Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 25/2021-53
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do s kapitalizovaného úroku ve výši 1 467,64 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 8. 2017 do 17. 2. 2021.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do s kapitalizovaného úroku ve výši 1 467,64 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 8. 2017 do 17. 2. 2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 467,64 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 250 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 8. 2017 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 29. 5. 2017 uzavřela původní věřitelka právnická osoba se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na společnost právnická osoba Následně společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019.
2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzená uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně však skutková tvrzení nedoplnila, žádné důkazy neoznačila a z jednání se omluvila.
3. Žalovaný uvedl, že si není vědom toho, že by si bral úvěr od právnická osoba anonymizováno a navrhl, aby soud vyžádal výpis z účtu, na který měl být úvěr poskytnut.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč (viz výpis z účtu žalovaného na č.l. 47 až 48 spisu), a to ve dnech 29. 5. 2017 a 6. 6. 2017, když finanční prostředky byly připsány na účet č. bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to ani přes výzvu soudu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou nejprve na společnost právnická osoba a poté touto společností na žalobkyni. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný toto tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnil, ačkoliv má břemeno tvrzení i důkazní ohledně toho, jakou částku původní věřitelce uhradil, soud z tohoto tvrzení žalobkyně vycházel.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
7. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
8. Žalobkyně neprokázala, že by předchozí věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, že tedy postupovala dle § 87 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru poskytl předchozí věřitel žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný dosud nevrátil. Nárok žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, na zaplacení dlužné částky 6 000 Kč vyplývá z ustanovení § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu (tedy i ohledně kapitalizovaného úroku) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
9. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele. Žalobkyně neprokázala, že by odeslala žalovanému výzvu k plnění (ani jakoukoliv jinou výzvu), když v seznamu adresátů na č.l. 13 spisu žalovaný nefiguruje. Rovněž žalovaný uvedl, že mu žádná výzva zaslána nebyla. Soud proto považuje za doručení výzvy až doručení žaloby žalovanému, k čemuž došlo dne 12. 2. 2021. Žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu do 5 dnů, tj. do 17. 2. 2021. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem 18. 2. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně.
10. V tomto sporu byla žalobkyně úspěšná co do částky 6 044,75 Kč (tj. v rozsahu 58 %), naopak žalovaný byl úspěšný co do částky 4 395,56 Kč (tj. v rozsahu 42 %). Žalobkyně nesplnila svou povinnost dle § 142a o.s.ř. a neodeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. S ohledem na tuto skutečnost soud rozhodl tak, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
11. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.