Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
6 C 85/2021-53
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa
nyní ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 42 579,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 597 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 26 997 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 14 982,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 565,49 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení a zkapitalizovaného úroku ve výši 20 512,14 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, soudní poplatek za řízení ve výši 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 597 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 26 997 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 14 982,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 565,49 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení a zkapitalizovaného úroku ve výši 20 512,14 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, soudní poplatek za řízení ve výši 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Blansku dne 13. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 679,55 Kč z titulu poskytnutého spotřebitelského úvěru na základě smlouvy číslo ze dne 27. 11. 2018. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal splácet v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč od 27. 12. 2018. V měsíčních splátkách byl započítán i úrok ve výši 111,33 % ročně. Jelikož žalovaný neplnil ustanovení smlouvy o úvěru, žalobkyně ke dni 14. 10. 2019 úvěr zesplatnila. Ke dni sepsání žaloby představuje dlužná částka 42 579,55 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 29 562,49 Kč, smluvní pokutou ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného s pravidelnými měsíčními splátkami, smluvní pokutou ve výši 11 618,06 Kč počítanou ve výši 0,1 % denně z částky z částky 29 562,49 Kč od 15. 10. 2019 do 10. 11. 2020 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 29 562,49 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, zkapitalizovaný smluvní úrok z jistiny 29 562,49 Kč ve výši 111,33% p. a. za období od 28. 2. 2019 do 14. 10. 2019 ve výši 20 512,14 Kč a náhradu nákladů řízení.
2. Okresní soud v Blansku vyslovil usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 12 C 10/2021-42 svoji místní nepříslušnost a spis postoupil podle bydliště žalovaného k Okresnímu soudu ve Svitavách.
3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise, neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru název půjčka číslo ze dne 27. 11. 2018 vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, jehož jistina činila 30 000 Kč, byla stanovena zápůjční úroková sazba 111,33 % p. a., denní výše úroku činila 91,50 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 89 760 Kč v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, počínaje dnem 27. 12. 2018 (splatnost 1. splátky). Totéž vzal soud za prokázané z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud mimo jiné zjistil, že nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku, bude úvěr zesplatněn (čl. VI.1.). Pro případ prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně 2 999 Kč za rok) s tím, že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění, klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. Podle článku VI. 2 písm. a) bude za odeslání upomínky účtována částka 450 Kč. V daném měsíci může být klientovi zaslána pouze jedna upomínka. Částka 30 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne 5. 12. 2018. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 10 385 Kč, a to dne 10. 1. 2019 částku 2 500 Kč (započteno na upomínku ve výši 450 Kč, na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a na přirostlý úrok ve výši 1 551 Kč), dne 7. 2. 2019 částku 4 883 Kč (započteno na upomínku ve výši 450 Kč, na přirostlý úrok ve výši 3 995,49 Kč a na částečnou úhradu jistiny ve výši 437,51 Kč), dne 29. 5. 2019 částku 1 000 Kč (započteno na upomínku ve výši 450 Kč, na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a na přirostlý úrok ve výši 51 Kč) a dne 22. 7. 2019 částku 2 000 Kč (započteno na úhradu přirostlého úroku ve výši 2 000 Kč). Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 29 562,49 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 14. 10. 2019 zesplatnila a k tomuto datu vyčíslila dlužnou částku na 51 751,13 Kč. V předžalobní upomínce ze dne 30. 10. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky 55 897,51 Kč nejpozději do 7 dnů.
6. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.
7. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
9. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 11. 2018 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 111,33% ročně. Žalovaný na úvěr zaplatil celkovou částku 89 760 Kč, z důvodu dalšího neplacení žalobkyně úvěr ke dni 14. 10. 2019 zesplatnila.
10. Soud považuje za nutné se předně vyjádřit ke sjednanému úroku. Úrok ve výši 111,33 % p. a. považuje soud za nepřiměřeně vysoký, a tedy v rozporu s dobrými mravy. Za přiměřený by soud považoval úrok do 30 % p. a. S ohledem na tuto nepřiměřenost se tak soudu jeví ujednání o úroku jako absolutně neplatné s odkazem na ustanovení § 580 a § 588 o. z.
11. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. S těmito právními názory se soud zcela ztotožňuje. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky.
12. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v listopadu 2018 (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 8,88 % p. a. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě více než dvanáctinásobný. Takto ujednaná výše úroku není jen extrémně excesivní, je zcela zjevně přemrštěná a je nutno ji považovat za výši lichevní. Rozpor s dobrými mravy je zde proto naprosto zjevný (nadto za situace, kdy se jedná o vztah podnikatel – spotřebitel a smlouva je adhezního typu) a ujednání o výši úroků je proto dle § 588 o. z. absolutně neplatné.
13. Postup podle § 1802 o. z. v posuzované věci nepřipadá v úvahu, neboť nejde o situaci, kdy by byl sjednán úrok bez určení výše, nýbrž o situaci, kdy výše úroku sjednána byla, avšak neplatně. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla smlouvou úvěrovou – tedy ex lege úplatnou – nebylo na místě ani nepřiznání úroku, ale bylo třeba podle § 577 o. z. moderovat výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.
14. U nebankovních institucí je soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Co 14/2017). Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 111,33 % ročně, což je sazba převyšující soudem akceptovatelný dvojnásobek sazby dle ČNB. Soud tedy připouští výši RPSN pouze co do 17,76 % ročně (dvojnásobek sazby 8,88 %), ve výši nad 17,76 % ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy.
15. Při úroku 17,76 % p. a. by žalovaný měl při anuitním splácení zaplatit úrok 7 380 Kč, celkem by tedy platil 37 380 Kč (splátka by činila 1 246 Kč měsíčně). Žalovaný tedy měl zaplatit částku 37 380 Kč, zaplatil celkem částku 10 383 Kč a rozdíl ve výši 26 997 Kč tedy představuje dlužnou jistinu včetně úroku. Jelikož úrok je spočítán až do celkové splatnosti úvěru, nemá žalobkyně nárok na částku 20 512,14 Kč, která představuje úrok za období od 28. 2. 2019 do 14. 10. 2019. Požadavku na tento 111,33% úrok soud s ohledem na dobré mravy nevyhověl. Není možné, aby poskytovatelé úvěru stanovovali svým klientům nemravné a lichevní úroky a v případě, že se spor dostane k soudu, byli byť i částečně úspěšní v nižších úrocích běžících až do zaplacení úvěru. Podle názoru soudu má žalobkyně nárok pouze na úrok ve výši dvojnásobku úvěrové sazby poskytované bankami na území ČR v daném období, a to pouze do doby původní sjednané délky trvání úvěru, tedy v daném případě po dobu 30 měsíců. Další úroky již soud nepřiznal.
16. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje zaplacení částky 900 Kč za zaslání 2 upomínek po 450 Kč. Částka 450 Kč za jednu upomínku měsíčně byla uvedena ve smluvních ujednáních, nikoliv ve smlouvě o úvěru. Náklady na upomínání nepředstavují obvykle zásadní otázky, které by musely být přímo řešeny ve smlouvě o úvěru, proto jejich stanovení ve smluvních podmínkách soud akceptuje. Nicméně částka 450 Kč za jednu upomínku se soudu jeví vysoká, maximální částku za jednu upomínku je soud ochoten přijmout ve výši 300 Kč. Proto soud za upomínání přiznal částku 600 Kč za dvě upomínky.
17. Dalším nárokem žalobkyně je smluvní pokuta, kterou požaduje jednak ve výši 499 Kč za nezaplacení splátky a dále ve výši 11 618,06 Kč. Částka 11 618,06 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny 29 562,49 Kč od 15. 10. 2019 do 10. 11. 2020, a to v důsledku prodlení se splacením dlužné částky po zesplatnění úvěru. Ujednání o smluvní pokutě považuje soud za neplatné, neboť smluvní pokuta nebyla sjednána přímo ve smlouvě o úvěru, ale ujednání o smluvní pokutě bylo součástí smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, konkrétně v článku VI. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, zejména z důvodu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem a principu důvěry a pocitovosti ve smluvních vztazích. Sjednanou smluvní pokutu sice soud shledal v souladu se zákonem, nicméně se jedná o zásadní ustanovení smlouvy, které by mělo být obsaženo přímo ve smlouvě o úvěru, nikoliv v dalších na ni odkazujících listinách, jako např. smluvní podmínky či formulář. Z tohoto důvodu nebyla smluvní pokuta žalobkyni přiznána.
18. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 26 997 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% od 15. 10. 2019 do zaplacení a částku 600 Kč za zaslané upomínky, celkem tedy 27 597 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla co do zbylé požadované částky 14 982,55 Kč, dále co do požadovaných zkapitalizovaných úroků ve výši 20 512,14 Kč a co do části požadovaných zákonných úroků z prodlení zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 27 597 Kč a neúspěšná co do 35 494,69 Kč. Zkapitalizované úroky je třeba posuzovat jako předmět řízení.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení a soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
20. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 668 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 42 579,55 Kč (bez zkapitalizovaných úroků) částku 2 129 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 461 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.