Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 20/2021-15
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní titul Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 755,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 755,20 Kč spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 6 660,31 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 660,31 Kč jdoucím od 9. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 755,20 Kč spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 6 660,31 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 660,31 Kč jdoucím od 9. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 755,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 10. 2017 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, když přečerpal peněžní prostředky a dostal se do nepovoleného debetu. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po zaslané výzvě dlužnou částku neuhradil, věřitel celou pohledávku zesplatnil ke dni 8. 11. 2019.
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 31. 10. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit včetně sjednaného úroku ve výši 18,9 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný kontokorentní úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto ji opravňují jednostranně od smlouvy odstoupit v případě porušení smlouvy žalovaným. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 11. 2019 vyplývá, že tento poskytnutý kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 8. 11. 2019 a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z). smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.
Podle ustanovení § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.
Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.