Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 3/2021-60
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa,
o zaplacení částky 13.283,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7.000 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů do právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 6.283,20 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 13.283,20 Kč od 13. 4. 2019 do 25. 10. 2020 a s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.283,20 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7.000 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů do právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 6.283,20 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 13.283,20 Kč od 13. 4. 2019 do 25. 10. 2020 a s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.283,20 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 6. 10. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 13.283,20 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 4. 2019 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO (dále též právní předchůdce žalobce) a žalobcem byla dne datum uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek a mezi postoupenými pohledávkami byla též pohledávka za žalovanou. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou prostřednictvím své webové stránky webová adresa dne datum Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě níž jí poskytl na bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 7.000 Kč, který byl splatný dne 12. 4. 2019, za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.283,20 Kč, tedy celkem 13.283,20 Kč – předmět tohoto řízení. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl tento úvěr poskytnut, aniž by žalovaná nějakou částku na tento dluh zaplatila. Žalovaná nezaplatila žalobci ničeho ani v reakci na předžalobní upomínku, která byla žalované odeslána dne 26. 7. 2020.
2. Žalobce současně s předvoláním k prvnímu jednání ve věci byl vyzván, aby dotvrdil okolnosti týkající se postupu právního předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy. Žalobce na výzvu nereagoval a žalobní tvrzení nedoplnil ani dodatečně.
3. Předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno zástupci žalobce dne 3. 3. 2021, žalované dne 17. 3. 2021 (doručeno do vlastních rukou). Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila a ani se neomluvila. Žalobce a jeho zástupce se jednání též nezúčastnili, z účasti se bez uvedení důvodu omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti a proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Soud věc projednal a rozhodl jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a to konkrétně: zprávou právnická osoba z datum, smlouvou o úvěru z datum, potvrzením o platbě z datum, smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek z 27. 6. 2020, včetně podacího lístku z téhož data, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
5. Ze smlouvy o úvěru č. B číslo soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu na uzavření Smlouvy, na základě žádosti byl žalované poskytnut dne 18. 3. 2019 úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit poplatek ve výši 6.283,20 Kč a to vše celkem částku ve výši 13.283,20 Kč zaplatit nejpozději do 12. 4. 2019 právnická osoba soud vzal za prokázané, že žalovaná je jedinou osobou, která má oprávnění k účtu vedeném u uvedené banky č. bankovní účet, na tomto účtu je evidována dne 18. 3. 2018 příchozí platba ve výši 7.000 Kč z účtu č. bankovní účet vedeného na právnická osoba Žalovaná se jednání nezúčastnila, i jinak byla procesně nečinná, proto soud vycházel z žalobních tvrzení, že na uvedený dluh ničeho neuhradila. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku ze dne 27. 6. 2020, která jí byla doručována na adresu, kterou žalovaná uvedla ve Smlouvě Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla předložena i s přílohou číslo těmito listinami bylo prokázáno, že součástí postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze Smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně doloženého podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované na adresu žalované uvedenou ve Smlouvě, že došlo ke změně v osobě věřitele.
6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud učinil následující právní závěr.
11. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne datum prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřena Smlouva, na základě níž právní předchůdce žalobce (dále též úvěrující) vyplatil na číslo účtu uvedené žalovanou ve Smlouvě úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala tento dluh z úvěru včetně poplatku ve výši 6.283,20 Kč zaplatit dne 12. 4. 2019. Žalovaná povinnost dohodnutou ve Smlouvě nesplnila a dluh neuhradila a to ani zčásti, na základě předžalobní výzvy. právnická osoba potvrdila, že na číslo účtu, ke kterému má dispoziční právo pouze žalovaná, byla dne 18. 3. 2019 připsána částka 7.000 Kč. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem dne 6. 9. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž nedílnou součástí byl Seznam postoupených pohledávek, která obsahovala i pohledávku za žalovanou, plynoucí ze Smlouvy a tato skutečnost, tedy změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena dopisem ze dne 27. 6. 2020. Tímto má soud za prokázanou procesní aktivní legitimaci žalobce pro toto řízení a plněním na účet vedený pro žalovanou, je dána její pasivní procesní legitimace. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, ve smyslu ust. § 2395 a § 2396 o. z., a s ohledem na postavení žalované – spotřebitelky, jako slabší smluvní strany a obsah uzavřené Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran, posoudit kromě o.z. též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. V tomto konkrétním případě byl žalobce vyzván spolu s předvoláním k jednání, aby tyto skutečnosti doložil, když pouze obecně tvrdil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, ale jakým způsobem, již neuvedl. Žalobce na výzvu ničeho nedotvrdil, k jednání se nedostavil a to bez řádné omluvy, s uvedením konkrétního důvodu a tímto se zbavil práva být poučen o povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti týkající se úvěruschopnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 ,3 o. z. Soud proto konstatuje, že žalobce neprokázal, že by řádně zkoumal schopnost žalované úvěr zaplatit, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. , a proto je Smlouva absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele, vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (zejm. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení C 497/13 bod 42), který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Podstatou právního stanoviska Soudního dvora Evropské unie je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalostí právní úpravy využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel, má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a tyto je povinna z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Žalovaná je od následujícího dne, kdy jí byl doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, proto soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vl. číslo Sb. a to od prvního dne prodlení žalované (tj. od následujícího dne od doručení výzvy). Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (odst. I. výroku).
12. Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývající části, tj. v části jistiny se zákonným úrokem z prodlení, aniž by se zabýval dalšími okolnostmi tohoto případu, zamítl (odst. II. výroku).
13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšnější a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni podle poměru úspěchu ve věci. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).