Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 93/2021-23
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem titul Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 21 802 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 802 Kč spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od 10. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 802 Kč spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení od 10. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 18. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 802 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 802 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne
10. 4. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy měl žalovaný údajně čerpat úvěr v konečné výši 21 801,70 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 9. 2020. Žalovaný do smluveného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán, ale nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 10. 4. 2020 listin u s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 80 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet ve splátkách ve výši 11 % z poskytnuté částky (ze smlouvy, obchodních podmínek, standardních informací). Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal finanční prostředky, ale není zřejmé v jaké výši. Rozhodně však ne v tvrzené výši 21 801,70 Kč, protože z výpisu z účtu vyplývá, že minimálně 6 552,20 Kč z této částky představují úroky za období čerpání (z potvrzení o provedení plateb – výpisy z účtu, potvrzení,„ loan application info“ pro vyčerpané částky).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2020 (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).
5. Dále soud provedl důkaz žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 104/2021 , ze které zjistil, že zde žalovaný vystupuje taktéž v postavení žalovaného, který se společností právnická osoba měl uzavřít dne 7. 2. 2020 úvěrovou smlouvu na částku 8 000 Kč. Do dnešního dne nebylo o žalobě zdejším soudem rozhodnuto.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru, kterou měla právní předchůdkyně s žalovaným uzavřít je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně netvrdila ani základní informace o tom, co při zkoumání úvěryschopnosti zjistila (výši příjmů, výši závazků, osobní, rodinné, majetkové a výdělkové poměry úvěrovaného), aby soud mohl posoudit, zda úvěrryschopnost řádně zkoumala, navíc tvrzené ani řádně neprokázala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně v žalobě zmiňuje jen velmi povrchně. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se možnosti obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má doplnit tvrzení a důkazy.
14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
15. Soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s § 86 , 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud nemohl postupovat ani podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, neboť žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení nijak nedoložila, kolik žalovaný čerpal z poskytnutých finančních prostředků a jakou výši žalovaný uhradil. Pro soud tak bylo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nepřezkoumatelné
a žalobkyně se svou neúčastí u soudního jednání zbavila možnosti být soudem poučena, jak je již uvedeno výše. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, ani je nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).