jakýkoli telefon. Následně své tvrzení korigoval tak, že pokud žalovaný nějaký telefon zakoupil, pak to rozhodně nebyly telefony dva. Následně však jménem žalovaného žalobou uplatněný nárok uznal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalovaný na podkladě dohody o splátkách ceny zařízení uzavřené dne 15. 6. 2018 zakoupil od žalobkyně telefon Huawei P20 lite Klein Blue, a to za kupní cenu 5 977 Kč. Z této částky uhradil 577 Kč při převzetí telefonu, zbývající část kupní ceny ve výši 5 400 Kč se zavázal uhradit žalobkyni prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 300 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné vždy v rámci vyúčtování poskytnutých služeb elektronických komunikací, která žalobkyně žalovanému pravidelně vystavovala. Zároveň s telefonem žalovaný zakoupil i SIM kartu k telefonnímu číslu tel. číslo. Účastníci se zároveň dohodli na tom, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou některé ze splátek kupní ceny telefonu nebo s úhradou vyúčtovaných služeb delším než 30 dnů, je žalobkyně oprávněna jeho závazek k úhradě kupní ceny telefonu zesplatnit, tedy rozhodnout, že žalovaný doplatí celou zbývající část kupní ceny najednou. Žalovaný dále na podkladě dohody o splátkách ceny zařízení uzavřené dne 4. 7. 2018 zakoupil od žalobkyně telefon Samsung Galaxy A6 Black, a to za kupní cenu ve výši 4 977 Kč. Z té uhradil při převzetí telefonu 177 Kč, zbývající část kupní ceny ve výši 4 800 Kč se zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 200 Kč, přičemž sjednané podmínky splácení byly totožné jako u prvního zakoupeného telefonu. Zároveň s telefonem opět žalovaný zakoupil od žalobkyně i SIM kartu, tentokrát k telefonnímu číslu tel. číslo. Vyúčtováním č. 545830454 vystaveným dne 16. 8. 2018 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkované služby třetí strany (SMS platba – různé) ve výši 50 Kč a dále splátky kupní ceny obou zakoupených telefonů ve výši 300 Kč, respektive 200 Kč. Uvedené částky byly splatné k 3. 9. 2018. Následně celkem pěti dalšími vyúčtováními splatnými k 4. 10. 2018, 3. 11. 2018, 4. 12. 2018, 3. 1. 2019 a 3. 2. 2019 postupně vyúčtovala žalovanému další splátky kupní ceny obou telefonů, vždy ve výši 300 Kč a 200 Kč. Vyúčtováním vystaveným dne 16. 2. 2019 pak žalobkyně vyfakturovala žalovanému zbývající část kupní ceny obou zařízení ve výši 3 300 Kč, respektive 3 600 Kč. Obě uvedené částky byly dle vyúčtování splatné k 6. 3. 2019. Současně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že přistoupila k ukončení poskytování služeb elektronických komunikací, a to z důvodu soustavného neplacení vyúčtování těchto služeb žalovaným. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 23. 9. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 41 099 Kč, jehož součástí byla i žalobou požadovaná částka ve výši 9 948,66 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Český telekomunikační úřad dne 10. 2. 2021 vydal pod č. j. ČTÚ-47 829/2020-636/IV vyř. – VaN rozhodnutí, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací ve výši 3 966,27 Kč za čísla tel. číslo a tel. číslo. Nevyhověl naopak části návrhu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 8 953,07 Kč. Předmětem řízení před ČTÚ byly nároky, které žalobkyně opírala o smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřenou mezi účastníky dne 15. 6. 2018 k telefonnímu číslu tel. číslo a dne 4. 7. 2018 k tel. číslu tel. číslo. Konkrétně se jednalo o ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací v jednotlivých měsíčních zúčtovacích obdobích od 16. 6. 2018 do 15. 2. 2019.
5. Soud se v prvé řadě i s ohledem na procesní obranu žalovaného zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé. V posuzovaném případě se totiž žalobkyně domáhala zaplacení ceny za zprostředkování služeb třetích stran. Taková činnost přitom představuje výjimku uvedenou v ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které na jedné straně definuje, co se rozumí„ službou elektronických komunikací“, zároveň však také stanoví, jaké služby pod tento pojem zahrnout nelze (služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací). Jak je uvedeno ve zmíněném rozhodnutí zvláštního senátu, jež se týkalo skutkově obdobného případu, v případě zprostředkovaných služeb třetích osob se jedná o„ výjimku patrnou z formulace citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, kterou se rozumí služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby“. Vzhledem k tomu, že zprostředkování služeb třetí osoby nespadá mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, není spor týkající se takových služeb oprávněn rozhodovat Český telekomunikační úřad. Pokud pak jde o nárok na zaplacení zbývající části kupních cen obou koncových zařízení, není pochyb, že i v této části spor mezi účastníky spadá do pravomoci civilních soudů, neboť jde o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Zároveň je i ze shora uvedeného evidentní, že ačkoliv již ve sporu účastníků rozhodoval Český telekomunikační úřad, jeho rozhodnutí ze dne 10. 2. 2021, č. j. ČTÚ-47 829/2020-636/IV vyř. – VaN, se netýkalo nároků, které si žalobkyně nárokovala v tomto řízení, nýbrž nároků odlišných, byť vyplývajících z téhož smluvního vztahu účastníků (v řízení před ČTÚ byly řešeny nároky na zaplacení ceny poskytnutých služeb elektronických komunikací, v tomto řízení soud řešil nároky z kupních smluv, respektive nárok na zaplacení ceny za zprostředkování služby třetí strany). Nebyla tak dána ani překážka věci pravomocně rozhodnuté.
6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění, k uzavření dvou kupních smluv, jejichž předmětem byla koupě mobilních telefonů zn. Huawei P 20 lite a Samsung Galaxy A6 Black a SIM karet vydaných ke dvěma různým telefonním číslům. Zmíněné smlouvy byly označeny jako dohody o splátkách ceny zařízení a byly uzavřeny 15. 6. 2018, respektive 4. 7. 2018. Žalobkyně svou povinnost z těchto smluv splnila, když poskytla žalovanému zmíněné telefony. Žalovanému tak dle shora citovaného ustanovení vznikla povinnost uhradit kupní cenu obou telefonů. V obou případech žalovaný při převzetí telefonů uhradil jen část jejich kupní ceny, zbývající doplatek se zavázal žalobkyni hradit prostřednictvím splátek, které mu žalobkyně účtovala v rámci jednotlivých měsíčních vyúčtování poskytnutých služeb. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný opakovaně vyúčtované splátky nehradil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že dohodnuté splátky hradil žalobkyni řádně a včas, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale rovněž i prokázal. Nic takového se však nestalo, soud proto vycházel z toho, že žalobkyně byla ve smyslu příslušných ustanovení obou dohod oprávněna jednorázově zesplatnit zbývající část splátek kupní ceny. To také učinila, čímž žalovanému vznikla povinnost tuto část kupní ceny zaplatit. Z ničeho přitom nevyplývá, že by tak žalovaný učinil. Soud proto posoudil podanou žalobu jako důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek kupní ceny obou telefonů v celkové výši 9 898,66 Kč. Stejně tak shledal oprávněným i nárok na zaplacení částky 50 Kč představující žalovaným neuhrazenou cenu za žalobkyní zprostředkované služby třetích stran prostřednictvím SMS zprávy. Tato částka byla žalovanému řádně vyúčtována v rámci faktury splatné 3. 9. 2018 a žalovaný ani ve vztahu k ní netvrdil, natož aby prokázal, že by ji žalobkyni již uhradil. Proto soud žalobkyni přiznal i tuto částku.
7. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 3 146 Kč. Ty jsou tvořeny v prvé řadě mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 2 000 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 6. 5. 2021) a jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění). Výše odměny za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby činí podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. 200 Kč, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru, který žalobkyně u zdejšího soudu využívá opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a výše vymáhaného plnění nepřesahuje 10 000 Kč. Za jednoduchou výzvu k plnění náleží žalobkyni odměna v poloviční výši, tedy ve výši 100 Kč Poslední zmiňovaný úkon právní služby, tedy účast zástupce žalobkyně na jednání, je již honorován částkou 1 500 Kč, a to ve smyslu § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 4 cit. vyhl. Dále žalobkyni náleží čtyři paušální náhrady hotových výdajů za každý z učiněných úkonů právní služby, přičemž výše prvních tří těchto náhrad činí dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. 100 Kč a výše poslední čtvrté náhrady podle § 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhl. 300 Kč. V neposlední řadě má pak žalobkyně podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. právo rovněž na náhradu za 21% DPH z uvedených položek ve výši 546 Kč. Soud tak uložil žalovanému, aby nahradil žalobkyni náklady řízení v celkové výši 3 546 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. Pouze pro úplnost soud dodává, že neshledal jako účelně vynaložený náklad řízení žalobkyní účtovanou odměnu za písemné vyjádření ve věci samé z 9. 4. 2021 a s tím související paušální náhradu hotových výdajů. Uvedeným vyjádřením žalobkyně v podstatě doplňovala, respektive upřesňovala svá žalobní tvrzení, soud má však za to, že bylo povinností žalobkyně uvést veškeré relevantní skutečnosti již v samotné žalobě tak, aby bylo bez pochybností zřejmé, jakých nároků se žalobkyně domáhá. Pokud tak neučinila a tento nedostatek musela odstranit dalším podáním ve věci, pak nemůže náklady s tím spojené přenášet na žalovaného, který nezavinil, že žaloba nebyla úplná.
9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.