Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 409/2020-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr Irenou Žaganovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 15 059 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 059 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 667,62 Kč a úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 63,06 Kč a úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 369,32 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 059 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 667,62 Kč a úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 63,06 Kč a úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 369,32 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 31. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 059 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 730,68 Kč a úroku z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla elektronickými prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím internetových stránek žalobkyně) uzavřena dne 11. 10. 2019 smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 9 000 Kč, čemuž odpovídal závazek žalovaného úvěr splatit nejpozději dne 8. 11. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení se splněním peněžitého dluhu, požaduje žalobkyně krom výše uvedených nároků v celkové výši 12 386 Kč (9 000 Kč + 3 386 Kč) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 9 000 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do 31. 8. 2020 v celkové částce 2 673 Kč, jakož i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 9. 11. 2019 do zaplacení, přičemž úrok z prodlení za dobu od 9. 11. 2019 do 31. 8. 2020 vyčíslila na 730,68 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení). V podání ze dne 6. 10. 2020 žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného výplatnicemi za období 4 - 7/ 2019, kdy příjem žalovaného činil cca 30 000 Kč, a opatřila si výpis z databáze anonymizována čtyři slova) a anonymizováno, z něhož zjistila, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) vyzván ke splnění dluhu, ale bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 23. 3. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.
4. Na základě provedeného dokazování listinami přiloženými k žalobě a k podání žalobkyně ze dne 6. 10. 2020 byly zjištěny tyto skutečnosti.
5. Z kopie úplného výpisu z obchodního rejstříku ze dne 21. 9. 2018, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo, bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným, která má v předmětu podnikání zapsáno od 11. 11. 2015 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Z kopie občanských průkazů žalovaného a jeho fotografie bylo zjištěno, že žalovaný dodal žalobkyni kopii svého číslo obč. průkazu vydaného dne 30. 7. 2014, kdy na fotografii drží v rukou právě tento doklad, a následně kopii svého nového číslo obč. průkazu vydaného dne 4. 9. 2019.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 11. 10. 2019 (dále též jen„ Smlouva“) bylo mj. zjištěno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným měla být dne 11. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč, a to bezhotovostní formou na bankovní účet žalovaného bez zbytečného odkladu po uzavření Smlouvy. Ze základních informací o úvěru (čl. II. Smlouvy) dále vyplývá, že doba trvání úvěru měla činit 28 dnů, že úroková sazba činila 0 %, že žalovaný měl vrátit žalobkyni jednorázově částku 9 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč (bez 30% slevy) nejpozději 28 dnů od poskytnutí úvěru. Podle čl. III (bod 5.) Smlouvy návrh žalobkyně na uzavření Smlouvy je generován z dat, která žalovaný uvedl v registračním formuláři a při volbě konkrétních identifikačních znaků úvěru, o který žádá. Vygenerovaný návrh má podobu písemného znění této Smlouvy, ke které žalovaný připojí v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku a § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, svůj elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu uzavíranou mezi soukromoprávními subjekty a není tak třeba kvalifikovaného nebo zaručeného elektronického podpisu, elektronický podpis má podobu jména a příjmení žalovaného a jedinečného identifikačního autorizačního kódu, který žalovaný obdržel formou SMS zprávy na telefon uvedený v registračním formuláři, a který tak jednoznačně určuje jednající osobu. Podle čl. III (bod 7.) Smlouvy žalovaný je následně vyrozuměn na e-mail o akceptaci návrhu na uzavření Smlouvy a o umístění písemného vyhotovení Smlouvy podepsaného elektronickými podpisy žalovaného i žalobkyně v Klientské sekci, čímž je Smlouva poskytnuta žalovanému. Vedle uvedeného žalobkyně rovněž poskytne žalovanému jedno vyhotovení Smlouvy v listinné podobě bezplatně ve svém sídle. Proces registrace a uzavírání smluv je podrobně pospán v čl. V. Smlouvy. Smlouva na konci textu obsahuje otisk razítka žalobkyně jako úvěrující a nečitelný podpis, žalovaný jako úvěrovaný je označen jménem a příjmením s tím, že k podpisu Smlouvy žalovaným došlo 11. 10. 2019 v 12:42:48 elektronickým kódem číslo zaslaným pomocí SMS zprávy.
8. Z kopie výpisu z účtu žalobkyně č. bankovní účet za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 (číslo výpisu 010) bylo zjištěno, že z tohoto bankovního účtu žalobkyně byla dne 11. 10. 2019 převedena částka 9 000 Kč na účet č. bankovní účet s uvedením variabilního symbolu číslo a informací, že se jedná o úvěr dle smlouvy číslo webová adresa.
9. Majitelem bankovního účtu č. bankovní účet byl žalovaný, což soud zjistil z transakční historie účtu č. bankovní účet za období od 1. 6. 2019 do 30. 7. 2019. Za červen 2019 (od 12. 6. 2019 do 30. 6. 2019) bylo na účet žalovaného převedeno (připsáno) celkem (+) 34 999 Kč a z účtu bylo vybráno celkem (-) 34 979,40 Kč. Za červenec 2019 (od 1. 7. 2019 do 29. 7. 2019) bylo na účet žalovaného převedeno (připsáno) celkem (+) 33 586 Kč a z účtu bylo vybráno celkem (-) 33 587,94 Kč.
10. Z kopie výplatnic žalovaného za období duben až červenec 2019 bylo zjištěno, že jeho příjem k výplatě ze závislé činnosti činil 23 303 Kč za duben, 33 999 Kč za květen, 31 086 Kč za červen a 31 316 Kč za červenec.
11. Z výpisů z Registrů platebních informací právnická osoba - právnická osoba, IČO, označených jako anonymizována tři slova + a vytvořených 31. 7. 2019, 11. 8. 2019, 28. 8. 2019, 12. 9. 2019 a 11. 10. 2019 soud mj. zjistil, že: 1/ ke dni 31. 7. 2019 měl žalovaný nesplacené závazky ze dvou spotřebitelských úvěrů v celkové výši 31 208 Kč a celková dlužná částka po splatnosti činila 12 977 Kč; 2/ ke dni 11. 8. 2019 neměl žalovaný žádné neuhrazené závazky ze smluv o spotřebitelském úvěru (dne 10. 8. 2019 uhradil dluh ve výši 4 500 Kč ze smlouvy uzavřené dne 31. 7. 2019 na částku 4 500 Kč); 3/ ke dni 28. 8. 2019 neměl žalovaný žádné neuhrazené závazky ze smluv o spotřebitelském úvěru (dne 27. 8. 2019 uhradil dluh ve výši 6 000 Kč ze smlouvy uzavřené dne 12. 8. 2019); 4/ ke dni 12. 9. 2019 měl žalovaný nesplacené závazky ze dvou spotřebitelských úvěrů v celkové výši 44 185 Kč a celková dlužná částka po splatnosti činila 23 601 Kč; 5/ ke dni 11. 10. 2019 měl žalovaný nesplacené závazky ze dvou spotřebitelských úvěrů v celkové výši 44 185 Kč a celková dlužná částka po splatnosti činila 28 913 Kč, přičemž dle úvěrové a platební historie byl proto žalovaný hodnocen jako subjekt s vyšším rizikem (červená barva na semaforu).
12. Z výpisů anonymizováno 6 slov ze dne 30. 7. 2019, 10. 8. 2019, 28. 8. 2019, 12. 9. 2019 a 11. 10. 2019 soud mj. zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně registrován jako klient poprvé 29. 7. 2019, přičemž ke dni 11. 10. 2019 celková částka čerpaných půjček žalovaného u žalobkyně činila 44 500 Kč, počet půjček v prodlení 0 a současný součet jeho dluhů činil částku 12 400 Kč, která byla splatná 16. 10. 2019.
13. Z kopie výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla e-mailovou adresu email) a na adresu adresa číslo ze dne 11. 10. 2019, který sestává z jistiny v částce 9 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru v částce 3 386 Kč, z úroku z prodlení z jistiny za dobu od 8. 11. 2019 do 22. 7. 2020 ve výši 632,32 Kč, ze smluvní pokuty v částce 2 313 Kč (0,1 % denně z jistiny za dobu od 9. 11. 2019 do 22. 7. 2020) a z náhrady nákladů advokáta v částce 4 936,80 Kč.
14. Soud dále zjistil prostřednictvím Internetu, že anonymizováno 5 slov) působí na území České republiky za účelem výměny informací pro úvěrové podniky s cílem snížit výskyt podvodů a zvýšit přesnost posouzení rizik solventnosti. Účastníkem tohoto„ sdružení“ je také žalobkyně. REPI - Registr platebních informací pak představuje systém pro výměnu kreditních a platebních informací mezi jednotlivými členy, společnostmi, které poskytují svým klientům nějaký druh služby, založené na splátkách – půjčku, nákup na splátky, nákup na fakturu s odloženou splatností. Registr je určen mj. pro poskytovatelé úvěrů a je provozován podle českých zákonů.
15. Skutková zjištění shora uvedená soud právně hodnotil následujícím způsobem.
16. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o tvrzení, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným písemnou smlouvu o úvěru číslo ze dne 11. 10. 2019 („ Smlouva“), že na základě této Smlouvy žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a že žalovaný dluh ze Smlouvy vyplývající řádně a včas nesplnil. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož smlouva o úvěru musí vždy obsahovat závazek zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, přičemž ve Smlouvě takový závazek sjednán nebyl, bylo by možno hodnotit Smlouvu podle § 2390 o. z. jako smlouvu o peněžité zápůjčce, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve zněním účinném ke dni 11. 10. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “). Provedenými listinnými důkazy však nebyla existence tvrzené Smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy názor, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v § 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007 ). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb. , o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Podpis je přitom jednou ze zákonných náležitostí platnosti právního jednání učiněného v elektrické podobě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 ). V projednávané věci nebyl prokázán žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Ve Smlouvě byl uveden tzv. podpisový kód žalovaného, avšak jeho přidělení právě a jen žalovanému doloženo nebylo. Proto je nutno učinit závěr, že Smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. (ani smlouva o úvěru podle § 2395 o. z.) písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb. je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že Smlouva byla uzavřena písemně, avšak z důvodu absence podpisu Smlouvy žalovaným toto tvrzení žalobkyně prokázáno nebylo. Pakliže by soudu předložená Smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s jeho osobou, což však doloženo v tomto řízení nebylo. Žádný z provedených listinných důkazů totiž nezachycuje projev vůle žalovaného, tedy jeho žádost o poskytnutí peněžních prostředků a akceptaci smluvních podmínek uvedených ve Smlouvě. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně pak neumožnila soudu poskytnou jí příslušné poučení podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim.
17. Soud dále dospěl k závěru, že pokud by existence Smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným byla prokázána, pak by tuto Smlouvu bylo nutno hodnotit jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , jelikož z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostála své zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
18. Při neexistenci smluvního vztahu mezi účastníky se soud dále zabýval tím, zda lze nárok žalobkyně posoudit z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., a to s ohledem na prokázané žalobní tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že svůj závazek z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. již splnil, soud shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení částky 9 000 Kč. Žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., když dopisem ze dne 22. 7. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě jeho peněžitého dluhu, a to nejpozději do dne 31. 7. 2020. Žalovaný předmětný dluh neuhradil a je tedy ode dne následujícího, tj. od 1. 8. 2020 v prodlení se splácením peněžitého dluhu ve výši 9 000 Kč. Žalovaný byl proto zavázán také k úhradě úroku z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení v zákonné výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , přičemž úrok z prodlení za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020 byl soudem vyčíslen (kapitalizován) a činí 63,06 Kč.
19. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry soud rozsudečným výrokem I. zamítl jako nedůvodný požadavek žalobkyně na zaplacení částky 6 059 Kč (součet žalovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 673 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 667,62 Kč (rozdíl mezi požadovaným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 730,68 Kč a přisouzeným úrokem z prodlení ve výši 63,06 Kč) a úroku z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně. Výrokem II. rozsudku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 63,06 Kč a úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyni, jež byla úspěšná v rozsahu 58,2 % a její neúspěch, činil úspěch žalovaného činí 41,8 %, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 369,32 Kč, což je 16,4 % z celkové náhrady ve výši 2 252 Kč za tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, písemný návrh ve věci samé – žaloba, kdy sazba odměny za jeden úkon právní služby činí 300 Kč; c/ paušální částka 300 Kč jako náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle § 14b odst. 1 vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
21. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. , protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je známo soudu z jeho úřední činnosti, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a) , b), c) vyhlášky.
22. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím (výrok II.) a náhrady nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 , část věty před středníkem, o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.