Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 122/2020-18

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

zast. titul. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa, PSČ obec

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 563,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 263,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 1. 2019 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 274,83 Kč ve výši 9,75 % ročně od 9. 1. 2019 do 28. 1. 2019, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co částky 9 300 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvodnění:

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované úhrady částky 263,67 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny za spotřebovanou elektřinu v odběrném místě obec, ulice a číslo, v období od 13. 9. 2018 do 10. 12. 2018 a dále smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po sjednanou dobu v částce 9 200 Kč a smluvní pokuty v částce 100 Kč za prodlení se zaplacením žalované faktury.

2. Žalovaná se ve věci k žalobě písemně nevyjádřila. V souladu s ust. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 10. 2015 soud zjistil, že žalobce dodával žalované do odběrného místa na adrese: adresa žalované, elektřinu pro potřeby domácnosti. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy. Ve smlouvě, na straně označené jako 1/1 v odstavci„ Ostatní ujednání“, je mimo jiné uvedeno, že pokud zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je žalobce oprávněn účtovat žalované smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii anonymizováno a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobce do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka s distribuční sazbou anonymizováno nebo anonymizováno dle ceníku žalobce se částka smluvní pokuty snižuje o polovinu. Dále je v této části smlouvy uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Účinnost smlouvy nastala dne

3. 11. 2015. Žalobce k důkazu předložil obchodní podmínky účinné od 23. 4. 2014.

4. Žalobce dne 19. 12. 2018 vyúčtoval žalované spotřebovanou elektřinu odebranou v období od 13. 9. 2018 do 10. 12. 2018 fakturou variabilní symbol znějící na částku 9 921,47 Kč, a to za 0,349 MWh odebrané elektřiny. V této faktuře byly zohledněny uhrazené zálohy v částce 1 570 Kč a k úhradě tak zbývalo 274,83 Kč včetně DPH. Tvrzení žalobce, že žalovaná dne 28. 1. 2019 zaplatila žalobci 11,16 Kč, žalovaná v řízení nerozporovala. Oznámením o přerušení dodávky elektřiny ze dne 7. 11. 2018 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu 7 777,43 Kč a poskytl žalované dodatečnou lhůtu do 14. 11. 2018 s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, dojde k přerušení dodávek elektrické energie a ukončení smlouvy. Oznámení bylo odesláno téže dne, jak vyplývá z evidence pošty.

5. Žalobce poté přípisem ze dne 19. 12. 2018 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalované, což dokládá uvedené odstoupení dle podacího archu odeslané dne 21. 12. 2018.

6. Žalobce vyúčtoval žalované dne 10. 9. 2019 fakturou variabilní symbol částku 9 200 Kč včetně DPH s datem splatnosti 20. 9. 2018 jako smluvní pokutu za porušení povinností žalované odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě. Dle žalobních tvrzení žalobce nárokuje smluvní pokutu za 23 měsíců po 400 Kč za období od 10. 12. 2018 do datum.

7. Následně žalobce vyúčtoval žalované dne 23. 1. 2019 fakturou variabilní symbol smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury variabilní symbol, jejíž splatnost byla stanovena v samotné faktuře na 8. 1. 2019 dle čl. 5 obchodních podmínek.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 9. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč. Z evidence pošty vyplývá, že předžalobní upomínky byly odeslány v den, kdy byly vyhotoveny.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je z části (tj. pokud se jedná o požadavek na úhradu částky 263,67 Kč za dodanou elektřinu) důvodná, když na základě uzavřené smlouvy

o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu , (energetický zákon), vznikla žalobci povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa, kterou splnil, a žalované naopak povinnost za odebranou elektřinu zaplatit, což neučinila. Dluží tak žalobci za elektřinu částku 263,67 Kč. Neuhrazením tohoto smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení dle , (dále jen ), kdy výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým v tomto případě je Soud při rozhodování o zákonném úroku z prodlení zohlednil platbu žalované ve výši 11,16 Kč ze dne 28. 1. 2019.

10. Co se týče ujednání o smluvních pokutách (tedy jek pokud se jedná o částku 9 200 Kč tak i ohledně požadované úhrady 100 Kč) v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud jednak tato ujednání považuje za nepřiměřená ve smyslu Směrnice Rady 93/13/ ( o.z.) a ustanovení , které dokonce poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než uvedená Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Soud by se tedy okolnostmi kontraktačního procesu nemusel dále zabývat, přesto podotýká, že z vylíčených skutkových tvrzení a vizuální formy smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 10. 2015 vyplývá, že ustanovení o smluvní pokutě individuálně sjednáno nebylo.

11. Pokud se jedná o nepřiměřenost, uvádí soud následující. Smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalované jako odběratele. Porušení smluvních povinností žalobce jako dodavatele žádným způsobem zajištěno nebylo. Smluvní pokuta zahrnuje jak případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dnů, tak i případ ukončení dodávky předčasně, v tomto případě ve výši 400 Kč měsíčně. Ze smlouvy však není patrno, že by délka smluvního poměru a zajištění jejího trvání smluvní pokutou byla straně odběratele kompenzována např. výhodnější cenou dodávky elektřiny, garantovanou nejnižší cenou na trhu apod. Žalobce pouze uvádí, že cena bude po dobu trvání smlouvy neměnná, nicméně i případná změna ceny elektřiny, ke které by v průběhu trvání smlouvy mohlo dojít, by zdaleka neodpovídala výši, kterou si žalobce na smluvní pokutě účtuje. V daném případě se tak jedná o nepřiměřené ujednání i z toho důvodu, že nutí stranu odběratele pod pohrůžkou nemalé smluvní pokuty po dobu minimálně 24 měsíců setrvat ve smluvním vztahu s dodavatelem, ačkoliv to pro odběratele může být z hlediska ceny dodávek elektřiny nevýhodné. Soud má za to, že dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii, a ne z toho, že byla dodávka předčasně ukončena a dodavatel energii nedodává, ale inkasuje z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent ceny potenciálně dodávané energie. V posuzované věci žalovaná za období čtvrt roku odebrala elektrickou energii za cenu 1 844,83 Kč, tj. cca 614 Kč měsíčně. Žalobce naproti tomu požaduje smluvní pokutu ve výši 400 Kč měsíčně, tj. cca 65 % ceny elektrické energie, kterou žalovaná přibližně měsíčně odebírala, a to za dobu 23 měsíců předem.

12. Pro úplnost soud odkazuje na jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu (nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ), který se sice vztahuje k úvěru, ale je plně aplikovatelný i na daný případ a dle kterého je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“

13. K nepřiměřenosti ujednání přihlédne soud z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 6. 2000 ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98), spotřebitel má však možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat ( , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout), což v tomto případě nenastalo.

14. Nad rámec uvedeného soud hodnotí praxi žalobce při uzavírání smluv též za nepoctivou. Smlouva v rozsahu dvou stran je na obou stranách nadepsána jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž právě na straně, která je malým písmem pod uvedeným nadpisem označena jako strana 2/2, je úvod koncipován jako typický začátek smlouvy, když je pod nadpisem smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uvedeno: uzavřená mezi následujícími smluvními stranami, a následuje označení obchodníka a zákazníka. Za označením smluvních stran jsou uvedena individuální ujednání smlouvy, v závěru této strany je smlouva oběma smluvními stranami podepsána. Druhá strana, která je pod nadpisem označena jako strana 1/2, je celá popsána drobným textem. Text mimo jiné obsahuje článek, který téměř výlučně obsahuje ujednání o různých smluvních pokutách, přesto je tento článek označen nadpisem ostatní ujednání, z nadpisu není nijak zřejmé, že článek obsahuje ujednání o smluvních pokutách. Právě v tomto článku je mimo jiné smluvní pokuty uvedena smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení zákazníka s jakoukoli platbou přesahující 10 dní, nebo smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč za každý měsíc. Tato strana smlouvy není zákazníkem podepsána. Smlouva vzbuzuje dojem, že úvod (označení smlouvy a smluvních stran) i závěr smlouvy (podpisy smluvních stran) je na straně 2/2 a že strana 1/2 obsahuje vysvětlující a technická ujednání. Pokud jsou ujednání o smluvních pokutách uvedena na straně 1/2 a to v článku označeném ostatní ujednání, lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele spíše uniknou. Na tom nic nemění skutečnost, že před podpisem zákazníka je velmi drobným písmem natištěno prohlášení zákazníka, že se (mimo jiné) seznámil se smluvní textem na obou stranách. Jde o obdobnou situaci, kdy spotřebitel ve smlouvě prohlásí, že se seznámil s obchodními podmínkami a tyto podmínky nejsou spotřebitelem podepsány a za této situace by tak bylo možno na takto sjednanou smluvní pokutu vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v nálezu sp. zn. a i samostatně pouze z tohoto důvodu smluvní pokutu nepřiznat.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. Žalobce byl úspěšný co do částky

263,67 Kč a v částce 9 300 Kč neúspěšný. Žalobce tak byl převážně neúspěšný a to z 97 %, jeho úspěch tvořil 3 %. Byl by tak povinen nahradit žalované 94 % jejích nákladů, ovšem této žádné náklady v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 263,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 1. 2019 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 274,83 Kč ve výši 9,75 % ročně od 9. 1. 2019 do 28. 1. 2019, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co částky 9 300 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odvodnění:</b> 1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované úhrady částky 263,67 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny za spotřebovanou elektřinu v odběrném místě [obec], [ulice a číslo], v období od 13. 9. 2018 do 10. 12. 2018 a dále smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po sjednanou dobu v částce 9 200 Kč a smluvní pokuty v částce 100 Kč za prodlení se zaplacením žalované faktury. 2. Žalovaná se ve věci k žalobě písemně nevyjádřila. V souladu s ust. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 10. 2015 soud zjistil, že žalobce dodával žalované do odběrného místa na adrese: [adresa žalované], elektřinu pro potřeby domácnosti. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy. Ve smlouvě, na straně označené jako 1/1 v odstavci„ Ostatní ujednání“, je mimo jiné uvedeno, že pokud zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je žalobce oprávněn účtovat žalované smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii [anonymizováno] a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobce do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka s distribuční sazbou [anonymizováno] nebo [anonymizováno] dle ceníku žalobce se částka smluvní pokuty snižuje o polovinu. Dále je v této části smlouvy uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Účinnost smlouvy nastala dne 3. 11. 2015. Žalobce k důkazu předložil obchodní podmínky účinné od 23. 4. 2014. 4. Žalobce dne 19. 12. 2018 vyúčtoval žalované spotřebovanou elektřinu odebranou v období od 13. 9. 2018 do 10. 12. 2018 fakturou [variabilní symbol] znějící na částku 9 921,47 Kč, a to za 0,349 MWh odebrané elektřiny. V této faktuře byly zohledněny uhrazené zálohy v částce 1 570 Kč a k úhradě tak zbývalo 274,83 Kč včetně DPH. Tvrzení žalobce, že žalovaná dne 28. 1. 2019 zaplatila žalobci 11,16 Kč, žalovaná v řízení nerozporovala. Oznámením o přerušení dodávky elektřiny ze dne 7. 11. 2018 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu 7 777,43 Kč a poskytl žalované dodatečnou lhůtu do 14. 11. 2018 s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, dojde k přerušení dodávek elektrické energie a ukončení smlouvy. Oznámení bylo odesláno téže dne, jak vyplývá z evidence pošty. 5. Žalobce poté přípisem ze dne 19. 12. 2018 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalované, což dokládá uvedené odstoupení dle podacího archu odeslané dne 21. 12. 2018. 6. Žalobce vyúčtoval žalované dne 10. 9. 2019 fakturou [variabilní symbol] částku 9 200 Kč včetně DPH s datem splatnosti 20. 9. 2018 jako smluvní pokutu za porušení povinností žalované odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě. Dle žalobních tvrzení žalobce nárokuje smluvní pokutu za 23 měsíců po 400 Kč za období od 10. 12. 2018 do [datum]. 7. Následně žalobce vyúčtoval žalované dne 23. 1. 2019 fakturou [variabilní symbol] smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury [variabilní symbol], jejíž splatnost byla stanovena v samotné faktuře na 8. 1. 2019 dle obchodních podmínek. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 9. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč. Z evidence pošty vyplývá, že předžalobní upomínky byly odeslány v den, kdy byly vyhotoveny. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je z části (tj. pokud se jedná o požadavek na úhradu částky 263,67 Kč za dodanou elektřinu) důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu , (energetický zákon), vznikla žalobci povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa, kterou splnil, a žalované naopak povinnost za odebranou elektřinu zaplatit, což neučinila. Dluží tak žalobci za elektřinu částku 263,67 Kč. Neuhrazením tohoto smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení dle , (dále jen ), kdy výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým v tomto případě je Soud při rozhodování o zákonném úroku z prodlení zohlednil platbu žalované ve výši 11,16 Kč ze dne 28. 1. 2019. 10. Co se týče ujednání o smluvních pokutách (tedy jek pokud se jedná o částku 9 200 Kč tak i ohledně požadované úhrady 100 Kč) v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud jednak tato ujednání považuje za nepřiměřená ve smyslu Směrnice Rady 93/13/ ( o.z.) a ustanovení , které dokonce poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než uvedená Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Soud by se tedy okolnostmi kontraktačního procesu nemusel dále zabývat, přesto podotýká, že z vylíčených skutkových tvrzení a vizuální formy smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 10. 2015 vyplývá, že ustanovení o smluvní pokutě individuálně sjednáno nebylo. 11. Pokud se jedná o nepřiměřenost, uvádí soud následující. Smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalované jako odběratele. Porušení smluvních povinností žalobce jako dodavatele žádným způsobem zajištěno nebylo. Smluvní pokuta zahrnuje jak případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dnů, tak i případ ukončení dodávky předčasně, v tomto případě ve výši 400 Kč měsíčně. Ze smlouvy však není patrno, že by délka smluvního poměru a zajištění jejího trvání smluvní pokutou byla straně odběratele kompenzována např. výhodnější cenou dodávky elektřiny, garantovanou nejnižší cenou na trhu apod. Žalobce pouze uvádí, že cena bude po dobu trvání smlouvy neměnná, nicméně i případná změna ceny elektřiny, ke které by v průběhu trvání smlouvy mohlo dojít, by zdaleka neodpovídala výši, kterou si žalobce na smluvní pokutě účtuje. V daném případě se tak jedná o nepřiměřené ujednání i z toho důvodu, že nutí stranu odběratele pod pohrůžkou nemalé smluvní pokuty po dobu minimálně 24 měsíců setrvat ve smluvním vztahu s dodavatelem, ačkoliv to pro odběratele může být z hlediska ceny dodávek elektřiny nevýhodné. Soud má za to, že dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii, a ne z toho, že byla dodávka předčasně ukončena a dodavatel energii nedodává, ale inkasuje z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent ceny potenciálně dodávané energie. V posuzované věci žalovaná za období čtvrt roku odebrala elektrickou energii za cenu 1 844,83 Kč, tj. cca 614 Kč měsíčně. Žalobce naproti tomu požaduje smluvní pokutu ve výši 400 Kč měsíčně, tj. cca 65 % ceny elektrické energie, kterou žalovaná přibližně měsíčně odebírala, a to za dobu 23 měsíců předem. 12. Pro úplnost soud odkazuje na jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu (nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ), který se sice vztahuje k úvěru, ale je plně aplikovatelný i na daný případ a dle kterého je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“ 13. K nepřiměřenosti ujednání přihlédne soud z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 6. 2000 ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98), spotřebitel má však možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat ( , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout), což v tomto případě nenastalo. 14. Nad rámec uvedeného soud hodnotí praxi žalobce při uzavírání smluv též za nepoctivou. Smlouva v rozsahu dvou stran je na obou stranách nadepsána jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž právě na straně, která je malým písmem pod uvedeným nadpisem označena jako strana 2/2, je úvod koncipován jako typický začátek smlouvy, když je pod nadpisem smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uvedeno: uzavřená mezi následujícími smluvními stranami, a následuje označení obchodníka a zákazníka. Za označením smluvních stran jsou uvedena individuální ujednání smlouvy, v závěru této strany je smlouva oběma smluvními stranami podepsána. Druhá strana, která je pod nadpisem označena jako strana 1/2, je celá popsána drobným textem. Text mimo jiné obsahuje článek, který téměř výlučně obsahuje ujednání o různých smluvních pokutách, přesto je tento článek označen nadpisem ostatní ujednání, z nadpisu není nijak zřejmé, že článek obsahuje ujednání o smluvních pokutách. Právě v tomto článku je mimo jiné smluvní pokuty uvedena smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení zákazníka s jakoukoli platbou přesahující 10 dní, nebo smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč za každý měsíc. Tato strana smlouvy není zákazníkem podepsána. Smlouva vzbuzuje dojem, že úvod (označení smlouvy a smluvních stran) i závěr smlouvy (podpisy smluvních stran) je na straně 2/2 a že strana 1/2 obsahuje vysvětlující a technická ujednání. Pokud jsou ujednání o smluvních pokutách uvedena na straně 1/2 a to v článku označeném ostatní ujednání, lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele spíše uniknou. Na tom nic nemění skutečnost, že před podpisem zákazníka je velmi drobným písmem natištěno prohlášení zákazníka, že se (mimo jiné) seznámil se smluvní textem na obou stranách. Jde o obdobnou situaci, kdy spotřebitel ve smlouvě prohlásí, že se seznámil s obchodními podmínkami a tyto podmínky nejsou spotřebitelem podepsány a za této situace by tak bylo možno na takto sjednanou smluvní pokutu vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v nálezu sp. zn. a i samostatně pouze z tohoto důvodu smluvní pokutu nepřiznat. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. Žalobce byl úspěšný co do částky 263,67 Kč a v částce 9 300 Kč neúspěšný. Žalobce tak byl převážně neúspěšný a to z 97 %, jeho úspěch tvořil 3 %. Byl by tak povinen nahradit žalované 94 % jejích nákladů, ovšem této žádné náklady v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.