Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 29/2021-27

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

jednající v České republice prostřednictvím organizační složky:

: právnická osoba, anonymizována dvě slova, IČO

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2 162,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba došlá soudu dne 26. 10. 2020, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 162,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 162,40 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba došlá soudu dne 26. 10. 2020, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 162,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 162,40 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 10. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 2 162,60 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce poskytl na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27. 4. 2017 a VŠEOBECNÝCH OBCHODNÍCH PODMÍNEK žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 437 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu žalovaného žalobcem tak, že žalobce za žalovaného uhradil částku odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaný zboží převzal. Žalovaný se zavázal splatit úvěr specifikovaný výše v 36 měsíčních splátkách, každou ve výši 1 420 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 5. 2017. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 0 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020. Dne 17. 4. 2020 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaného ve výši 2 162,60 Kč vzniklý z titulu čerpání peněžních prostředků způsobem specifikovaným výše se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: Jistina 2 162,60 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu. Znovu vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020. Ke dni podání tohoto žalobního návrhu bylo žalovaným na Úvěr uhrazeno celkem 0 Kč.

2. Podáním ze dne 5. 2. 2021 žalobce rozsáhle k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení, sdělil, že žalovanému byl na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 4. 2017 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 437 Kč na nákup spotřebního zboží. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 49 900 Kč. Z této částky byla na jistinu uhrazena částka ve výši 28 274,40 Kč, na smluvní úrok částka ve výši 20 683 Kč, na náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku částka ve výši 900 Kč a na smluvní pokuty částka ve výši 42,60 Kč. Níže žalobce uvedl přehled jednotlivých úhrad vždy ve výši 1 420 Kč měsíčně v době od 17. 5. 2017 do 24. 4. 2020 (kromě měsíce června 2019 a února 2020) a 2 x ve výši 200 Kč v červenci 2019 a březnu 2020. Žalovaná jistina ve výši 2 162,60 Kč představuje rozdíl mezi čerpanou jistinou (30 437 Kč) a tím, kolik bylo na jistinu uhrazeno (28 274,40 Kč). Žalobce sděluje, že dle ustanovení článku anonymizováno. úvěrových podmínek je žalobce oprávněn od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení mj. v případě, že se klient dostane do prodlení se splacením více než dvou po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce proto v souladu s tímto ustanovením dne 26. 8. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalobce k důkazu navrhuje kopii listu Přijímací knihy České pošty, s.p., jako doklad o předání zásilky k poštovní přepravě. Žalobce dále k důkazu navrhuje kopii listu Přijímací knihy České pošty, s.p., jako doklad o předání zásilky k poštovní přepravě, a to výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 10. 2020. V žalované věci žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného v souvislosti s jeho Žádostí/smlouvou o poskytnutí úvěru ze dne 27. 4. 2017. V projednávané věci žalobce při sjednávání úvěru nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté spotřebitelem (žalovaným) nebyly, pro účely posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, úplné, přesné a pravdivé. V úvěrové smlouvě žalovaný uvedl, že je starobní důchodce. Jako svůj měsíční příjem uvedl částku 14 580 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 3 000 Kč. Žalovaný do smlouvy uvedl, je vdovec a nemá vyživovací povinnost, do způsobu bydlení uvedl, že bydlí u rodičů/dětí. Dále žalobce uvedl obecný způsob propočtu výdajů žadatele zjišťované žalobcem za účelem propočtu disponibilního příjmu. Žalobce uvedl, že v tomto konkrétním případě byl proveden první krok vícestupňového ověření - příjem deklarovaný klientem byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žalobce učinil dotaz (stejně jako při sjednávání všech jiných úvěrových smluv) do tzv. negativního registru příjmení, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, v opačném případě by žalobce žalovanému úvěr neposkytl. Žalobce navrhl k důkazu o skutečnosti, že žalobce prověřoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, aby soud vyžádal informace o prověřování žalovaného příjmení, zájmové sdružení právnických osob IČO, a to z toho důvodu, že výše uvedené registry vydají příslušné potvrzení až na základě dotazu ze strany státních institucí. Žalobce v rámci postupu posouzení úvěruschopnosti žadatelů provádí další doplňkové kontroly, a to v a) interním blacklistu, b) databázi zaměstnavatelů ARES, c) katastru anonymizováno, d) Centrální evidenci exekucí a e) Insolvenčním rejstříku. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalobcem poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žadatele provádí žalobce, za účelem posouzení úvěruschopnosti, propočet disponibilního (čistého) příjmu žadatele, který je dán rozdílem čistého příjmu žadatele, případně spolužadatele, či manžela/manželky a celkových životních výdajů žadatele, vč. měsíčních splátek finančních závazků žadatele a splátky úvěru, který je předmětem žádosti. Disponibilní příjem žadatele musí být vyšší než interně stanovené minimální normativní životní náklady žadatele. Při řádné analýze rozpočtu žadatele se dále bere v úvahu existence možných mimořádných výdajů. Ani úspěšné splnění uvedených obecných rozpočtových pravidel nezaručuje splacení úvěru, proto je v rámci posouzení úvěruschopnosti pojímána jako podmínka nutná, nikoliv však postačující. U všech žádostí provádí žalobce automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému anonymizována dvě slova (příjmení). příjmení je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Obsahuje souhrn všech, pro dané rozhodnutí relevantních parametrů, jako skóre, rozpočet, kvalita prodejce, upozornění s ním související a další anonymizováno nebo dotazy. příjmení je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. • Pro interně neznámé žadatele využívá žalobce posuzovací skóre vytvořené na základě statistického hodnocení, vycházejícího z demografických dat. Pro interně známé žadatele využívá žalobce dále skóre, vystihující přístup žadatele ke splácení svých dosavadních závazků (bonita), což je částečně sociodemografické hodnocení a částečně hodnocení chování, vycházející z analýzy interní platební historie žadatele nebo aktuálního rizikového stavu. Skóre vyjadřuje míru rizika daného klienta. Správa řízení rizik žalobce periodicky kalibruje takto kalkulované skóre stanovením minimální hodnoty, kterou musí žadatel o úvěr dosáhnout, aby mohla být jeho žádost schválena s ohledem na politiku řízení rizik úvěrového portfolia. Rozpočtem žadatele je myšleno vyhodnocení rozpočtové analýzy, jejímž účelem je zjistit, jestli je příjem žadatele po započtení výdajů dostatečný k úhradě jeho závazků. Rozpočtová analýza zohledňuje také míru zadluženosti žadatele a minimálně stanovený příjem, zbývajících žadateli po odečtení všech jeho výdajů. V případě žádosti žalovaného bylo vypočteno posuzovací skóre anonymizováno, které je hodnoceno stále jako akceptovatelný stupeň rizika. Odhad pravděpodobnosti ztráty, odpovídající uvedenému skóre, je anonymizováno • příjmení příjmení též zohledňuje kvalitu prodejce, u nějž si žadatel žádá o poskytnutí úvěru, která je vyhodnocena na základě rizikových ukazatelů a pravidelných kontrol prodejce. Pokud je např. kontrolou zjištěno, že daný prodejce v minulosti záměrně upravoval údaje vkládané do formuláře žádosti o spotřebitelský úvěr, tak jsou na všechny žádosti u tohoto prodejce uplatněna přísnější pravidla a žádost je vždy následně podrobena manuálnímu posouzení zkušeným odborníkem žalobce. • Pokud má prodejce podezření na nepravdivé informace sdělované žadatelem, je povinen toto uvést do žádosti a žádost je poté vždy podrobena manuálnímu posouzení zkušeným odborníkem žalobce. Konečným výstupem systému příjmení je celkové vyhodnocení dané úvěrové žádosti. Na základě vyhodnocení systému příjmení mohou být žádosti postoupeny k posouzení expertem, který má k dispozici další interní metodické postupy pro posouzení. Pravidla, kterými se řídí příjmení a metodické postupy, jsou pravidelně vyhodnocovány a případně korigovány anonymizována dvě slova anonymizováno žalobce a podléhají validaci interními výbory, jež jsou součástí vnitřního kontrolního systému žalobce. Žalobce má za to, že výše uvedenými, metodicky propracovanými a periodicky testovanými postupy, ověřil informace poskytnuté mu žalovaným za účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobem přiměřeným dané situaci ve smyslu § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně použití nezávisle ověřitelných údajů (dotaz do dlužnického registru příjmení a dalších veřejných registrů, jakož i využití statistických socio-demografických údajů). Žalobce tedy neměl důvod považovat informace poskytnuté mu žalovaným za nevěrohodné, či nespolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudil, v souladu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, a také na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů (dotazy do interního expertního systému a registru příjmení). Nadto žalobce k posouzení úvěruschopnosti využil interní expertní systém pro podporu rozhodování a skóringový model, zohledňující jak finanční situaci žadatele, vč. míry jeho zadlužení, tak relevantní sociodemografické parametry. Výše uvedený postup a pravidla pro posouzení úvěruschopnosti jsou současně minimálním standardem pro rozhodnutí o zvýšení úvěrového rámce u spotřebitelského úvěru ve formě možnosti přečerpání (tzv. revolvingový úvěr). příjmení to se při posouzení úvěruschopnosti zohledňují časová a kvalitativní hlediska související s existujícím úvěrovým vztahem (mj. doba uplynulá od prvního čerpání kreditní karty a posledního zvýšení úvěrového rámce, minimální počet řádně uhrazených splátek, maximální výše nepovoleného debetu na běžném nebo spořicím účtu, využití výpisů z registrů klientských informací BRKI a NRKI, výpočet a vyhodnocení skóre kvality splácení SQE a CB). V souvislosti se zkvalitňování politiky řízení úvěrového rizika jsou při rozhodování o zvýšení úvěrového rámce aplikována vždy aktuální pravidla a postupy posuzování úvěruschopnosti. Na základě aplikace popsaných metod a technik, které odpovídají úrovni odborných poznatků a přístupů v oblasti posuzování úvěruschopnosti v době podání žádosti, vyplynulo, že v případě žádosti žalovaného o úvěr nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a tedy, že žalobce poskytl úvěr žalovanému v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. První jednání ve věci bylo nařízeno na 11. 3. 2021. K tomuto jednání se žalobce ani žalovaný nedostavili, ač byli řádně a včas předvoláni, lhůta k přípravě jim byla zachována, žalobce svou nepřítomnost u jednání omluvil. Proto soud jednal v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Zy označené jako„ Žádost o klasický úvěr/smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru číslo žádost o revolvingový úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcová smlouva o platebních službách“ ze dne 27. 4. 2017, Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem, zprostředkovatelem úvěru byla právnická osoba, anonymizováno, na základě této smlouvy žalovaný požádal, aby mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 437 Kč na úhradu prodejní ceny předmětu financování (anonymizováno). Tento úvěr se zavázal žalovaný splácet 36 měsíčními splátkami ve výši 1 420 Kč, k 17. dni měsíci, kdy první splátka je splatná dne 17. 5. 2017. Úroková sazba k datu podpisu smlouvy činí 37,49 % ročně, RPSN 44,65 %. Nebylo sjednáno pojištění. V této smlouvě – žádosti byl žalovaný identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou svého trvalého pobytu: ulice a číslo, obec, aktuální adresou bydliště: ulice a číslo, obec, dále byly uvedeny obecné údaje o jeho osobním stavu (vdovec), způsobu bydlení (u rodičů/dětí), příjmu (starobní důchod ve výši 14 580 Kč), nákladů bydlení (3 000 Kč) a dalších závazcích (0 Kč).

6. Z výpisu k úvěru číslo soud zjistil, že jde o výpis zachycující transakce od 27. 4. 2017 do 24. 4. 2020; je evidováno čerpání úvěru dne 27. 4. 2020 ve výši 30 437 Kč, dále je evidováno provádění hrazení ve výši 1 420 Kč měsíčně v době od 16. 5. 2017 do 24. 4. 2020, kromě června 2019, kdy k 1. 7. 2019 byl účet zatížen poplatkem za upomínku ve výši 100 Kč, který byl uhrazen v 7/ 2019, kdy byla uhrazena i dlužná splátka, a kromě února 2020, kdy byl účet zatížen poplatkem za upomínku ve výši 100 Kč. Dále byl účet zatížen poplatkem za upomínku ve výši 100 Kč v březnu 2020, pokutou za zpoždění ve výši 42,60 Kč v březnu 2020, náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč Poslední platba ve prospěch účtu je evidována ke dni 24. 4. 2020 ve výši 1 420 Kč Celkem jsou evidovány úhrady ve výši 49 900 Kč, započtené na úroky ve výši 20 683 Kč, poplatky ve výši 900 Kč a pokutu ve výši 42,60 Kč. Účet byl uzavřen ke dni 18. 8. 2020 s tím, že dlužná částka byla vyčíslena na 2 162,60 Kč.

7. Z listin: Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry (platné od 1. 12. 2016), Produktové podmínky pro poskytování platebních služeb (platné od 1. 12. 2016), Informace o zpracování osobních údajů a o ochraně bankovního tajemství (platnost k datu 1. 12. 2016), vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, vyjádření nesouhlasu s pojištěním – formulář, Sazebník poplatků odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů pro spotřebitelské úvěry (platný od 1. 12. 2016), Poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 20. 7. 2020, předžalobní upomínka ze dne 26. 8. 2020 – 2x, výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo podacího archu ze dne 5. 10. 2020, ze dne 26. 8. 2020, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

18. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce v tomto směru tvrdil, že provedl lustraci v dostupných databázích, v tomto směru však žádný důkaz neoznačil ani nedoložil; dále tvrdil, že vycházel z žalovaným poskytnutých informací, což však samo o sobě v kontextu shora uvedeného rovněž nepostačuje, akcentoval lustraci žalovaného v příjmení, kdy k tomuto měl soud vyžádat zprávu. Tento důkazní návrh soud zamítl, neboť bez dalších důkazů by bylo jeho provedení bezpředmětné. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení a 3 S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v podoběy:„ Žádost o klasický úvěr/smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru číslo žádost o revolvingový úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcová smlouva o platebních službách“ ze dne 27. 4. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení a ZoSÚ, ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( ).

19. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce, poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku celkem ve výši 30 437 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku v celkové výši 49 900 Kč.

20. Soud tedy konstatuje, že věřiteli by náleželo v souladu se shora citovaným ustanovením a právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. V souzené věci však již na základě matematického porovnání žalovanému poskytnutých finančních prostředků a žalovaným zaplacených finančních prostředků není možno žalovaného zavázat k úhradě jakékoli částky, když k bezdůvodnému obohacení na jeho straně nedošlo. Na základě uvedeného tak soud uzavírá, že žalobě nelze vyhovět ani zčásti, neboť nebylo prokázáno bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Na základě uvedeného tak soud žalobu pro částku 2 162,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení této částky za dobu od 18. 4. 2020 do zaplacení, zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku.

21. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ustanovením , o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl se svou žalobou procesně neúspěšný, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).