Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 236/2020-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 2 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 590 Kč a smluvní pokutu ve výši 750 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 184,93 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do 23. 1. 2020, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 526,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 590 Kč a smluvní pokutu ve výši 750 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 184,93 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do 23. 1. 2020, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 526,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedených částek, včetně příslušenství, s odůvodněním, že dne 9. 10. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), Smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly anonymizováno podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“), na základě, které poskytla anonymizováno žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 2 490 Kč spolu s příslušenstvím do 8. 11. 2018, což žalovaný řádně a včas nesplnil. Tímto žalovanému vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobkyně dále dodala, že smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, čímž v souladu s odstavcem číslo VOP projevil svoji vůli smlouvu uzavřít a došlo k dokončení žádosti o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta jistina ve 2 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Při zaslání verifikační platby žalovaný odsouhlasil VOP, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením příjmení a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku, čímž žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 342 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 2 000 Kč, nesplaceného úroku 490 Kč, nesplacené smluvní pokuty 752 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání 100 Kč, jež představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek. Postoupené příslušenství pohledávky 590 Kč (náhrada nákladů za upomínání a nesplacený úrok) jsou ve formuláři uvedeny v poli kapitalizovaný úrok. Nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 184,93 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 9. 11. 2018 do 19. 11. 2019 (do tzv. rozhodného dne), kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13. 12. 2019, z jistiny ve výši 2 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 11. 1. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 28. 1. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Přípisem ze dne 11. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť soudu předloží y prokazující příjmové a výdajové poměry žalovaného při uzavírání smlouvy ze dne 9. 10. 2018, tedy jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala dne 15. 1. 2021 tak, že žalobu vzala částečně zpět, co do částky 1 340 Kč, sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 590 Kč a smluvní pokuty ve výši 750 Kč s tím, že nadále trvá na požadavku, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 2 000 Kč, představující jistinu pohledávky, a zákonný úrok z prodlení 9 % od 13. 12. 2019 do zaplacení, jakož i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 184,93 Kč. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud řízení v požadované části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku) v souladu s  , 3 , když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to u nazvanou Smlouva o úvěru číslo ze dne 9. 10. 2018, Obchodními podmínkami právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově („ VOP“), výpisy z účtu anonymizováno týkající se poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného a verifikační platby žalovaného, upomínkami zasílanými žalovanému právnická osoba ze dne 18. 11. 2018 a ze dne 9. 12. 2018, u nazvanou Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2019 a její přílohou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, včetně podacího archu ze dne 8. 1. 2020, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020, včetně kopie podacího archu ze dne 28. 7. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 9. 10. 2018 ujednal s právní předchůdkyní žalobkyně, se společností právnická osoba, dohodu nazvanou smlouva o úvěru číslo (dále taky jako„ smlouva“), která byla uzavřena prostřednictvím webového formuláře, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím, celkem 2 490 Kč, vrátit do 8. 11. 2018 (tedy do 30 dnů od zapůjčení). Jelikož žalovaný nesplnil povinnost vyplývající z dohody řádně, dostal se do prodlení, čímž mu dle ustanovení uvedeného na třetí straně předmětné dohody, čtvrtý odstavec shora, vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dvě takové upomínky, a to dne 18. 11. 2018 a dne 9. 12. 2018. Posléze žalobkyně dne 7. 1. 2020 oznámila žalovanému, že na ni byla převedena pohledávka anonymizováno za ním ve výši 3 342 Kč včetně příslušenství a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, který byl dle připojené kopie podacího archu odeslán dne 8. 1. 2020. Žalobkyně pak znovu vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 5. 8. 2020 výzvou před podáním žaloby učiněnou dne 24. 7. 2020, která byla žalovanému doručována dle podacího archu dne 28. 7. 2020 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně v předžalobní výzvě po žalovaném požadovala úhradu dlužné částky 3 342 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 9. 12. 2019 do 24. 7. 2020 ve výši 110,19 Kč, a to nejpozději do 5. 8. 2020. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit i ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. :„ Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“.

14. Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně jakýmkoli způsobem zkoumala. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 9. 10. 2018 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 9. 10. 2018 žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni, která pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od své předchůdkyně anonymizováno, zaplatit částku 2 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 7. 1. 2020, kterým mu žalobkyně sdělila, že na ni byla postoupena pohledávka anonymizováno, který mu byl zaslán dne 8. 1. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 13. 1. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula dnem 23. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 2 000 Kč dne 24. 1. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 9 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší (10 %), avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v  věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě neshledal důvody, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo ve spojení s  veta první , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 3 765,09 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 2 219,48 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 2 000 Kč + 219,48 Kč), jež představuje 58,95 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, popř. řízení bezdůvodně zastaveno, činí 1 545,61 Kč (590 Kč + 750 Kč + 184,93 + 20,68 Kč), což představuje 41,05 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 17,9 %.

18. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle částku 200 Kč (za 2 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby) a částku 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění a dále dle ve spojení s  vyhl. č. , částku 1 000 Kč (za jeden úkon právní služby po podání žaloby v podobě částečného zpětvzetí žaloby). Za tyto čtyři úkony jí náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle (3 x 100 Kč) a dle vyhl. č. (1 x 300 Kč), tj. 600 Kč a 21% DPH z částky 2 100 Kč ve výši 441 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč by činily 2 941 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 17,9 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 526,44 Kč.

Poučení:

Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.