Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 197/2019-115
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 73 113,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 577 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 5 577 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 67 536,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 25 223 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 577 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 5 577 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 67 536,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 25 223 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 113,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 800 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 272 Kč od datum do zaplacení z titulu nesplnění povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo uzavřené mezi účastníky elektronicky dne datum (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalobkyně se ve smlouvě o úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním účastníků. Žalovanému tak vznikla povinnost úvěr včetně úroků splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 514 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, tedy celkem 37 041 Kč (jistina 20 000 Kč a sjednané úroky 17 041 Kč). Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN odpovídá 38,64 % ročně. Účastníci si sjednali doplňkové služby (na výslovnou žádost žalovaného), a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne datum a porušil tak smluvní povinnosti, proto mu žalobkyně poslala první písemnou upomínku ze dne datum, za jejíž odeslání požaduje úhradu částky ve výši 300 Kč. Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku, za kterou si účtuje 500 Kč. V poslední upomínce před zesplatněním pak byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvu ničeho neuhradil, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu pasivní.
3. Z listin y označené jako Re: Návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se jedná o vytištěný obsah emailu, kterým byla dne datum mezi zástupkyní žalobkyně jméno příjmení a žalovaným sjednávána smlouva o úvěru. Obsahem emailu ze strany žalobkyně bylo sdělení, že se zasílá návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo pokud s ním žalovaný souhlasí má v odpovědi uvést„ S Vámi zaslaným návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo souhlasím bez výjimek“, a to s připojením jména a přímení. Dále z ní vyplývá, že na tento email byla z adresy email na adresu email dne zaslána odpověď„ S Vámi zaslaným návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo souhlasím bez výjimek“, celé jméno žalovaného. Z listin y plyne, že v emailu je obsažen text smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, když částka 10 423 Kč bude vyplacena na úhradu předchozího závazku, částka 5 577 Kč bude vyplacena na účet žalovanému a částka 4 000 Kč je poplatkem na náklady spojené s vyřízením úvěru. Dále obsahuje závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroků (23 %) v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 865 Kč splatných do 15. dne v měsíci. Z návrhu smlouvy vyplývá, že si smluvní strany sjednali doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno. Z návrhu smlouvy o úvěru dále vyplývá, že pro případ prodlení klienta s úhradou jakékoliv částky smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení. Pokud se klient dostane do prodlení s úhradou úvěru, tak před zesplatněním úvěru žalobkyně vyzve klienta dvakrát k úhradě dluhu, když za první upomínku si účtuje 300 Kč a za druhou si účtuje 500 Kč. Pokud ani po dvou upomínkách klient dluh neuhradí, je žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr. Ze smlouvy o doplňkové službě podpora a ze smlouvy o inkasní službě plyne, že smluvní strany si sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné ceny za služby. Smlouva uvádí číslo účtu žalovaného: bankovní účet. Z přílohy číslo smlouvy vyplývá, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u spol. právnická osoba jako dělník a pobírá mzdu ve výši 22 598 Kč. Uvedl, že má další závazky u spol. anonymizováno ve výši 198 Kč a příjmení příjmení ve výši 1 001 Kč.
4. Z listin y označené jako detail pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně na účet č. bankovní účet dne datum převedla částku 5 577 Kč.
5. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne datum (a podacího archu) soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek do 14 dnů od vystavení dopisu.
6. Z výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2018 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil minus 0,99 Kč a konečný zůstatek na účtu činil minus 51,33 Kč. Na účet mu přišla dne datum částka 22 598 Kč od spol. právnická osoba (mzda), dne datum odešla částka 130,35 Kč jako částečná splátka půjčky anonymizováno, dne datum odešla splátka půjčky ve výši 1 001 Kč příjmení příjmení, dne datum odešla částka 3 800 Kč jako nájemné, zaznamenány jsou platby kartou a výběry z bankomatů.
7. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil minus 51,33 Kč a konečný zůstatek na účtu činil minus 24,43 Kč. Na účet mu přišla dne datum částka 16 630 Kč od spol. právnická osoba (mzda), dne datum odešla částka 198 Kč jako splátka půjčky anonymizováno, dne datum odešla splátka půjčky ve výši 1 001 Kč příjmení příjmení, dne datum odešla částka 10 000 Kč na účet jméno příjmení, zaznamenány jsou platby kartou a výběry z bankomatů.
8. Z výpisu z rejstříku exekucí žalovaného (číslo listu), kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu , když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o úvěru schopen úvěr splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum, druhá exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum, třetí exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum (vedena pod sp. zn. spisová značka) a další exekuce následují.
9. Z výpisu rejstříku exekucí žalovaného (číslo listu) týkající se sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že tato exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum a nebyla dosud ukončena (uhrazena).
10. Z dalších provedených důkazů soud nevyvodil žádná pro věc podstatná skutková zjištění s ohledem na právní názor soudu uvedený níže.
11. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).
12. Podle ustanovení § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 2399 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 OZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
15. Podle ustanovení § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).
20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).
21. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.
22. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění téhož rozsudku také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
24. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.
25. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 .
26. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.
27. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).
28. Konkrétně ve vztahu k této věci soud považuje za vhodné podotknout, že žalobkyně měla být o to (odborně) pečlivější, když jí žalovaný doložil výpisy ze svého bankovního účtu, z nichž vyplývá, že žalovaný (přestože pobírá mzdu) je každý měsíc na účtu v mínusu a má další závazky. Navíc žalovaný byl v minulosti v exekucích a dokonce byl v exekuci i v době uzavření smlouvy o úvěru. Tato zjištění jsou alarmující a vyplývá z nich jednoznačný závěr: úvěr nemohl (nesměl) být poskytnut, neboť bylo zřejmé, že jej žalovaný nebude mít z čeho platit (když mu nezbývalo na účtu ničeho ještě předtím, než se zavázal ke splátkám vyplývajícím pro něj ze smlouvy o úvěru).
29. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, když nezkoumala řádně schopnost žalovaného finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodila správný závěr o neschopnosti žalovaného úvěr splácet.
30. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 OZ . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. OZ . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.
31. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 OZ ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
32. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 OZ jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.
33. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).
34. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).
35. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný - na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru - od žalobkyně přijal částku 5 577 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaný povinen vrátit žalobkyni tuto částku.
36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 OZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl (prokazatelně) poprvé vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum do 14 dnů od data vystavení dopisu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, když dle výzvy mělo být zaplaceno do datum.
37. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na zbylou část žalované částky a soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.
38. Pokud jde o žalobkyní tvrzené vyplacení částky 10 423 Kč na předchozí úvěr žalovaného, žalobkyně nedoložila, že by žalovaný takový úvěr měl a že platila na něj za žalovaného. K nařízenému jednání se nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o své povinnosti důkazní, neunesla proto břemeno důkazní v tomto rozsahu.
39. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když převážně úspěšný byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu však žádné nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.
40. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.