Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 52/2021-43

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Klouzkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 9 361,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 750 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 3 611,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 733,13 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 646,72 Kč od 9. 4. 2020 do

23. 6. 2020 zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 750 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 3 611,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 733,13 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 646,72 Kč od 9. 4. 2020 do 23. 6. 2020 zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle , (dále jen „ ”) ve spojení s  obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 361,40 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně dohodnutého úroku 111,33 % p.a. v 30 měsíčních splátkách po 798 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, kdy ke dni 23. 6. 2020 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 250 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 7 483,13 Kč a smluvní pokuta 1 878,27 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok 1 646,72 Kč a na zákonný úrok z prodlení z částky 7 483,13 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení.

3. Soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle

Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr

8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 23 940 Kč v 30 měsíčních splátkách po 798 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 111,23 % p.a. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na účet dne datum. Žalovaný žalobkyni uhradil 2 250 Kč. Ke dni datum došlo k zesplatnění úvěru pro porušení smlouvy, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyni dle smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 1 878,27 Kč (tj. 0,1 % denně z jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 24. 6. 2020 do podání žaloby, tj. do 1. 3. 2021). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 13. 1. 2021, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ “) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu a násl. . Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu a násl.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Žalobkyně ani netvrdila, ani žádnými listinnými důkazy nedoložila, že vůbec byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného dle zákona o spotřebitelském úvěru. Samotné prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě o úvěru, nemůže obstát. Přitom nelze z předložených listinných důkazů ani zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalovaného, a jakým způsobem ověřovala jeho úvěruschopnost.

9. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení jeho povinnost v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 5. 2019).

10. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených listinných důkazů. Současně soud podotýká, že i sjednané úroky 111,33 % p.a. považuje soud za zcela nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy.

11. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ( ), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle ve výši stanovené z této částky, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzal žalovaný částku 8 000 Kč a vrátila pouze částku 2 250 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 5 750 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku 5 750 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 24. 6. 2020, tj. od následujícího dne po dni zesplatnění), do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl.

12. Lhůta k plnění byla podle odst. l určena třídenní.

13. Podle pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).