Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 197/2020-53
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2
za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2
pro zaplacení 25 351 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 25 351 Kč se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do
15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 25 351 Kč se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 106 726 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně,
sp. zn. 15 C 259/2011 , zahájeného dne 16. 12. 2011 a pravomocně skončeného dne 21. 11. 2019. Délka řízení tak byla s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená, žalobce byl nucen setrvat ve stavu nejistoty týkající se jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma, za kterou mu náleží zadostiučinění v penězích. Řízení celkem trvalo 2 962 dnů, což považuje za okolnost, která zvyšuje zadostiučinění za jím utrpěnou újmu, v řízení absentovaly okolnosti, které by zvyšovaly složitost věci, což opětovně zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění. V řízení vznikly průtahy, ke kterým žalobce nezavdal důvod. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne 21. 5. 2020, žalovaná však do podání žaloby o jeho nároku nijak nerozhodla.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 11. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 81 375 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 . Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu částečné složitosti řízení, včetně žádostí
o odročení jednání, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné, naopak zadostiučinění požadované žalobcem není přiměřené jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.
3. Žalobce v reakci na vydání stanoviska žalovanou vzal svou žalobu co do částky 81 375 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trval, neboť nesouhlasil s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. Řízení bylo usnesením ze dne 15. 1. 2021, čj. 46 C 197/2020 -38, v rozsahu zpětvzetí zastaveno.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalobce se podáním ze dne 21. 5. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterou vyčíslil částkou 106 726 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před Okresním soudem v Děčíně, sp. zn. 15 C 259/2011 , trvající 2 962 dnů, jak je patrné z jeho podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem.
6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce u ní předběžně uplatnil svůj nárok dne 21. 5. 2020. Žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 8 let a 9 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 81 375 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 30 % z důvodu složitosti řízení, včetně žádostí o odročení jednání, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky.
7. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 15 C 259/2011 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 16. 12. 2011 podal žalobce příjmení jméno 656 žalobu proti žalovanému jméno příjmení o částku 141 759,60 Kč s příslušenstvím. Předmětem žaloby bylo plnění ze smlouvy
o dílo na renovaci a nátěr schodiště, která dle žaloby nebyla řádně a včas dokončena, a bylo provedeno řádně pouze část díla. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení rozdílu mezi zaplacenou částkou a částkou představující hodnotu řádně provedených prací zhotovitelem.
-) dne 17. 2. 2012 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku
-) dne 28. 2. 2012 byl soudní poplatek zaplacen
-) dne 18. 6. 2012 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě
-) dne 3. 8. 2012 se žalovaný k žalobě vyjádřil
-) dne 6. 9. 2012 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci k zaujetí procesního stanoviska
-) dne 10. 10. 2012 se žalobce k vyjádření žalovaného vyjádřil
-) dne 16. 10. 2012 bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2013
-) dne 16. 11. 2012 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu dovolené své zástupkyně
-) dne 19. 11. 2012 bylo vyhověno žádosti a jednání bylo odročeno na 17. 7. 2013
-) dne 17. 7. 2013 se konalo jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Byla provedena rekapitulace návrhu na doplnění dokazování, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku, výslechem navržených svědků, návrhu dalších důkazů
-) dne 24. 7. 2013 se žalobce vyjádřil k výzvě soudu vznesené na jednání a předložil důkazy
-) dne 31. 7. 2013 byl žalovaný vyzván, aby se seznámil s důkazy založenými žalobcem do spisu a učinil návrhy dotazů pro vypracování znaleckého posudku
-) dne 14. 10. 2013 soud žalovaného urgoval
-) dne 13. 11. 2013 se žalovaný vyjádřil k výzvě soudu
-) dne 22. 11. 2013 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci
-) dne 11. 12. 2013 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného
-) dne 13. 12. 2013 spis předán VSÚ k výslechu svědků
-) dne 17. 1. 2014 byli svědci voláni k výslechu na 7. 2. 2014
-) dne 21. 1. 2014 žalovaný podal své vyjádření a navrhl doplnit dokazování, a požádal
o odročení termínu provedení důkazu z důvodu kolize s jednáním nařízeným ke stejnému soudu již dříve
-) dne 21. 1. 2014 byl výslech odročen na 21. 2. 2014
-) dne 27. 1. 2014 žádá žalovaný o odročení termínu z důvodu čerpání dovolené svého zástupce
-) dne 28. 1. 2014 byly výslechy odročeny na 14. 2. 2014
-) dne 13. 2. 2014 bylo provedení výslechů odloženo z důvodu školení
-) dne 17. 3. 2014 byli k výslechu předvoláni svědci na 4. 4. 2014
-) dne 4. 4. 2014 se prováděly důkazy mimo jednání vyšší soudní úřednicí, kterou byly vyslechnuty 2 svědkyně
-) dne 15. 4. 2014 bylo zasláno žalobci stanovisko žalovaného k vyjádření
-) dne 12. 5. 2014 se žalobce k vyjádření žalovaného vyjádřil
-) dne 23. 5. 2014 se soud dotázal žalovaného, zda trvá na ustanovení znalce
-) dne 25. 6. 2014 žalovaný uvádí, že na provedení důkazu znaleckým posudkem trvá
-) dne 16. 12. 2014 soud ustanovil znalce a uložil mu znalecký úkol
-) dne 6. 1. 2015 se žalobce k ustanovení znalce vyjádřil
-) dne 8. 1. 2015 požádal znalec o zproštění povinnosti podat znalecký posudek, neboť tento neodpovídá jeho specializaci
-) dne 27. 1. 2015 byla složena záloha na vypracování znaleckého posudku
-) dne 7. 4. 2015 bylo nařízeno jednání na 13. 7. 2015
-) dne 15. 4. 2015 byl ustanovený znalec zproštěn a byl ustanoven znalec jiný
-) dne 13. 4. 2015 zapsán úřední záznam, že bylo nesprávně jednání nařízeno na 13. 7. 2015, ačkoli mělo být nařízeno na 20. 7. 2015
-) dne 17. 6. 2015 znalec předložil znalecký posudek. Tento byl dne 18. 6. 2015 zaslán účastníkům
-) dne 3. 7. 2015 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku
-) dne 7. 7. 2015 se ke znaleckému posudku vyjádřil též žalovaný
-) dne 20. 7. 2015 se konalo jednání, při kterém bylo zjištěno, že znalci nebyla zaslána vyjádření žalobce a žalovaného ke znaleckému posudku, což soud napravil krátkou cestou. Žalovaný požádal, aby bylo jednání odročeno za účelem řádné přípravy a seznámení se s vyjádřením. Jednání proto bylo odročeno na 14. 12. 2015
-) dne 22. 10. 2015 účastníci dotázáni, zda dospěli ke smíru, dne 3. 11. 2015 žalobce sděluje, že nikoliv
-) dne 26. 11. 2015 je znalec urgován o předložení vyúčtování
-) dne 2. 11. 2015 z důvodu mimořádné dovolené soudce bylo jednání odročeno na 14. 3. 2016
-) dne 23. 2. 2016 žalovaný žádá o odročení jednání z důvodu kolize
-) dne 2. 3. 2016 bylo jednání odročeno na 18. 7. 2016
-) dne 18. 7. 2016 se konalo jednání, při kterém byl proveden znalecký posudek, nicméně znalec se k jednání nedostavil. Jednání proto bylo odročeno na 9. 11. 2016 za účelem opakovaného předvolání znalce
-) dne 19. 7. 2016 se žalobce vyjádřil a upozornil na nesprávnost v protokolu
-) dne 9. 9. 2016 soud rozhodl o znalečném
-) dne 27. 9. 2016 se žalobce proti usnesení o znalečném odvolal
-) dne 6. 10. 2016 bylo zasláno odvolání znalci
-) dne 12. 10. 2016 bylo jednání odročeno z důvodu odvolání žalobce proti usnesení o znalečném
-) dne 2. 11. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 1. 11. 2016 se znalec k odvolání žalobce vyjádřil
-) dne 7. 12. 2016 bylo odvolacím soudem usnesením znalečné potvrzeno
-) dne 13. 1. 2017 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům
-) dne 28. 6. 2017 bylo nařízeno jednání na 16. 10. 2017
-) dne 16. 10. 2017 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek
-) dne 14. 11. 2017 byl rozsudek rozeslán účastníkům
-) dne 23. 11. 2017 žalobce podal návrh na vydání opravného usnesení
-) dne 28. 11. 2017 se žalobce proti rozsudku odvolal
-) dne 15. 12. 2017 se proti rozsudku odvolal také žalovaný
-) dne 28. 11. 2017 byl návrh žalobce na opravu rozsudku zamítnut
-) dne 4. 1. 2018 žalobce odůvodnil odvolání
-) dne 15. 1. 2018 se žalobce odvolal proti usnesení, kterým byla zamítnuta oprava
-) dne 27. 3. 2018 byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání
-) dne 30. 7. 2018 byla žalobce vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání
-) dne 17. 10. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 20. 8. 2018 byl žalovaný vyzván k vyjádření k odvolání žalobce
-) dne 21. 8. 2019 bylo odvolání žalovaného odvolacím soudem odmítnuto. Rozsudek byl zrušen a vrácen Okresnímu soudu k dalšímu řízení pro neurčitost výroku
-) dne 21. 8. 2019 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí vydání opravného usnesení. Rozhodnutí odvolacího soudu byla účastníkům rozeslána dne 20. 11. 2019
-) dne 25. 2. 2020 bylo nařízeno jednání na 25. 5. 2020
-) dne 25. 5. 2020 se konalo jednání před soudem prvního stupně, při kterém byl žalovaný vyzván dle § 118a odst. 3 o.s.ř. , jednání bylo odročeno na 16. 9. 2020
-) dne 3. 6. 2020 se žalovaný vyjádřil k návrhu důkazu
-) dne 16. 9. 2020 se konalo jednání, při kterém účastníci navrhli schválit smír. Tento byl stejného dne schválen, usnesení nabylo právní moci 25. 9. 2020
8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.
10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika průtahům. Prvním v délce 3,5 měsíce od úhrady soudního poplatku do výzvy žalované k vyjádření k žalobě. Za nepřiměřené je třeba považovat
i lhůty od nařízení jednání do jeho konání. Dne 16. 10. 2012 bylo jednání nařízeno na 3. 6. 2013 (7,5 měsíce). Průtah v délce 5,5 měsíce soud shledal mezi odpovědí žalovaného na dotaz soudu ohledně ustanovení znalce a jeho ustanovením dne 16. 12. 2014. Jednání dne 20. 7. 2015 bylo odročeno na 14. 12. 2015 (za více než 4,5 měsíce), které bylo následně v důsledku dovolené soudce odročeno o další 3 měsíce a následně měsíc před jeho konáním k žádosti žalovaného až na 18. 7. 2016, tj. téměř za 5 měsíců. Průtah v délce 5,5 měsíce soud shledal též mezi rozesláním rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení o znalečném a nařízením jednání. Mezi výzvou žalované k doplnění odvolání a výzvou žalobci k úhradě soudního poplatku z odvolání uplynula doba 4 měsíců. Průtah v délce 10 měsíců soud shledal mezi předložením odvolání odvolacímu soudu a rozhodnutím o odvolání dne 21. 8. 2019. Dne 25. 5. 2020 bylo jednání odročeno na 16. 9. 2020, tj. opět za více než 3,5 měsíce. Jedná se tak
o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 10. 11. 2020, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 81 375 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
16. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 16. 12. 2011 do 25. 9. 2020, tj. 8 let a
9 měsíců.
17. Posuzované řízení lze hodnotit jako složitější. Jednalo se o spor ze smlouvy o dílo, které patří po skutkové a právní stránce ke složitějším řízením. Řízení vykazovalo jistou složitost i po procesní stránce, v řízení byli vyslýcháni svědci, byl zadán znalecký posudek, což s sebou neslo nutnost výzvy k úhradě zálohy na provedení důkazu a rozhodnutí o znalečném. Ze strany žalované byla procesní práva využívána způsobem, který vykazoval znaky obstrukcí, ať už se jedná o opakované urgence, žádosti o odročení, a to jak při jednání, tak v reakci na předvolání. příjmení byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvoláních proti procesním usnesením (proti rozhodnutí
o znalečném a zamítnutí vydání opravného usnesení) a jednou ve věci samé.
18. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že požádal o odročení jednání z důvodu dovolené své zástupkyně.
19. Stran činnosti soudu lze vytknout celou řadu výše uvedených průtahů. Nelze pominout ani skutečnost, že rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro neurčitost, kterou je třeba jednoznačně přičíst k tíži soudu.
20. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Význam řízení pro žalobce proto soud hodnotil jako standardní.
21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalobce i žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009 ).
22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 8 let a 9 měsíců částku 116 250 Kč (7x15 000+9x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 30 % (za skutkovou a právní o 10 %, za procesní o 20 %) a za počet stupňů soudní soustavy o 10 %. Podíl žalobce na délce řízení byl natolik marginální, že jej soud ve výpočtu nezohlednil. Důvody pro zvýšení náhrady o 10 % byly shledány v postupu soudu, jelikož rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro neurčitost. Pokud se jedná o období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 81 375 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 81 375 Kč, tedy sumou, kterou by přiznal i soud svým rozhodnutím, pročež nezbylo, než žalobu zamítnout.
23. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 21. 5. 2020. Žalovaná nárok žalobce v zákonné lhůtě 6 měsíců projednala, když dne 10. 11. 2020 vydala své stanovisko, na základě kterého žalobci dne 12. 11. 2020 poukázala plnění ve výši 81 375 Kč. Pokud tedy žalobce svou žalobu podal již
1. 11. 2020, učinil tak předčasně a řízení bylo částečně zastaveno nikoliv pro chování žalované, která plnila po podání žaloby, ale naopak pro chování žalobce, který svou žalobu podal ještě před uplynutím lhůty 6 měsíců, kterou § 15 odst. 2 zákona poskytuje žalované pro předběžné projednání nároku. O náhradě nákladů řízení bylo proto rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ,
o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalobci náleží náhrada nákladů za vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 23. 3. 2020, přípravu k jednání a za účast při jednání soudu dne 7. 4. 2020 Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.