Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 57/2021-35
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr Danou Novákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 272 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 3. 2. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 12 272 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 3. 2. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žaloba na zaplacení částky 12 272 Kč s příslušenstvím, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 25 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 982,84 od 3. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % a dále nákladů řízení ve výši 9 869,20 Kč. V návrhu žalobce tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, uzavřenou se společností právnická osoba Právní nástupce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru dle zákona č. 257/2016 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. Na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 27 272 Kč. Žalobce k návrhu připojil smlouvu o úvěru číslo uzavřenou dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl spotřebitelský úvěr 15 000 Kč a požadoval 27 272 Kč, tedy o 81 % více. Dále žalobce předložil žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl svůj příjem ve výši částka, exekuční částku částka, náklady na bydlení částka a náklady na osobní potřeby částka. Žalovaný připojil i nájemní smlouvu, ze které bylo zjištěno, že náklady na bydlení činí částka, mzdový výměr na základní měsíční mzdu částka. Předžalobní výzvu žalobce zaslal žalovanému dne datum, toto žalobce prokazuje podacím lístkem. Aktivní legitimaci ve věci žalobce prokazoval smlouvou o postoupení pohledávek, a to první stranou této smlouvy s tím, že celá smlouva obsahuje 123 listů. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je hlášen na adrese adresa žalovaného (sídlo stát. instituce od datum).
2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokého poplatku za poskytnutí úvěru, ve výši přesahující 80 %. Jednání ve věci bylo nařízeno jednání na den anonymizována dvě slova rok, žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se bez řádné omluvy nedostavil, dle § 101 /3 o.s.ř. bylo jednáno bez jeho osobní účasti.
3. Spor mezi účastníky soud posoudil dle § 2395 , § 1970 občanského zákoníku a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. Dále soud vycházel z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 v řízení o předběžné otázce, týkající se výkladu článku 8. a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení Směrnice Rady 87/102/, ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek v souladu s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu, jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. V daném případě se právní předchůdce žalobce nezabýval rozdíly mezi tvrzením žalovaného a listinnými důkazy o jeho výši příjmu či nájemného, nezabýval se výší pohledávky, pro které je nařízena exekuce, ani tím, že žalovanému by po zaplacení všech nákladů, které uvedl a splátek úvěru, který je předmětem řízení, nezbývalo životní minimum. Soud proto shledává smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou a k neplatnosti přihlíží ve smyslu § 588 občanského zákoníku (právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18 , právní názor NS ČR v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 41/2019 a 27 Co 168/2020 ). Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná, žalobci vzniká právo pouze na vrácení půjčené částky, pokud již tato nebyla uhrazena. V daném případě žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru měl zaplatit 27 272 Kč, žalobce v návrhu neuvedl, jaká částka byla zaplacena, odečtením žalované částky a částky, na kterou ve smlouvě vznikl nárok, soud dospěl k závěru, že žalovaný uhradil částku 2000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. mu tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč, kterou je povinen žalobci zaplatit. Pro neplatnost smlouvy ze žalované částky 25 272 Kč byla zamítnuta žaloba 12 272 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku II.
4. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovaný náklady řízení nepožadoval, v souladu § 142 /2 o. s.ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zákon č. 120/2001Sb. ).