Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 41/2021-31

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 050 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 810 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 14. 7. 2020 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení částky 8 050 Kč od 21. 11. 2019 do 23. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení částky 2 240 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 750,30 Kč k rukám zástupce žalobce: titul. jméno příjmení, anonymizováno, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 810 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba došlá soudu dne 14. 7. 2020 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení částky 8 050 Kč od 21. 11. 2019 do 23. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení částky 2 240 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 750,30 Kč k rukám zástupce žalobce: [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 8 050 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 19. 9. 2018 byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 7 000 Kč (dále jen„ poskytnutá jistina“), a to za úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření Smlouvy, splatný při podpisu Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 6 020 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 1 960 Kč, poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 280 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1 540 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 740 Kč, po odečtení poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 280 Kč, jenž byl splatný při podpisu Smlouvy, a to ve 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 910 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 19. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla Smlouva uzavřena, s tím, že neexistuje-li v daném kalendářním měsíci tento den, je splátka v tomto měsíci splatná posledního dne tohoto měsíce. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních 6-ti měsíčních splátkách a také částečně v 7. splátce, což bylo sjednáno v čl. III. odst. 3. Smlouvy. Složení každé jednotlivé splátky je uvedeno v Předpisu splátek pro smlouvu číslo ze dne 19. 9. 2018 (dále jen„ Předpis splátek“), který žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem současně při uzavření Smlouvy. Žalovaný poskytnutou jistinu v hotovosti převzal při podpisu Smlouvy, což stvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný před podáním tohoto návrhu uhradil na svůj závazek vyplývající ze Smlouvy poplatek za uzavření Smlouvy ve výši 280 Kč a dále částku v celkové výši 910 Kč. Žalovaný se dne 20. 11. 2018 dostal do prodlení se splácením svého dluhu vyplývajícího ze Smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil 2. splátku splatnou dne 19. 11. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 19. 11. 2019, nastala splatnost celého úvěru. Úhradu poplatku za správu úvěru spolu s poplatkem za hotovostní výběr splátek v celkové výši 3 780 Kč žalobce nepožaduje. Žalobce započetl platby žalovaného následujícím způsobem: částku ve výši 910 Kč na úrok. V souladu s ustanovením , , v platném znění, byla dne 15. 4. 2020 žalovanému zaslána Předžalobní upomínka – výzva k úhradě, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě svého závazku, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne obdržení této výzvy. Po odeslání výše uvedené výzvy nebylo žalovaným na závazek vyplývající ze Smlouvy již uhrazeno ničeho.

2. Podáním ze dne 8. 2. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení tak, že úvěrový produkt byl žalovanému poskytnut na základě Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 19. 9. 2018 (dále jen„ Žádost“). Žalovaný byl v dané době před uzavřením úvěrové smlouvy v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele„ právnická osoba“, IČO, se sídlem adresa. Existenci zaměstnavatele žalobce ověřil nahlédnutím do příslušeného veřejného seznamu. Jako svůj průměrný měsíční příjem žalovaný uvedl částku ve výši 19 153 Kč, což žalovaný doložil Výplatními lístky za období měsíců červen – srpen 2018, které pravdivost tvrzení žalovaného potvrdily. Jako průměrně měsíční výdaje pak žalovaný uvedl částku ve výši 8 700 Kč. Tato částka představuje součet a) položky představující náklady na bydlení v celkové výši 5 200 Kč (nájemné + služby), což žalovaný doložil Smlouvou o pronájmu bytu, a též Výdajovými pokladními doklady za měsíce červen – srpen 2018, b) položky připadající na stravu ve výši 3 500 Kč. Dále je rovněž běžnou praxí žalobce při propočtu bonity svého klienta připočíst z opatrnosti tzv. rezervu na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalobce dále posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno žádné řízení, jehož důsledkem by bylo omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce tak splnil podmínku, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházel především z informací dodaných spotřebitelem. Jak již uvedl i Vrchní soud v Olomouci (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. -39), podle kterého„ zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. Vedle těchto informací získává další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele pověří, to vše při respektování principu přiměřenosti, tedy nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.“ Dle Rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. jsou dalšími zdroji pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele právě veřejně dostupné rejstříky (obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a další) Výše uvedené informace sdělené žalovaným pak žalobce ověřil následujícím způsobem: Žalobce posoudil platební minulost žalovaného, jeho věk, dobu pracovního poměru, rodinný stav, bydlení a všechny tyto hodnoty pečlivě vyhodnotil v rámci tzv. Credit Scoring. Žalobce dále ohledně posouzení bonity použil svých interních databází a veškeré takto zjištěné poznatky pečlivě posoudil. Žalobce také žalovanému poskytl veškeré informace v souladu se , o spotřebitelském úvěru, prostřednictvím Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 9. 2018, který je žalovaným podepsán včetně souhlasného prohlášení s poskytnutím úvěru za podmínek sjednaných a nastíněných v tomto formuláři. Před uzavřením samotné smlouvy byl žalovanému rovněž předložen tzv. Předpis splátek, který obsahuje podrobný přehled jednotlivých splátek na každý sjednaný měsíc trvání úvěrového vztahu včetně výše a data splatnosti poplatků a úroků. Žalovanému tak byly dostatečným a srozumitelným způsobem, nevyvolávajícím omyl či pochybnosti, podmínky splácení úvěru nastíněny. Tento dokument je žalovaným rovněž vlastnoručně podepsán. Žalobce dále na základě výše získaných údajů provedl finanční analýzu žalovaného, ve které zhodnotil veškeré jeho příjmy a výdaje, a to také s ohledem na státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a s ohledem na jejich porovnání se zjištěnými informacemi o příjmech žalovaného dospěl s odbornou péčí k závěru, že příjmy žalovaného v dostatečné míře přesahují životní minimum, což žalobce vyhodnotil jako nižší riziko nesplácení úvěru. Při posouzení platební kapacity žalovaného, tedy průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného na úrovni minimálně 19 153 Kč, s přihlédnutím k průměrným měsíčním výdajům žalovaného, které byly spočteny v celkové výši 8 700 Kč a k rezervě na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč, a dále pravidelným splátkám čerpaného úvěru v celkové výši 910 Kč měsíčně, je tedy zřejmé, že platební kapacita žalovaného byla pro poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem 7 000 Kč naprosto dostatečná. Z uvedeného propočtu rovněž vyplývá, že i za předpokladu, že by žalovaného průměrné měsíční výdaje dosahovaly případně vyšší částky než té, kterou žalovaný uvedl v Žádosti, je vytvořena velká rezerva pro to, aby jeho úvěruschopnost byla i nadále dostatečná k tomu, aby měl žalobce důvod se oprávněně domnívat, že poskytnutý úvěr bude žalovaný schopen v nastavených měsíčních splátkách řádně splácet, a zejména s ohledem na velice nízkou měsíční splátku a nízký úvěrový rámec. Žalobce níže pro doplnění uvádí výpočet pro posouzení úvěruschopnosti: 19 153 Kč (příjem) – 9 700 Kč (výdaje + rezerva) – 910 Kč (splátky) = + 8 543 Kč. Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) C -449/13 ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další, uvádí, že„ CCD neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak CCD ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Žalobce uvádí, že zákon o spotřebitelském úvěru nestanovuje konkrétní způsob prokazování příjmu spotřebitele. Názor žalobce podporuje rovněž komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru, SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 417, podle kterého„ v meziresortním připomínkovém řízení bylo navrhováno, aby zákon stanovil výslovně povinnost poskytovatele vyžadovat potvrzení o příjmu. Ministerstvo financí však tuto připomínku neakceptovalo. Pokud by zákonodárce chtěl, aby poskytovatelé ověřovali příjem spotřebitele bezvýhradně a ze skutečně spolehlivého zdroje, mohl jim dát přístup k údajům, které o příjmech fyzických osob vedou státní orgány, ať již by se jednalo o databázi přiznání k dani z příjmů, jako je tomu ve Švédsku, nebo databázi sociálního pojištění, jako je tomu na Slovensku“ Pakliže by zákonodárce chtěl stanovit, aby žalobce získal informace o úvěruschopnosti žalovaného výhradně z jediného zdroje a tyto informace obligatorně určitým způsobem ověřoval, tuto povinnost by mu zákon o spotřebitelském úvěru stanovil. Srov. SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 425, podle kterého„ důvodem odmítnutí úvěru by neměla být pouhá skutečnost, že při posouzení úvěruschopnosti vyvstala potenciální, byť reálná možnost, že úvěr splacen nebude, ale teprve situace, kdy naplnění této možnosti bude natolik pravděpodobné, že to, že spotřebitel závazky splní řádně a včas, bude spíše nepravděpodobné. (…) Smyslem posouzení úvěruschopnosti nemůže být snaha prodlení spotřebitele zcela vyloučit, ale ujistit se, že toto prodlení není pravděpodobné.“ Výše uvedené podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobce získal ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Skutečnost, že žalovaný je schopen svůj úvěr splácet, žalobce ověřil nejen na základě skutečností tvrzených žalovaným, ale rovněž tyto informace dostatečně ověřil prostřednictvím dalších spolehlivých zdrojů. Údaje tvrzené žalovaným korespondovaly s údaji zjištěnými uvedenými metodami a žalobce postupoval metodicky a systematicky při provádění analýzy ekonomické situace žalovaného. Dle názoru žalobce byla jeho povinnost dle , o spotřebitelském úvěru řádně splněna způsoby výše uvedenými, a to i ve smyslu uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, když žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného i z dalších výše specifikovaných zdrojů (nevycházel tak pouze z údajů sdělených žalovaným).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání 16. 3. 2021 se žalobce nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Žalobce požádal, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti a svou neúčast omluvil. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ustanovením , (dále jen ), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Dne 19. 9. 2018 spolu uzavřeli žalobce jako úvěrující či věřitel a žalovaný, označený ve smlouvě jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu jako úvěrovaný či dlužník smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Dále ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které je úvěr poskytnut, tj. 24% ročně, a dále za poplatek za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč (v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem je poplatek nulový), který je splatný při výplatě úvěru. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za správu úvěru ve výši 1 540 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit žalobci částku 13 020 Kč, sestávající z jistiny ve výši 7 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 6 020 Kč, a to v 14 splátkách ve výši 910 Kč, přičemž první splátka byla splatná 19. Den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPSN činí 212,32% Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poté poskytnutá jistina. Podle čl. V bodu 2 smlouvy, pokud věřitel nevyužije právo zesplatnit poskytnutou jistinu, dnem splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 9. 2018). Shodná skutková zjištění týkající se výše, počtu a splatnosti jednotlivých splátek soud učinil i z Předpisu splátek pro smlouvu anonymizována dvě slova číslo s tím, že v první až šesté splátce je obsažena splátka úroku vždy ve výši 315 Kč, v osmé splátce je obsažena ve splátce splátka úroku ve výši 70 Kč. Dne 19. 9. 2018 byly žalovanému poskytnuty základní informace o jeho spotřebitelském úvěru (zjištěno z y Formulář pro Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 9. 2018). Dne 19. 9. 2018 žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru, když o své osobě této společnosti poskytl základní údaje o příjmech a výdajích, osobních poměrech - svobodný, neuvedena vyživovací povinnost k osobě v domácnosti, bydlení v nájmu (zjištěno z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 19. 9. 2018). Žalobce informace o žalovaném interně hodnotil (zjištěno z listin: finanční analýza a credit scoring). Ze smlouvy – pronájem bytu nedatované ve spojení s výdajovými pokladními doklady 6/ 2018, 7/ 2018, 8/ 2018 – soud zjistil, že úhrada za bydlení v bytě na adrese trvalého pobytu žalovaného činila včetně služeb dle smlouvy částku 5 180 Kč, kdy byla uhrazena za 6/ 2018, 7/ 2018, 8/ 2018 vždy částka 5 200 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za 6/ 2018, 7/ 2018, 8/ 2018 soud zjistil, že k výplatě byla určena částka ve výši 9 273 Kč za červen 2018, částka ve výši 10 955 za červenec 2018, částka ve výši 11 480 Kč za srpen 2018 a čistá mzda ve výši 6 831 Kč za 6/ 2018, ve výši 10 137 Kč za 8/ 2018, ve výši 8 784 Kč za zde neuvedené období.

6. Dne 19. 9. 2018 uhradil žalovaný částky: 280 Kč, 630 Kč a 280 Kč (zjištěno ze Zprávy klienta ke dni 29. 6. 2020). 14. Splátka – poslední byla splatná dne 19. 11. 2019.

7. Předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě ze dne 14. 4. 2020 žalobce vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovaného neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 15 330 Kč a upozornil ho v případě neuhrazení závazku ve stanovené lhůtě na možnost soudního vymáhání (zjištěno z Předžalobní upomínky – výzvy k úhradě ze dne 14. 4. 2020). Výzva byla žalovanému odeslána na adresu trvalého pobytu dne 15. 4. 2020 (zjištěno z Poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2020).

8. Soud tak uzavírá, že vzal za prokázána skutková tvrzení žalobce, kdy žalovaný byl ve věci zcela nečinný a žádné námitky vůči žalobou uplatněnému nároku nevznesl.

9. Po právní stránce soud konstatuje, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru ve smyslu , která však nebyla uzavřena platně. Z okolností uzavření smlouvy soud dovodil, že smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a žalobce v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků. Důvodem neplatnosti těchto ujednání je skutečnost, že se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu S ohledem zejména na výši těchto poplatků, které plní funkci úroku a bez jehož sjednání by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, soud dospěl k závěru, že sjednaný souhrnný poplatek je pro svou značnou výši ujednáním nesouladným s dobrými mravy a proto dle ujednáním absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr a byla tedy z pohledu žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že žalobce by smlouvy bez ujednání o poplatcích neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran.

10. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 7 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 1 190 Kč (což žalobce prokazoval přehledem přijatých plateb, nicméně žalovaný ani netvrdil a ani neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem nebyly nad rámec této částky nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením a právo na vrácení všeho, co na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 5 810 Kč (tj. 7 000 Kč minus 1 190 Kč), představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle a násl. , také právo na zákonné úroky z prodlení za dobu od 24. 4. 2020 do zaplacení, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 , povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2020 odeslanou ze dne 15. 4. 2020, která mu byla za použití doručena do jeho dispoziční sféry dne 20. 4. 2020, žalovaný byl povinen plnit neprodleně (s ohledem na žalobce uvedenou lhůtu k plnění), tj. do 3 dnů – za analogické aplikace – část věty před středníkem, tj. do 23. 4. 2020. Lze tak shrnout, že od 24. 4. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 5 810 Kč žalobci. Úroky z prodlení pak soud přiznal ve výši 10 % ročně, tj. v zákonné výši, ve smyslu , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

13. Na základě právě uvedeného tak soud žalobě vyhověl pro částku ve výši 5 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 4. 2020 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí.

14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pro částku ve výši 2 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení částky 8 050 Kč od 21. 11. 2019 do 23. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení částky 2 240 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

15. Výrok ad. III tohoto rozsudku v části týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Soud provedl kapitalizaci předmětu řízení k datu rozhodnutí soudu; matematickým propočtem zjistil, že vyhověl žalobě po zaokrouhlení v rozsahu 69,46 %. Procesní úspěch žalobce z hlediska náhrady nákladů řízení pak činí rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 69,46 % a neúspěchem v rozsahu 30,54 %, tj. 38,92 %.

16. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby dle vyhl. č. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, dle vyhl. č. – předžalobní výzva k plnění. Jako samostatný úkon soud z hlediska odměny nepovažoval doplňující podání žalobce, kdy toto bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce odpovídá za úplnost svých skutkových tvrzení již v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za shora označené úkony do podání žaloby včetně dle vyhl. č. náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 200 Kč ( ), tj. celkem 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč), ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 100 Kč (14b odst. 5 písm. a) ), tj. celkem 300 Kč. Pokud by byl žalobce zcela procesně úspěšný, náležela by mu na odměně částka 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl procesně úspěšný pouze v rozsahu 38,92 %, přiznal mu soud na odměně po zaokrouhlení pouze částku ve výši 350,30 Kč bez dalšího navýšení (zástupce žalobce není plátcem DPH - dle údaje v návrhu na vydání EPR/žalobě). Dále soud žalobci přiznal zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč, kdy se jedná o pevnou částku soudního poplatku, kterou by žalobce zaplatil, i kdyby uplatnil žalobou pouze tu část nároku, se kterou byl procesně úspěšný.

17. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí po zaokrouhlení celkem částku 750,30 Kč (viz výrok III rozsudku).

18. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství dle výroku ad. I a náhradu nákladů řízení dle výroku ad. III tohoto rozhodnutí ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, když tato je stanovena v souladu s ustanovením a ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvody. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobce dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.