Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 5/2021-86

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem titul Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec a číslo

zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa,

o 17.500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.700 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 13.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 822,23 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1.827,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13.570,74 Kč od 30. 11. 2019 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9.870,74 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem 18,96% ročně z částky 9.488,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 4.081,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.700 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 13.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 822,23 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1.827,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13.570,74 Kč od 30. 11. 2019 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9.870,74 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem 18,96% ročně z částky 9.488,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 4.081,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 9. 2020 domáhal shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též Smlouva I) a dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též Smlouva II). V obou případech žalobce tvrdil, že před jejich uzavřením splnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu ust. -89 o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit. V případě Smlouvy I právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému proti jejímu podpisu v hotovosti částku 10.000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok 1.400 Kč, s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč s tím, že celkovou částku 17.400 Kč zaplatí v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy I neplnil řádně a včas a uhradil toliko částku 12.100 Kč, a proto žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 5.300 Kč (jistina 4.081,79 Kč a úhrady za služby 1.218,21 Kč), kapitalizované úroky 887,52 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 357,07 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 4.081,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny 4.081,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy II poskytl žalovanému na základě jejího podpisu, v hotovosti částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit kapitalizované úroky ve výši 18,96% ročně, ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč s tím, že celkovou částku 18.000 Kč zaplatí v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný si neplnil povinnosti ze Smlouvy II řádně a uhradil pouze 6.300 Kč. Žalobce z tohoto právního titulu proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 12.200 Kč (dlužná jistina 9.488,95 Kč a dlužné úhrady za služby 2.711.05 Kč), kapitalizované úroky 939,53 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 465,16 Kč, úroky ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny 9.488,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny 9.488,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce v obou případech vyzval žalovaného postupem podle ust. k dodatečné úhradě dluhu, avšak žalovaný na výzvy nereagoval. Právní předchůdce žalobce pohledávky vyplývající ze Smlouvy I a II postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízen procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu ( ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. dne 15. 3. 2021 (tj. pondělí, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, žalobce a jeho zástupce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků ( ). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalobci doručena též žaloba dne 1. 2. 2021, aniž by na její doručení nějak reagoval.

Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: seznamem postoupených pohledávek, strany 248 a 305 z 314 stran, smlouvou o postoupení pohledávek z datum, Seznamem postoupených pohledávek strana 248 z 314, podacími lístky z 13. 12. 2019 a 7. 5. 2020, oznámením o postoupení pohledávek z datum, kartou zákazníka z 23. 11. 2017 a 31. 3. 2018, prohlášením žadatele z 23. 11. 2017 a 31. 3. 2018, smlouvou z datum a z datum a předžalobní výzvou ze 7. 5. 2020, z nichž zjistil následující skutkový stav.

4. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným ve dnech datum a datum Smlouvu I a II. Na základě Smlouvy I proti jejímu podpisu žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr v dohodnuté výši, v hotovosti 10.000 Kč a zavázal se za jeho poskytnutí zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 17.400 Kč a to na základě dohodnutého splátkového kalendáře v 58 týdenních, hotovostních splátkách po 300 Kč. Součástí Smlouvy I byla též doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, obsahující též následky nesplacení spotřebitelského úvěru, včetně stanovené RPSN ve výši 195% a výše úrokové sazby 23,72% ročně (zjištěno ze Smlouvy I). Na základě Smlouvy II žalovaný proti jejímu podpisu převzal v hotovosti dohodnutou výši úvěru 10.000 Kč a zavázal se zaplatit celkem 18.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, při stanovené RPSN 206,15% a zápůjční úrokové sazbě 32,15%. Nedílnou součástí Smlouvy II byla též doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, včetně poučení žalovaného o následcích nesplacení spotřebitelského úvěru a smluvních pokut s tím spojených (zjištěno ze Smlouvy II). Před uzavřením Smlouvy I a II žalovaný vyplnil a podepsal kartu zákazníka žádosti o zápůjčku a soud z nich zjistil, že žalovaný uvedl shodné osobní údaje, adresu trvalého pobytu, včetně dalšího kontaktu, označil zaměstnavatele v případě zákaznické karty ke Smlouvě právnická osoba, v případě zákaznické karty ke Smlouvě právnická osoba Jeho čistý příjem činil v případě Smlouvy I ve výši 16.912 Kč, jako výdaje na bydlení uvedl částku 5.000 Kč, osobní výdaje 4.500 Kč, tedy celkem 9.500 Kč. V případě Smlouvy II do karty uvedl čistý příjem 14.499 Kč, výdaje na bydlení 4.000 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 1.350 Kč.y osvědčující údaje uvedené v kartách doloženy nebyly. Nebylo tedy ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce zkoumal jednotlivé peněžní částky uvedené žalovaným a ověřoval si jejich správnost. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, postoupil, jak bylo zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek z datum, na žalobce s účinností ke stejnému datu. Součástí Smlouvy o postoupení pohledávek byla příloha obsahující Seznam postoupených pohledávek, z nichž ze strany 248 a 305 z celkových 314 soud zjistil, že postoupeny byly pohledávky ze Smlouvy I a II. Z oznámení o postoupení pohledávek z 9. 11. 2019 soud zjistil, že postoupení pohledávek – předmětu řízení na žalobce, bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 11. 2019. Žalobce předložil k důkazu podací lístky z 13. 12. 2019 a 7. 5. 2020, z nichž soud zjistil, že žalovanému bylo doručováno na adresu uvedenou za tímto účelem ve Smlouvách I a II, která se shoduje se současným trvalým pobytem žalovaného. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného dopisem ze dne 7. 5. 2020 k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházejícím žalobě. Žalovaný nad rámec tvrzení žalobce na dluh ze Smlouvy I a II ničeho více nezaplatil.

5. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny ve dnech datum a datum Smlouvy I a II, na základě nichž žalovaný proti jejímu podpisu obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti vždy částku 10.000 Kč, za což se zavázal právnímu předchůdci žalobce v případě Smlouvy I zaplatit celkem 17.400 Kč a v případě Smlouvy II 18.000 Kč vždy podle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalovaný povinnosti dohodnuté ve Smlouvách I a II neplnil, splátkovým kalendářem se neřídil. V případě Smlouvy I uhradil částku 12.100 Kč, v případě Smlouvy II uhradil 6.300 Kč. Soud vycházel ohledně výše plnění žalovaného z tvrzení žalobce, když žalovaný byl nečinný a tedy neprokázal, že by nad rámec těchto tvrzení něco více právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci samotnému uhradil. Právní předchůdce žalobce platně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil pohledávky za žalovaným ze Smlouvy I a II na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Soud má tímto za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a tím, že žalovaný alespoň částečně plnil z titulu Smlouvy I a II, které byly řádně uzavřeny, a žalovaný podepsal převzetí v hotovosti částek vždy 10.000 Kč, je dána též pasivní procesní legitimace žalovaného. Smlouvy I. a II. obsahují podstatné náležitosti smlouvy o úvěru ve smyslu ust. a o.z. a s ohledem na postavení žalovaného – spotřebitele, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv, je nutno jejich obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. a zkoumat, zda poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) před uzavřením Smluv I a II posoudil úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru (zápůjčky) může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou ( věta druhá ), je taková Smlouva neplatná ( téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil toliko údaje z prohlášení žalovaného, které vyplývaly z vyplněné karty klienta (žalovaného). Údaje uvedené žalovaným blíže nezkoumal, jejich správnost a pravdivost si neověřoval, alespoň to netvrdil a na výzvu soudu ničím nedoložil. Tím, že se žalobce nedostavil k jednání bez řádné omluvy (tj. uvedení relevantního důvodu), zavinil, že nemohl být soudem poučen ve smyslu ust. ,3 , a proto neúčast jde k tíži žalobce. Pokud by právní předchůdce žalobce se zabýval podrobněji údaji vyplněnými žalovaným v kartě zákazníka, zjistil by, že v případě vyplněné karty vztahující se ke Smlouvě II, kdy vyplnil žalovaný výši čistého příjmu 14.499 Kč (oproti kartě z 23. 11. 2017 16.900 Kč), žalovaný snížil o 1.000 Kč výdaje na bydlení, o 1.500 Kč osobní výdaje, uvedl splátky úvěru a jenom tak mu mohla jako použitelný příjem zůstat částka 6.149 Kč. Přitom není zřejmý důvod, pro který se snížily výdaje na bydlení i osobní výdaje, když žalovaný měl předložit spolu s kartou zákazníka pouze výplatní pásky a pracovní smlouvu, z nichž tyto okolnosti ani přezkoumat nelze. Právní předchůdce žalobce ani nezkoumal skutečnou zadluženost žalovaného např. zjištěním z registru NRKI, či příjmení a pokud by učinil dotaz na centrální registr dlužníků, zjistil by, že jsou proti žalovanému vedena exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka a spisová značka a musel by k těmto zjištěním přihlédnout. To se nestalo, právní předchůdce žalobce se tímto vůbec nezabýval, neověřoval si schopnost žalovaného úvěr zaplatit a poskytl žalovanému úvěr ve výši 2krát 10.000 Kč a to v rozmezí 4 měsíců. Toto chování právního předchůdce žalobce nelze hodnotit jinak, než jako lehkomyslné, které bylo v rozporu s ust. věta druhá , a proto jsou Smlouvy I a II absolutně neplatné. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Soud na podporu tohoto právního názoru poukazuje na rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení C 497/13, bod 42, kde Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy I a II, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal peněžní plnění ve formě úvěru ve výši 2krát 10.000 Kč a tento je povinen z tohoto právního titulu žalobci vrátit (,2 o. z.). Bylo prokázáno, že z titulu Smlouvy I žalovaný již částku 10.000 Kč vrátil, když zaplatil z tohoto právního titulu celkem číslo K. V případě Smlouvy I žalovaný uhradil pouze 6.300 Kč, tedy zbytek, tj. 3.700 Kč je povinen žalobci vrátit. Pouze v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. o.z. a nař. vl. č. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvních pokut a poplatků a výši RPSN, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku).

10. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobce a měl by právo na náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

11. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů podle , když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).