Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 32/2020-53
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha
pro zaplacení 74 625 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 875 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 875 Kč, od 11. 8. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 66 750 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky
74 625 Kč, od 11. 2. 2020 do 10. 8. 2020, a dále z částky 66 750 Kč, od 11. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 456 Kč, a to do
15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 875 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 875 Kč, od 11. 8. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 66 750 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 74 625 Kč, od 11. 2. 2020 do 10. 8. 2020, a dále z částky 66 750 Kč, od 11. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 74 625 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 11. 2. 2020 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení jednoho z žalovaných účastníkem řízení vedeného Krajským soudem v Praze, sp. zn. 46 Cm 162/2014 , zahájeného dne 18. 9. 2014. Délka řízení byla nepřiměřená a byla způsobená výhradně soudem, kdy rozvrhem určená soudkyně byla postavena mimo službu a soud nebyl s to po dobu několika let učinit náležité organizační opatření, aby se tento stav v trvání řízení neodrazil. Žalobce, ani další účastníci, se na délce sporu nepodíleli. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 10. 2. 2020. Žalobkyně mu stanoviskem ze dne 23. 7. 2020 přiznala přiměřené zadostiučinění v částce 52 750 Kč, žalobce však má za to, že mu mělo náležet odškodnění ve výši 127 500 Kč a proto svou žalobou požaduje rozdíl v uvedených částkách, tj. 74 625 Kč, neboť postup soudu přispěl k délce řízení vyšší měrou než složitost věci.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout, neboť považuje žalobci poskytnuté zadostiučinění ve výši 58 750 Kč za přiměřené. Dospěla k závěru, že řízení ve vztahu k žalobci (v procesním postavení žalovaného) trvalo 4 roky a 11 měsíců. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 . Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 5 % z důvodu složitosti řízení a o dalších
5 % z důvodu sdílení újmy na straně žalovaných.
3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že je nerozhodné, kdy byla žaloba žalobci
(v postavení žalovaného v naříkaném řízení) doručena, neboť o podání žaloby věděl už na základě předžalobní výzvy a„ pod tlakem“ byl již od počátku řízení. Nesouhlasil se snížením zadostiučinění z důvodu složitosti věci, neboť předmětem sporu byl škodní nárok společnosti proti jednatelům, kterou v I. stupni projednávají krajské soudy a zákon předpokládá, že zde projednávané věci vykazují vyšší složitost věcí, navíc u vyšších soudů se též předpokládá vyšší erudice soudců. Nejedná se tak o věc složitější, ale věc zcela běžnou. Důvod nepřiměřené délky žalobce nespatřuje ve složitosti řízení, ale ve čtyřleté nečinnosti soudu. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, poukázal na to, že proti němu byla vedena žaloba o 5,7 milionu Kč. Tato částka přesahuje hodnotu majetku žalobce, který byl v souvislosti s řízením vystaven značnému tlaku a byl nucen žít v nejistotě, zda bude nucen tuto částku uhradit. S ohledem na uvedené proto požadoval zadostiučinění od samého počátku řízení ve výši 20 000 Kč ročně s tím, že za první dva roky požadoval částku 25 000 Kč celkem, navýšenou o 50 %.
4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu.
5. Žalobce se dne 10. 2. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterou vyčíslil částkou 127 500 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před Městským soudem v Praze, sp. zn. 46 Cm 162/2014 . Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 13. 7. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne 10. 2. 2020. Ve stanovisku dále žalovaná shrnula průběh naříkaného řízení, dospěla k závěru, že v nejistotě ohledně výsledku řízení mohl být žalobce (v postavení žalovaného) až od 13. 5. 2015, kdy mu byla doručena žaloba. Vůči žalobci tak řízení trvalo 4 roky a 11 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát a soud II. stupně rovněž jedenkrát. Žalovaná dospěla k závěru, že délka řízení nebyla přiměřená a žalobci náleží zadostiučinění ve výši 52 875 Kč. Výši zadostiučinění vypočetla jako součin sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení. Vypočtenou částku ponížila o 5 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu sdílení újmy na straně žalovaných.
6. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a jeho právním zástupcem v období od 8. 10. 2014 do 14. 10. 2014 je patrné, že žalobce se o podání žaloby dozvěděl dne 14. 10. 2014.
7. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 46 Cm 162/2014 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 18. 9. 2014 byla podána žaloba. Žalobce v řízení vystupoval jako žalovaný 3). Předmětem řízení byla náhrada škody ve výši 5 776 365,90 Kč, kterou měli žalovaní způsobit tím, že porušili povinnost vykonávat funkci jednatelů s péčí řádného hospodáře
-) dne 15. 10. 2014 soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku
-) dne 16. 10. 2014 žalobce svou žalobu doplnil
-) dne 21. 10. 2014 byl uhrazen soudní poplatek
-) dne 18. 11. 2014 spis předán soudkyni k pokynu
-) dne 7. 1. 2015 zapsán do spisu úřední záznam o pracovní neschopnosti soudkyně od 15. 9. 2014 do 19. 12. 2014
-) dne 20. 3. 2015 vznesl advokát titul. příjmení dotaz na stav řízení
-) dne 24. 3. 2015 zapsán do spisu úřední záznam: z důvodu značného množství dříve zahájených sporů, z důvodu zaplněného jednacího kalendáře soudce do 10/ 2015 a z důvodu přidělení spisů INS – značného vytížení soudce jednání dosud nenařízeno
-) dne 24. 3. 2015 zaslána žalovaným kvalifikovaná výzva k vyjádření
-) dne 2. 4. 2015 žalobce doplnil listinné důkazy
-) dne 9. 4. 2015 nahlížel žalovaný 1) do spisu
-) dne 15. 4. 2015 nahlížel žalovaný 1) do spisu
-) dne 15. 4. 2015 se soudu vrátila zásilka s kvalifikovanou výzvou doručovanou žalovanému 3) dne 31. 3. 2015, nevyzvednutá
-) dne 26. 4. 2015 se žalovaný 1) a 2) vyjádřili k žalobě, vyjádření bylo zasláno žalobci a žalovanému 3) – doručeno 13. 5.2015
-) dne 15. 5. 2015 byli žalovaní vyzváni k vyjádření ke vstupu vedlejšího účastníka
-) dne 11. 6. 2015 oznámil titul. příjmení, advokát, převzetí právního zastoupení žalovaného 3)
-) dne 19. 6. 2015 žalovaný 3) nahlížel do spisu
-) dne 25. 6. 2015 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaných 1) a 2)
-) dne 1. 7. 2015 zaslal své vyjádření žalovaný 3)
-) dne 10. 8. 2015 nahlížel žalovaný 1) do spisu
-) dne 15. 10. 2015 nahlížel žalovaný 1) do spisu
-) dne 19. 10. 2015 byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k vyjádření žalovaného 3)
-) dne 30. 10 2015 obdržel soud vyjádření žalobce
-) dne 4. 11. 2015 předložil žalobce znalecký posudek
-) dne 30. 11. 2015 bylo rozhodnuto o nepřipuštění vedlejšího účastníka
-) dne 18. 12. 2015 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 1
-) dne 27. 1. 2016 byl spis vrácen
-) dne 29. 2. 2016 žalovaný 3) doplňuje své vyjádření k žalobě
-) dne 7. 3. 2016 bylo vyjádření žalovaného 3) rozesláno ostatním účastníkům
-) dne 22. 3. 2016 právní zástupce žalobce nahlížel do spisu
-) dne 7. 6. 2016 vyznačen ve spisu úřední záznam: s ohledem na spojení agendy Cm a INS, na vysoký nápad v INS, soudce má zaplněný jednací kalendář do 8/ 2016. Spis založen na kalendář do 1. 7. 2016, do té doby čekatel: skutkový a právní rozbor
-) dne 28. 6. 2016 žalobce svou žalobu doplnil
-) dne 18. 8. 2016 vyžádán spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 73 Cm 295/2014
-) dne 13. 9. 2016 zaslána urgence k zapůjčení spisu
-) dne 27. 9. 2016 zapůjčen spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 73 Cm 295/2014
-) dne 21. 10. 2016 vyzván žalobce k doplnění a objasnění svého podání ze dne 28. 6. 2016
-) dne 27. 10. 2016 žalobce opravil svou žalobu k výzvě soudu
-) dne 12. 12. 2016 bylo řízení částečně zastaveno
-) dne 30. 12. 2016 žalovaní 1) a 2) zaslali své vyjádření k procesnímu postupu soudu a procesním úkonům žalobce
-) dne 20. 1. 2017 žalovaný 1) nahlížel do spisu
-) dne 8. 2. 2017 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení Městského soudu v Praze, sp. zn. 73 Cm 295/2014
-) dne 16. 5. 2017 bylo ve věci Městského soudu v Praze, sp. zn. 73 Cm 295/2014 vydáno konečné rozhodnutí, spis 31. 5. 2017 předložen asistentovi
-) dne 29. 9. 2017 vyžádáno od Městského soudu v Praze konečné rozhodnutí ve věci 73 Cm 295/2014 , toto bylo předloženo dne 9. 10. 2017
-) dne 20. 10. 2017 rozhodnuto o pokračování v řízení
-) dne 26. 1. 2018 nařízeno jednání na 25. 7. 2018, toto bylo k žádosti zástupce žalobce odročeno na 22. 8. 2018
-) dne 19. 6. 2018 bylo jednání z organizačních důvodů odročeno na 27. 11. 2018
-) dne 2. 11. 2018 zapsán ve spise úřední záznam o pracovní neschopnosti soudkyně od 6. 6. 2017 do 2. 10. 2018 a z důvodu dovolené soudkyně bylo jednání nařízené na 27. 11. 2018 odročeno na neurčito
-) dne 1. 4. 2019 nařízeno jednání na 26. 7. 2019
-) dne 26. 7. 2019 se konalo jednání, odročeno na 29. 11. 2019 za účelem poskytnutí lhůty zástupci žalobce k projednání věci žalobcem a případným procesním úkonům ve věci
-) dne 15. 11. 2019 předložil žalobce své vyjádření
-) dne 21. 11. 2019 se ve věci vyjádřil žalovaný 3)
-) dne 26. 11. 2019 se vyjádřili žalovaní 1) a 2)
-) dne 29. 11. 2019 se konalo jednání, při kterém byla připuštěna změna žaloby, a řízení bylo částečně zastaveno a jednání bylo odročeno na 20. 12. 2019 za účelem vyčkání nabytí právní moci usnesení o částečném zastavení žaloby
-) dne 20. 12. 2019 se konalo jednání, které bylo odročeno na 30. 12. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku
-) dne 30. 12. 2019 byl ve věci vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne 19. 2. 2020
-) dne 17. 2. 2020 se žalobce proti rozsudku odvolal, ale své odvolání vzal podáním ze dne
3. 3. 2019 zpět. Vrchní soud tak usnesením ze dne 24. 3. 2020, které nabylo právní moci dne
28. 4. 2020, řízení o odvolání zastavil.
8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.
10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo i k několika průtahům. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 13. 7. 2020, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 52 875 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
16. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 14. 10. 2014 do 19. 12. 2017, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o smíru ze dne 28. 4. 2020, tj. 5 let a 6 měsíců. Žalobce v naříkaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li účastník o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012,
sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ). Žalobce v řízení prokázal, že se o zahájení řízení dozvěděl nikoliv až doručením žaloby, ale již 14. 10. 2014, soud proto celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci počítal již od tohoto data.
17. V posuzovaném řízení se jednalo o spor společnosti proti třem jednatelům. Ze strany žalobce bylo namítáno, že žalovaní porušili povinnost vykonávat funkci jednatelů s péčí řádného hospodáře. Jedná se o řízení, které v prvním stupni projednávají krajské soudy, a jde o agendu ve
specializovaných obchodních senátech běžnou. Po stránce hmotněprávní se nejednalo o spor vykazující vysokou míru složitosti. Pokud se jedná o procesní stránku, v řízení vystupovali na straně žalované 3 osoby, které nebyly zastoupeny společným zástupcem, bylo rozhodováno
o přípustnosti vedlejšího účastenství, žaloba byla ze strany žalobce doplňována, taktéž ze strany žalovaných docházelo k doplnění jejich vyjádření. Soud dále rozhodoval o částečném zastavení řízení a přerušení řízení do skončení jiného souvisejícího řízení, na jehož výsledek bylo třeba čekat.
18. Žalobce se na délce řízení významným způsobem nepodílel.
19. Pokud se jedná o postup soudu, v řízení byly úkony činěny s velkým časovým odstupem. Ze strany žalobce byl zaplacen soudní poplatek v listopadu 2014, žalovaní pak byli vyzváni k vyjádření k žalobě až v březnu 2015 poté, co se zástupce žalobce naříkaného řízení dotázal na stav řízení. V březnu 2016 zaslal žalovaný 3) své vyjádření, úkon soudu následuje až v říjnu 2016.
V lednu 2018 bylo nařízeno jednání na červenec 2018, toto bylo odročeno k žádosti žalobce na srpen 2018, přičemž v červnu 2018 bylo z organizačních důvodů odročeno na listopad 2018 a v říjnu 2018 bylo z důvodu dovolené soudkyně odročeno na neurčito. Jednání bylo nařízeno až v dubnu 2019 na červenec 2019. Ve spise jsou opakované úřední záznamy - 2x o několikaměsíční pracovní neschopnosti soudkyně a 2x o značném množství dříve zahájených sporů, zaplnění jednacího kalendáře soudce a přidělení agendy INS.
20. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní obchodněprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam. Žalobce sice uváděl, že řízení bylo vedeno o částku výrazně přesahující výši majetku žalobce, byl proto vystaven značnému tlaku a byl nucen žít v nejistotě, zda nebude zavázán částku uhradit. Zde je třeba mít v patrnosti, že žalobce působil jako jednatel společnosti. Tato funkce sebou nese určitá rizika. Jedním z nich je právě i případná žaloba společnosti proti jednateli pro neplnění povinnosti řádného hospodáře. Pokud žalobce funkci jednatele přijal, tomuto riziku se dobrovolně vystavil a nelze jen z výše částky sporu ve vztahu k výši majetku žalobce dovozovat vyšší význam řízení pro žalobce. Nelze opomíjet ani fakt, že částka nebyla v posuzovaném řízení požadována výhradně a pouze po žalobci, ale též po dalších dvou jednatelích.
21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť se nejednalo o délku řízení extrémní.
22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 5 let a 6 měsíců
částku 67 500 Kč. Základní částku je pak třeba s ohledem na procesní složitost snížit o 5 % a z důvodu sdílení újmy na straně žalovaných o dalších 5 %. Důvody pro zvýšení náhrady soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru
o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014,
sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 60 750 Kč. Žalovaná
již žalobci plnila částkou 52 875 Kč. Soud proto rozhodl o přiznání částky 7 875 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán pouze od 11. 8. 2020, nikoliv od 11. 2. 2020. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené
k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 10. 8. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 11. 8. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ).
23. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu co do částky přesahující přiznané zadostiučinění spolu s úrokem z prodlení a též co do úroku z prodlení z přiznané částky od 11. 2. 2020 do
10. 8. 2020 (výrok II).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši
16 456 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, vyjádření z žalobě ze dne 23. 9. 2020, účasti při jednání dne
18. 12. 2020) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a DPH z uvedených částek (2 856 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku
18 456 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř. ). Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 15. 10. 2020, neboť má za to, že skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě a náhrada nákladů řízení za tento úkon žalobci nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.