Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 2/2021-20

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr Šárkou Širokou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 7 420 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 020 Kč jdoucím od 31. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 020 Kč jdoucím od 31. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 25.9.2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 7 420 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy číslo kterou dne 25. 2. 2018 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 19,34 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách

po 240 Kč týdně. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně nesplnila, když na svůj dluh uhradila pouze částku 6 980 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Protože žalovaná na svůj dluh neuhradila nic ani poté, co jí byla žalobkyní zaslána písemná předžalobní upomínka, nezbylo žalobkyni, než se svého práva domáhat u soudu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením (dále jen ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení )

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce, společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 25. 2. 2018 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázala uhradit poplatek ve výši 1 600 Kč představující smluvní úrok, odměnu 1 600 Kč za administrativní činnost a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku 14 400 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 240 Kč. V čl. 1 byla v případě sjednání úhrady formou 60 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. V čl. 1 smlouvy byla stanovena RPSN pro variantu 60 splátek ve výši 206,15 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením datovaným dne 29. 11. 2019, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě 10 dnů od obdržení. Toto oznámení jí bylo odesláno dle podacího lístku dne 13. 12. 2019. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky dále dopisem ze dne 7. 5. 2020, kdy z podacího lístku české pošty bylo prokázáno, že téhož dne byla výzva žalované odeslána. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem částku 6 980 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o úroku, resp. roční procentní sazbě nákladů tohoto úvěru, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč uhradit dále částku 6 400 Kč, a to při sjednané době splatnosti úvěru nepřesahujícím 14 měsíců. Uvedená částka je sice ve smlouvě rozdělena na tři části (kapitalizovaný úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Soud je proto toho názoru, že poplatek představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody, což je patrné i z té skutečnosti, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek se odvíjí nejen od počtu úvěrových splátek, ale zejména od výše poskytnutého úvěru, odměna za administrativní činnost je pak plně závislá na výši poskytnutého úvěru a činí jeho jednu pětinu, což zcela vybočuje z obvyklého rámce podmínek, za kterých jsou bankami úvěry poskytovány. Zároveň je nutné zmínit, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobcem požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,43 % (RPSN pak činí 206 %) a jedná se tak dle ustanovení

(dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba počátkem roku 2018 činila cca 8,5 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť úrok je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. ).

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , když dle platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 8 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila částku 6 980Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 1 020 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle se oznámení dostalo do sféry žalované dne 18. 12. 2019 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 30. 12. 2019. Jelikož tak neučinila, dostala se od 31. 12. 2019 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však nebylo zjištěno, že by jí v průběhu řízení jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a právo na jejich úhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.