Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 34/2020-66
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr Libuší Vykopalovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34.736,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.680,46 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 15.055,56 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 737 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.680,46 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 15.055,56 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 737 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 12. 2017. Žalobce tvrdí, že žalovaný čerpal na revolvingový úvěr celkem částku 43.230,46 Kč a uhradil na tento úvěr 23.550 Kč. Protože žalovaný neplnil splátkový kalendář právní předchůdce žalobce právnická osoba úvěr ke dni 31. 12. 2019 zesplatnil. Žalovanou částku tvoří: nezaplacená jistina ve výši 30.350,02 Kč, úrok ve výši 2.890,33 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 326 Kč a dlužné pojistné ve výši 569,05 Kč. Žalovaný uhradil na revolvingový úvěr celkem 23.550 Kč. Úvěruschopnost byla zjišťována z informací od žalovaného, porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, telefonickým kontaktem se zaměstnavatelem žalovaného a ověřením informací v BRKI, NRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku.
2. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 12. 12. 2017 bylo zjištěno anonymizována čtyři slova je připraven nabízet a poskytnout žalovanému bankovní služby a produkty a to např. klasický a revolvingový úvěr, běžný účet a platební služby, přičemž každá žádost o bankovní produkt bude individuálně posouzena. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 12. 12. 2017 byla mezi anonymizována čtyři slova a žalovaným uzavřena smlouvu o klasickém a revolvingovém úvěru, v níž žalovaný není označen jako podnikatel., a jejímž obsahem je závazek anonymizována čtyři slova poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč. Splatnost měsíčních splátek úvěru byla sjednána 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru, s tím že výše měsíční splátky činí mi. 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Dále byla sjednána měsíční úhrada za pojištění, úrok ve výši 22,68 % p.a. a poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč měsíčně. Žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 15.000 Kč měsíčně čistého, je majitelem nemovitosti k bydlení, na bydlení platí 2.500 Kč, nemá jiné pravidelné měsíční výdaje např. na telefon pojištění, je svobodný, nemá vyživované děti a nemá finanční závazky. Současně s žádostí o revolvingový úvěr žádal žalovaný o klasický úvěr na koupi zboží ve výši 25.497, kde byla sjednána celková splátka včetně pojištění ve výši 1.337 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců.
3. Z přehledu transakcí a z obratu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal na předmětném úvěru celkem 43.230,46 Kč. Na úvěru zaplatil žalovaný podle přehledu tohoto úvěru 23.550 Kč. Dne 27. 11. 2019 anonymizována čtyři slova od smlouvy o úvěru pro prodlení žalovaného odstoupil, úvěr ke dni 31. 12. 2019 zesplatnil a vyzvala k jeho platbě.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek číslo oznámením o postoupení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru byla postoupena věřitelem úvěru na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.
5. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 , věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Právní předchůdce žalobce nesplnil povinnost uloženou § 86 ZosÚ, neboť dostatečným způsobem neověřil tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, existenci a délce trvání pracovního poměru, ani jeho výdaje uvedené žalovaným v minimální výši. Telefonické ověření výše příjmu u zaměstnavatele soud s odstupem čtyř let považuje za reálně neprokazatelné a současně i velmi nevěrohodné, neboť je nanejvýše nepravděpodobné, že by zaměstnavatel telefonicky sděloval neznámé osobě tak citlivý a důvěrný údaj, jako je výše příjmu zaměstnance. Hledání v žalobcem označených registrech není dostatečným zjišťováním a ověřováním údajů. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobce zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
9. Článek 8 směrnice 2008 /48/ výslovně uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článku 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, přičemž nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Obdobný výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39.
10. I přes porušení shora uvedených zákonných povinností žalobce smlouvu o úvěru uzavřel a zatížil žalovaného, spotřebitele, povinností platit vedle jistiny další sjednané platby. Právě na taková jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže při uzavření spotřebitelské smlouvy došlo k porušení shora uvedených povinnosti žalobkyně, je v souladu s cíli zákona i článku 8 směrnice 2008 /48/ vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné.
11. V tomto směru soud odkazuje na judikaturu Krajského soudu v Ostravě obsaženou v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 -50, z níž vyplývá, že podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08 , EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577/, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41).
12. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, kdy soud není vázán právní kvalifikací učiněnou žalobcem, shledal soud částku 43. 230,46 Kč vyplacenou na úvěr jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu shora citovaného § 2991 občanského zákoníku . Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobce právo jen na to, co plnil, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny ve výši 19.680,46 Kč. Úroky z prodlení byly přiznány z přiznané částky v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy s ohledem na lhůtu k plnění stanovenou v odstoupení, lze přiznat za použití § 1958 odst. 2 o.z. úrok z prodlení od žalobcem požadovaného data. Ve zbylém rozsahu není požadavek žalobce pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný, a proto byl ve výroku II. zamítnut.
13. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a v řízení převážně úspěšnému žalobci přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu úspěchu a neúspěchu, který činí 14 % Náklady tohoto řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.390 Kč, odměna za čtyři úkony (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání a sepis výzvy) 4 x 500 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , režijní paušál podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedené čtyři úkony 4 x 300 Kč a dále 21 % DPH ve výši 672 Kč s ohledem na § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení činí 5.262 Kč, z čehož žalobci přiznaných 14 % činí 737 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.