Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 79/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 170 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 170 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 846,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,20 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a dále z částky 6 003,51 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 170 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 846,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,20 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a dále z částky 6 003,51 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví jako dlužného plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne 13. 3. 2017, nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházeje z informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do databází a na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oproti podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč (úroková sazba 23,66 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2018. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně pojistné ve výši 290 Kč. Odměnu za administrativní činnost právní předchůdkyně žalobkyně účtovala za založení a vedení žalovaného v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na uvítací telefonát jako kontrolního mechanismu poskytnutí úvěru, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání dokumentů na příslušnou adresu. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy provedl vůči právní předchůdkyni žalobkyně platbu dne 1. 6. 2018, celkem na svůj závazek ze smlouvy žalovaný zaplatil částku 8 000 Kč (z toho na jistinu 1 996,49 Kč, na úrok 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 813,92 Kč a na poplatek za životní pojištění 109,59 Kč). Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 13 170 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 003,51 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 986,08 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění 180,41 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 3 846,10 Kč (úrok ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny od 24. 4. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 365,20 Kč (z dlužné jistiny od 1. 5. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do dne postoupení pohledávky), úrok ve výši 23,66 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně marně žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Žalobkyně navrhovala ve věci vydání rozsudku pro zmeškání s ohledem na neomluvenou nepřítomnost žalovaného u jednání konaného dne 28. 4. 2021, nicméně podmínky pro vydání tohoto typu rozsudku dle § 153b o. s. ř. o. s. ř. nebyly splněny (neuplynutí lhůty 10 dní od doručení žaloby a předvolání před jednáním), a proto soud rozsudek pro zmeškání nevydal.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, jednající prostřednictvím své obchodní zástupkyně a žalovaný podepsali dne 13. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč), a to v 58 týdenních hotovostních splátkách po 365 Kč splatných vždy do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal. Žalovaný si zvolil ve smlouvě pojištění anonymizována dvě slova, za zařazení do pojišťovacího programu se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 290 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Zápůjční úroková sazba činila dle čl. 1 smlouvy 23,72 % ročně. Dle čl. 1 smlouvy byl žalovaný povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru administrativní poplatek ve výši 20 % z výše úvěru. Odměna za hotovostní inkaso splátek činila dle čl. 1 písm. a) smlouvy 40 % z výše úvěru. RPSN činila 204 % (smlouva o úvěru).
6. Žalovaný dne 13. 3. 2017 podepsal listin u označenou jako„ Zařazení zákazníka do pojistného programu“, dle které vzal na vědomí, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala dne 20. 12. 2013 s právnická osoba rámcovou pojistnou smlouvu číslo o pojistném programu pro zákazníky právní předchůdkyně žalobkyně a zařazením do pojistného programu bude žalovanému poskytnuto krytí pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci, úplné trvalé invalidity následkem úrazu nebo úplné dočasné invalidity následkem úrazu (zařazení do pojistného programu).
7. Při prověřování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný žije s rodiči, žalovaný je svobodný, nemá žádné nezaopatřené děti, je zaměstnaný na dobu určitou do 31. 1. 2018 u právnická osoba s.r.o. jako pracovník ve skladu s čistou měsíční mzdou 12 500 Kč a jinými příjmy 11 000 Kč. Po odečtení měsíčních nákladů na bydlení 3 000 Kč a osobních výdajů 4 000 Kč zbýval žalovanému použitelný příjem ve výši 16 500 Kč. V prohlášení žalovaný uvedl, že proti jeho osobě není vedena exekuce. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz, výpis z katastru, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ve formuláři zákaznické karty je uvedeno, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně je povinen pořídit kopie alespoň jednoho typu ověřovaných dokumentů za období posledních tří měsíců (karta zákazníka včetně prohlášení).
8. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh ze smlouvy o úvěru celkem částku 8 000 Kč (přehled úhrad).
9. právnická osoba s IČO postoupila smlouvou ze dne 29. 11. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), pohledávka žalovaného byla uvedena na str. 141 ze 314 přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek (seznam postoupených pohledávek) a žalovanému tuto skutečnost žalobkyně písemně oznámila dopisem ze dne 29. 11. 2019 (oznámení o postoupení pohledávky) odeslaným 13. 12. 2019 (podací lístek). K zaplacení dlužné částky vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného dopisem ze dne 11. 12. 2020 odeslaným dne 14. 12. 2020 (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
12. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti žalovaného z jím sdělených informací při osobní návštěvě zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného doma, při kterém měla obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřit výši příjmů domácnosti žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Kopie dokumentů předložených žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nepořídila, ačkoliv jí zákon v § 78 odst. 1 ZoSÚ tuto povinnost ukládá a v zákaznické kartě s tímto postupem rovněž počítá. Současně ze zákaznické karty nijak nevyplývá, jaké povahy jsou„ jiné příjmy“ žalovaného ve výši 11 000 Kč a zda byly nějakým způsobem ověřovány.
18. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
19. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prokazovala pouze tzv. zákaznickou kartou klienta. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nepořídila kopie ověřovaných dokumentů a ani je neuchovala v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) ZoSÚ, nemůže soud ověřit, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného.
20. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. S ohledem na skutečnost, že došlo k zneplatnění smlouvy o úvěru od jejího počátku, posoudil soud vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako mimosmluvní vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni plnění, které ze smlouvy o úvěru přijal, tj. jistinu ve výši 12 000 Kč, což žalovaný již svými platbami ve výši 8 000 Kč částečně splnil, tudíž soud uložil výrokem II. rozsudku žalovanému, aby žalobkyni vrátil čerpanou jistinu po zohlednění provedených úhrad, tj. částku 4 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí ve výzvě k plnění stanovené desetidenní lhůty od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 13. 12. 2019, tj. dne 18. 12. 2019. Desetidenní lhůta uplynula v neděli 28. 12. 2019, tudíž se její poslední den přesunul dle § 607 o. z. na pondělí 29. 12. 2019 a od 30. 12. 2019 byl žalovaný v prodlení. Výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 9 170 Kč (tj. úroku, odměny za hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 8463,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,20 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 003,51 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a dále z částky 6 003,51 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení soud žalobu výrokem I. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.