Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 2/2021-29
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Procházkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.000 Kč od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o. s. ř. “), soud uvede v rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.
2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne datum je zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení jako dlužné jistiny zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum.
3. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobkyně, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i anonymizováno republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po datum, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. V dané věci žalovaný má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.
5. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, anonymizována dvě slova číslo, vyplatila žalovanému na jeho účet vedený u právnická osoba pod číslo dne datum částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právním důvodem pro poskytnutí této částky bylo uzavření smlouvy o zápůjčce dne datum mezi uvedenou společností a žalovaným, v níž se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku s poplatkem ve výši 3.300 Kč vrátit do datum. Roční úroková sazba činila 401,50%, RPSN 3112,64%. Dne datum podepsala věřitelka žalovaného a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou věřitelka postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný původní věřitelkou pohledávky informován v oznámení ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne datum. Žalovaný dosud částku 10.000 Kč žalobkyni neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván v upomínce ze dne datum předané k poštovní přepravě dne datum, kde lhůta k plnění byla stanovena do 7 dnů od doručení upomínky. V žalobě chybí skutková tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky.
6. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí zápůjčky. Žalobkyně však ohledně této skutečnosti neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud podotýká, že nemohl žalobkyni poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a tím se dobrodiní takového poučení zbavila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 , podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy nemá za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nemůže učinit závěr, že byla platně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 10.000 Kč na jeho účet, a protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobkyně, která se stala novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, na zaplacení částky 10.000 Kč posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení poskytnuté částky předžalobní výzvou ze dne datum, která byla předána k poštovní přepravě dne datum. Nejpozději dne datum musela být výzva žalovanému doručena a splatnost nároku tak nastala po uplynutí lhůty 7 dnů poskytnuté ve výzvě k plnění, tedy dne datum. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se v takovém případě žalovaný dostal dnem datum. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení jako plnění z bezdůvodného obohacení (výrok I.) a co úroku z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 8,05% ročně od datum do datum soud žalobu zamítl (výrok II.).
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého soud může přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, i když měl ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. O takový případ v souzené věci jde, když žalobkyně byla neúspěšná jen co do části požadovaného úroku z prodlení a její neúspěch soud hodnotí jako nepatrný, proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) ve výši 600 Kč dle ust § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši 189 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1.489 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit jejich náhradu dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro poskytnutí jiné lhůty k plnění či pro povolení splátek neshledal žádné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.