Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 156/2020-60
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 409,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 523 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 523 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit:
-) částku 8 886,40 Kč,
-) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 436,58 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 157,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 157,37 K4 od 9. 12. 2017 do 26. 11. 2018,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 634,37 K4 od 27. 11. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 523 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 523 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku 8 886,40 Kč, -) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 436,58 Kč, -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 157,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 157,37 K4 od 9. 12. 2017 do 26. 11. 2018, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 634,37 K4 od 27. 11. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 409,40 Kč společně se:
- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 157,37 Kč za období od 9. 12. 2017 do 20. 1. 2020 vyčísleným na částku 1 755,72 Kč,
- smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 157,37 Kč za období od 27. 11. 2018 do 20. 1. 2020 vyčísleným na částku 3 436,58 Kč,
- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 157,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a
- smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 157,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 146 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a poplatkem za komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 050 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 22 600 Kč. To vše se zavázal žalovaný splatit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 26. 11. 2018. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 477 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, jelikož žalobkyně svou účast na jednání omluvila, přičemž nepožádala o odročení jednání a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v místě jeho bydliště částku 12 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal splatit společně s úrokem 2 146 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení (zahrnující mj. hotovostní režim splátky) ve výši 5 050 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 377 Kč a poslední 60. splátce ve výši 357 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 22 600 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 2381 % /viz smlouva na č.l. 16 Žalovaný, kterému v době uzavření smlouvy bylo 28 let, v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že bydlí v rodinném domě, jehož je vlastníkem, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, jeho čistý měsíční příjem činí 11 500 Kč, avšak má i jiný zdroj příjmů ve výši 44 500 Kč měsíčně, přičemž měsíčně již splácí částku 26 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 9 620 Kč /viz zákaznická karta na č..l. 48/. Žalovaný byl v době poskytnutí úvěru vlastníkem nemovitosti /viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 50 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 20. 1. 2020 pohledávku za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 25 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 24 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 1. 2020 /viz dopis na č.l. 20, který mu byl odeslán dne 14. 2. 2020 /viz podací lístek na č.l. 21 Před podáním žaloby byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 23. 4. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 18, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 22 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 477 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 23
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla v úmyslu se žalovaným uzavřít dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy splnila své povinnosti dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že je žalovaný je anonymizováno let starý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je anonymizováno, bydlí ve vlastní nemovitosti, jeho čistý měsíční příjem činí 56 000 Kč, přičemž již měsíčně splácí částku 26 500 Kč. Příjem žalovaného se soudu jeví jako vysoce nepravděpodobný. Přesto však nelze tuto skutečnost stoprocentně vyloučit, a proto bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby tyto skutečnosti náležitě ověřila, zejména za situace, kdy žalovaný již měsíčně splácí částku 26 500 Kč. Ve formuláři je sice uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a 3 výpisy z bankovního účtu žalovaného, tyto však soudu nedoložila, přičemž tím, že se k jednání soudu nedostavila, jí nemohlo být dáno poučení podle § 118 o.s.ř. , a tedy neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně.
20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
21. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že žalobkyně tak poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva je jako celek absolutně neplatná, když neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
22. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou, na kterou v řízení odkazovala žalobkyně. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině, v němž mj. uvedl, že„ na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“
23. Jelikož má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení (s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy). Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat, přičemž doposud uhradil částku 3 477 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit částku 8 523 Kč (12 000 Kč – 3 477 Kč).
24. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit nejpozději do 26. 11. 2018. Žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení od 27. 11. 2018 ve výši 9 % ročně, a to však pouze z přiznané částky ve výši 8 523 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Jelikož však žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je tímto návrhem vázán, přiznal soud žalobkyni pouze tuto výši zákonného úroku z prodlení.
25. Jelikož dluh žalovaného byl postoupen na žalobkyni, je žalovaný povinen uhradit služnou částku právě jí.
26. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
27. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.