Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 134/2020-38
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 4 707 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 707 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 442,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 525,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 2 878,13 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 2 878,13 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 707 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 442,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 525,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 2 878,13 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 2 878,13 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 zaplacení celkem částky 4 707 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 22. 5. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 019 Kč, celkem tedy 14 019 Kč a to formou 45 týdenních splátek po 312 Kč, přičemž dluh měl být splacen 2. 4. 2018. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 1. 2018, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila toliko částku 9 312 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 878,13 Kč, poplatku ve výši 1 828,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 525,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 442, 39 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 2 878,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 878,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. dnem 14. 2. 2021, neboť žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 4. 2. 2021 a dne 12. 2. 2021 vhozena do žalovanou užívané poštovní schránky).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2020.
4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 22. 5. 2017, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřely dne 22. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázal splatit dluh ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 312 Kč, první splátka byla splatná do 7. dne od podpisu smlouvy a každá další splátka do týdne po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 14 019 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 8 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 6 019 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 065 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč, nákladů na administrativní činnost a hotovostní inkaso plateb ve výši 2 678 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 29 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána ke splacení celé pohledávky.
10. Ze zákaznické karty ze dne 22. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek; čistá mzda činila celkem 15 038 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny jako odhadované ve výši 4 200 Kč, aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaná bydlí na ubytovně, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. K příjmům a výdajům žalované nebyla doložena žádná listin listina .
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. ulice smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalované, které byly zjevně pouze odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů, pouze se omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalované částku 8 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 9 312 Kč, a proto nezbylo, než žalobu zamítnout.
15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. , neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.