Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 304/2020-48
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 144 164,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 126 550,69 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 17 613,33 Kč, úroku ve výši 11,5% ročně z částky 127 545,69 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 127 545,69 Kč od datum do datum a z částky 995 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 70% v částce 28 432,60 Kč k rukám advokáta titul. jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 126 550,69 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 17 613,33 Kč, úroku ve výši 11,5% ročně z částky 127 545,69 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 127 545,69 Kč od [datum] do [datum] a z částky 995 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 70% v částce 28 432,60 Kč k rukám advokáta [titul]. [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 144 164,02 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO poskytla žalované na základě smlouvy ze dne datum úvěr ve výši 140 000Kč, který měla hradit formou splátek s úrokem sjednaným v sazbě 11,50%. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k datum. Ke dni postoupení pohledávky dne datum činila jistina úvěru částku 126 550,69 Kč, kapitalizovaný úrok 6 190,33 Kč a úrok z prodlení 10 428 Kč a smluvní pokuta 995 Kč O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den2 číslo, k němuž se žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
4. Mezi žalovanou a právnická osoba, IČO byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované bezúčelový úvěr 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 11,50 % ve splátkách po 2 237,11 Kč měsíčně, spolu s pojištěním 2 376,11 Kč se splatností od datum, což soud zjistil z textu této smlouvy. Podle výpisu úvěrového účtu byla tato částka vyplacena téhož dne na účet žalované.
5. Dopisem odeslaným žalované doporučeně dne datum byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvána k její úhradě. Dále dopisem ze dne datum byla informována o zesplatnění úvěru.
6. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně žádost žalované o úvěr z téhož dne, ve kterém uvedla, že je svůj měsíční příjem ve výši 14 863 Kč od zaměstnavatele právnická osoba, jednu vyživovací povinnost, celkový měsíční příjem domácnosti 26 tis. Kč a žádné srážky či splátky. K tomuto bylo doloženo čestné prohlášení o jejích příjmech v měsíci číslo rok v částkách částka, částka, částka a částka. Z výpisů účtu žalované u právnická osoba, za období měsíců června až října 2016 lze zjistit sice pravidelný měsíční příjem žalované v částkách výše od anonymizována dvě slova, dále však vyplývá, že v měsíci anonymizováno rok byly zaúčtovány obraty 19 330,62 Kč, avšak debet - 49 498,23 Kč, v červenci 2016 obraty 18 999,02 Kč a debt - 31 428,10 Kč, v srpnu 2016 obrat 18 577,48 Kč a debet 24 488,49 Kč, v září 2016 obrat 20 039 Kč a debet - 20 441 Kč.
7. Jelikož žalobkyně uvedla, že jiné než doložené listiny k této otázce její právní předchůdkyně nemá k dispozici, soud další výzvu za tímto účelem žalobkyni již ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. nepodával.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni sjednání závazku dne datum.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původní věřitelky právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 z.s.ú. se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
15. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
17. V projednávané věci se soud domnívá, že žalobkyně ustanovení § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. porušila, když při posouzení úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí. Ačkoliv si v hodnocení této kredibility žalované, jak sama uváděla, prověřovala mimo údajů od žalované také dostupné externí a interní databáze, vycházela ze zjištění, že vůči bance měla žalovaná závazky 2 239,95 Kč měsíčně, vůči dalším subjektům celkem 3 395 Kč měsíčně, přesto dospěla k závěru, že bude s to, i tento závazek ve výši 2 376,11 Kč splatit. Soud se domnívá, že s přihlédnutím k doloženým výpisům z účtu, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalovaná ani v jednom měsíci neměla na účtu kladný zůstatek, při zjištěném základním příjmu 14 863 Kč bez ověření jejích dalších výdajů, otázce uvedené vyživovací povinnosti, tzv. dalších příjmů domácnosti, nelze než očekávat, že celkové závazky okolo 8 tis. Kč měsíčně nebudou uhrazeny. Soud proto závazkový vztah mezi účastníky hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
18. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná dle tvrzení v žalobě dluží jistinu ve výši 126 550,69 Kč z obdrženého úvěru v částce 140 000 Kč, úhradu jiné částky netvrdila, ani tedy neprokázala, proto je povinna tuto částku zaplatit žalobkyni. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od datum do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyrozuměna již dopisem z datum doručovaným týž den, ke splatnosti došlo nejdříve dne datum (datum připadá na sobotu dle pravidel počítání času v § 607 o.z.), viz výrok I. Ve zbývající části kapitalizovaného příslušenství a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost dluhu zamítl (výrok II).
19. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 85:15. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 70% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 5 770 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu, v částce po 6 900 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 4x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Jiné náklady nebyly žalobkyní, respektive jejím právním zástupcem účtovány, soud vycházel z obsahu spisu při jejich vyčíslení. Celkem tyto činí i DPH ve výši 6 048 Kč částku 40 618 Kč. Z této sumy 70% činí částku 28 432,60 Kč, kterou soud uložil převážně neúspěšné žalované nahradit žalobkyni.
20. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.