Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 324/2020-65

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa,

o 23.356 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15.000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 3.276 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18.276 Kč od 23. 11. 2019 do 21. 12. 2020, s úrokem ve výši 10% ročně z částky 3.276 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 5.080,88 Kč a úroku ve výši 53,62% ročně z částky 15.000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 23.644 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15.000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 3.276 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18.276 Kč od 23. 11. 2019 do 21. 12. 2020, s úrokem ve výši 10% ročně z částky 3.276 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 5.080,88 Kč a úroku ve výši 53,62% ročně z částky 15.000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 23.644 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 22. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), kterou žalovaný podepsal dne 1. 8. 2019 jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, kterým byl za tímto účelem žalobcem předem poskytnut. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 15.000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 1. 8. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok a za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 68,97% ročně splácet ve 12 měsíčních splátkách po 1.642 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2019, to vše podle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a to doklady o příjmu, dále pak ze zjištění úvěrové historie databází příjmení a NRKI a databází vedených společností právnická osoba Žalobce také ověřil, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací byl proveden tzv. scoring klienta pomocí interního, matematického modelu žalobce. Poskytnutý úvěr žalovaný nesplácel řádně a včas a v důsledku jeho prodlení se splácením došlo ke dni 21. 11. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru, když žalovaný nezaplatil ničeho, se dosud nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen novou jistinu ve výši 16.878,47 Kč (složenou ze zbytku původní dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a přirostlých úroků ve výši 1.878,47 Kč) uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu za prodlení se splátkami ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu z nové jistiny ve výši 5.080,88 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč ode dne 23. 11. 2019 do zaplacení s tím, že tento úrok žalobce požaduje v nominální úrokové sazbě 53,62% ročně (maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 23.644 Kč.

2. Po ústním jednání konaném dne 19. 2. 2021, na kterém byl žalobce poučen podle a 3 žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně čísla účtu, na který byl úvěr vyplacen. Žalobce s tímto vyjádřením předložil u, správný doklad o vyplacení úvěru a potvrzení o provedené platbě prostřednictvím platební brány ThePay ze dne datum, čímž měl za to, že odstranil zjištěné rozpory.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dle dne 21. 12. 2020 nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání, které bylo žalovanému doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je proto považuje dle za doručené dne 25. 1. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k prvnímu ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalovaný se nedostavil ani ke druhému ústnímu jednání, předvolání k tomuto jednání bylo doručeno obdobným způsobem v souladu s ust. dne 18. 3. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný nevyužil svého práva být přítomen na jednáních a vznášet námitky a z jednání se neomluvil, nežádal o jejich odročení. Soud tak jednal za splnění podmínek v nepřítomnosti žalovaného, provedl důkazy navržené žalobcem a dále ty, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají z obsahu spisu ( ).

4. Soud provedl dokazování těmito listinami:

5. Výpisem ze záznamu z registrů příjmení, výpisem z rejstříku NRKI, předžalobní výzvou z 22. 4. 2020, úplným výpisem ze Seznamu regulovaných registrovaných subjektů finančního trhu, výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019, žádostí o úvěr, kartou klienta, návrhem smlouvy o úvěr/smlouvou o úvěru z datum. Potvrzením o provedené platbě vystavené 1. 8. 2019, dokladem o vyplacení úvěru k datu zúčtování 1. 8. 2019. Podacími archy z 23. 4. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Kontraktační jednání mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (spotřebitelem) proběhly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to na základě žádosti o úvěr, postupem v této ě uvedeném, po vyplnění všech důležitých osobních údajů, údajů o své finanční situaci poté, co si žalovaný vybral konkrétní nabízený produkt – finální úvěr, došlo k postoupení žádosti, k analýze postoupení úvěruschopnosti klienta a poté, co bylo v systému probrána úvěruschopnost žalovaného, žalovaný potvrdil zájem o úvěr, kdy systém rekapituloval informace o úvěru, vygeneroval předsmluvní formulář a návrh smlouvy, který byl zaslán žalovanému emailem, s dokumenty vztahujícími se k uzavírané smlouvě. Z vygenerovaného návrhu na uzavření Smlouvy soud zjistil, že smlouva byla podepsána žalobcem datum a žalovaný ji podepsal formou předepsanou v systému žalobce pro smlouvy uzavírané prostřednictvím prostředku komunikace na dálku tak, že k této Smlouvě bylo připojeno jméno a příjmení žalovaného s uvedením jedinečného kódu žalovaného zaslaného prostřednictvím systému žalobce. Tímto způsobem, jak soud zjistil z této y – Smlouvy, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jím uvedené číslo účtu dohodnutou výši úvěru 15.000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí 19.704 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1.642 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 68,96% ročně, přičemž stejná výše byla předpokládána roční procentní sazba nákladů (RPSN). Ve Smlouvě byl žalovaný seznámen s úročením úvěru, že žalobce je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru požadovat částku maximální, v souhrnné výši 3.640 Kč; žalovaný byl seznámen v bodě 6 této y s důsledky vyplývajícími z prodlení klienta, tedy zesplatnění úvěru a z této nečinnosti vzniklého nároku žalobce na smluvní pokuty tak, jak bylo shora tvrzeno již v žalobě. Žalovaný se kromě uvedeného zavázal k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10%. Po doplnění listin, kterými soud provedl dokazování na druhém jednání ve věci dne 13. 4. 2021 a to potvrzením o provedené platbě z 1. 8. 2019 a dokladu o vyplacení úvěru k datu zúčtování 1. 8. 2019, soud měl za prokázané, že žalobce vyplatili žalovanému dohodnutou výši úvěru 15.000 Kč na jeho účet č. bankovní účet, který za tímto účelem žalovaný sdělil žalobci v návrhu na uzavření Smlouvy. Z karty klienta žalovaného č. smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaný na dluhu ze Smlouvy neuhradil ničeho. Z výpisu z databáze registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádný záznam a z informací ze systému NRKI poskytnutých na dotaz žalobce ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že systém vygeneroval u žalovaného skóre 438, což značí, že žalovaný patřil mezi nejlepší segment klientů. Žalovaný se žádostí o poskytnutí úvěru předložil výpis z účtu č. bankovní účet za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019, z něhož soud zjistil příchozí platbu od zaměstnavatele žalovaného (VIDOS – právnická osoba), ve výši 22.587 Kč, na účet další částka nebyla připsána, vyplaceno z něj přitom bylo 24.526,31 Kč, s konečným zůstatkem na účtu 9.968,85 Kč. Z důvodů nečinnosti žalovaného, který na dluh, jak soud zjistil z karty zákazníka, neuhradil ničeho, došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění úvěru z čehož vyplývalo oprávnění žalobce požadovat po žalovaném kromě nově stanovené výše úvěru též smluvní pokuty. Soud zjistil z předžalobní výzvy z 22. 4. 2020, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného v souladu s ust. k uhrazení dluhu před podáním žaloby a jak bylo zjištěno z podacího archu, tato předžalobní výzva byla předána žalovanému k doručení na adresu uváděnou žalovaným ve Smlouvě dne 23. 4. 2020, aniž by žalovaný na výzvu reagoval.

7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě, není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud učinil následující právní závěr.

13. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, uzavřena Smlouva, na základě níž žalobce (dále též úvěrující) vyplatil ve Smlouvě na uvedené číslo účtu žalovanému (dále též spotřebiteli) úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh zaplatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 1.642 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2019. Žalovanému do osobní stránky v klientské zóně žalobce na emailovou adresu žalovaného byl zaslán spolu s oznámením o schválení úvěru též splátkový kalendář, kterým se žalovaný neřídil a nezaplatil na tomto dluhu ničeho. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení. Žalovanému byla najisto poukázána na číslo účtu za tím účelem žalovaným uvedeným v žádosti o úvěr uvedená peněžní částka, a tím je založena jeho pasivní procesní legitimace. Soud konstatuje, že takto uzavřená Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru ve smyslu ust. a o.z. a s ohledem na postavení žalovaného – spotřebitele, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit kromě o.z. též podle ust. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil v dostatečném rozsahu úvěruschopnost spotřebitele n a základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Úvěrující může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud úvěrující poskytne spotřebitele spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou ( věta druhá ), je taková Smlouva neplatná ( téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s údajů uvedených žalovaným v návrhu na uzavření Smlouvy. Žalobce přitom nezkoumal nebo to alespoň netvrdil a tedy, ani neprokázal, aktuální údaje žalovaného o osobním stavu, dluzích, majetkových poměrech. Žalovaný pouze doložil výpis z účtu, na který mu byl úvěr poukázán, z něhož žalobce zjistil, že jediným příjmem žalovaného je mzda od aktuálního zaměstnavatele žalovaného (VIDOS – právnická osoba), ve výši 22.587 Kč, a že žalovaný měl v tomto měsíci výdaje vyšší než příjem. Žalobce se spokojil se zjištěním, že z registru příjmení a NRKI byl žalovaný bez negativního příznaku. Pokud žalobce tvrdil, že si ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr též z registru právnická osoba, tato předložena nebyla, proto tento údaj soud ověřit nemohl. Tento údaj by ani nebyl pro řádné posouzení schopnosti žalovaného dluh zaplatit dostatečný, neboť je třeba zdůraznit, že v první řadě zákon vychází z predikce, že žalobce poskytne úvěr pouze tehdy, pokud žalovaný doloží své osobní, výdělkové a majetkové poměry, ze kterých bude zřejmé, že poskytnutý úvěr je schopen podle stanoveného splátkového kalendáře splácet. Žalobce bez bližšího odůvodnění nepovažoval za vhodné si od žalovaného vyžádat doklady o jeho pravidelných výdajích, ačkoliv např. pravidelné náklady na bydlení lze obvykle bez obtíží doložit (výpisem z účtu, doklady SIPO, či jiným způsobem). Soud kvituje, ale považuje toto chování žalobce pouze za účelové, s výsledkem poskytnout peněžní prostředky, že žalobce si žalovaného prověřil v registrech příjmení a NRKI a že žalovaný potvrdil podpisem, že poskytuje žalobci pravdivé a úplné údaje. Nicméně podle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů. Žadatelé o úvěr, či zápůjčku obecně mají zájem úvěr, či zápůjčku získat a to někdy i za každou cenu, i s uvedením nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů. Již z výpisu z účtu za červen 2019 mohlo být žalobci zřejmé, že žalovaný na tom není ekonomicky tak dobře, jak snad mohlo vyplývat z jeho proklamace, či negativních příznaků zjištěných žalobcem z registrů příjmení a NRKI. Soud považuje v této situaci za rozhodující, aby žalobce důsledně prověřil skutečnosti tvrzené žalovaným o neexistenci dalšího finančního zatížení rozpočtu žalovaného, alespoň nejméně dotazem na Centrální evidence exekucí. Soudu je z úřední činnosti v této souvislosti známo, že u nadepsaného soudu jsou vedena proti žalovanému od roku 2019 do roku 2015 postupně značný počet exekučních řízení (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Kromě řízení v této konkrétní věci, žalobce opět v postavení úvěrujícího zahájil proti žalovanému jako spotřebiteli řízení o zaplacení částky 20.976 Kč, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. Pokud by žalobce jednal s odbornou péčí, mohl zjistit tyto závažné skutečnosti, měl si také ověřit výdaje žalovaného za poslední tři měsíce předložením mzdových listů a poté by nemohl dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen dluh splácet. O neschopnosti žalovaného dluh zaplatit svědčí též to, že žalovaný nezaplatil ani jednu ze splátek. Povinnost spotřebitele stanovená v ust. zák. o spotřebitelském úvěru však nezbavuje úvěrujícího povinnost jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). Žalobce jako úvěrující tak poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. věta druhá a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr ve výši 15.000 Kč a tento je povinen z tohoto právního titulu žalobci vrátit ( ,2 o. z.). Bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky bezhotovostním způsobem na číslo účtu uvedené žalovaným ve výši 15.000 Kč převzal a nezaplatil z nich ani korunu. Soud proto žalobě vyhověl v částce 15.000 Kč, tj. ve výši poskytnuté jistiny a od následujícího dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, proto soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající a to od 1. dne prodlení žalovaného (odst. I. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena v souladu s ust. na tři dny od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky.

14. Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu (tj. zbývající část jistiny se zákonným úrokem z prodlení a co do smluvní pokuty a smluvního úroku, tak jak bylo konkretizováno v odst. II. výroku, zamítl.

15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější (s přihlédnutím k výši požadovaného příslušenství) a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení, proti žalobci podle poměru úspěchu ve věci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).