Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 215/2020-33
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 163 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 979 Kč a 10% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 1 979 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 184 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 184 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 979 Kč a 10% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 1 979 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 184 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 184 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně (dříve pod názvem právnická osoba) stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 2 163 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne datum. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 320 Kč a dále též smluvní úrok. Sjednána byla též smluvní pokuta pro případ porušení smlouvy žalovaným. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splněním svého závazku.
2. Podáním ze dne 18. 12. 2020 ve znění jeho upřesnění ze dne 17. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 979 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, ve zbytku pak na podané žalobě trvala.
3. Žalovaný se k žalobě a jejímu částečnému zpětvzetí nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.
4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Poplatek za čerpání úvěru byl sjednán ve výši 20% z čerpané jistiny. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 20% měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. V případě, že se stane splatným celý dluh, snižuje se úroková sazba na 15% ročně. Smlouvou byla sjednána též smluvní pokuta, a to v bodu 6.3. Z výpisu z účtu k revolvingovému úvěru žalovaného a též z výpisů z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný skutečně vyčerpal částku 6 600 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu, z nichž vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v průměru 39 000 Kč. Žalovanému byla dne 8. 4. 2020 zaslána předžalobní upomínka.
6. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil v rozsahu zde specifikovaném. Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání.
8. Po právní stránce soud zbytek žalobou uplatněného nároku posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 99/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 184 Kč důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o revolvingovém úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem II. tohoto rozsudku.
10. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.
11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě pravidel obsažených v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů v plné výši, neboť částečné zastavení řízení zavinil z procesního hlediska žalovaný, který částečně svůj dluh vůči žalobkyni uhradil.
12. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
13. Soud ze shora uvedených důvodů žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
-) soudní poplatek ve výši 400 Kč,
-) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a ve smyslu ustanovení § 7 AT ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby),
-) paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu nebo exekuce (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).