Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 73/2021-20
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. právnická osoba se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovaného celé jméno žalovaného k zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ společnost“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr s limitem částka a žalovaný čerpal částku částka, kterou společnost zaslala na účet žalovaného. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, e-mailu a telefonního čísla. Po dokončení registrace a zřízení uživatelského účtu zaslal žalovaný společnosti žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru s navrženou výší úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného úroku 8,5 % ročně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem z úvěru, kdy minimální splátka činila částka. Žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť dosud dluží na jistině úvěru částku celkem částka splatnou dne datum. Společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným pod číslo společnosti právnická osoba, IČO smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a tato společnost žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení.
2. Žalovaným celé jméno žalovaného se k žalobě nevyjádřil a k jednání soud ve věci se nedostavil.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, včetně standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný uzavřel se společností smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému dle záznamu o platbě dne datum poskytnut společností úvěr v částce částka na jeho účet. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru ve sjednaných splátkách. Výpisy z úvěrového účtu bylo prokázáno, že ke dni datum činil dluh úvěru částka Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila své pohledávky společnosti právnická osoba Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu pohledávek, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky žalobkyni, avšak v žádném ze seznamů postupovaných pohledávek není uvedena pohledávka číslo za žalovaným celé jméno žalovaného. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků dle smlouvy.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že společnost odeslala dne datum žalovanému převodem na účet částku částka, která byla na jeho účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud dále nemá za prokázané ani to, že by žalovaný podepsal či jinak projevil svoji vůli být smlouvou o úvěru vázán. Žalobkyně, v řízení neprokázala, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy mezi žalovaným a společností. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaný dotčenou smlouvu podepsal či jinak projevil svoji vůli být obsahem této smlouvy vázán, pak ohledně této skutečnosti zůstala pouze v rovině tvrzení bez jakéhokoliv důkazního návrhu schopného projev vůle žalovaného prokázat. Na uvedeném nic nemění ani snaha žalobkyně detailněji popsat proces uzavření předmětné smlouvy formou registrace na internetových stránkách společnosti, jelikož tato tvrzení nejsou podložena žádnými listinami ani jinými důkazními prostředky, které by prokazovaly, že žalovaný danou smlouvu podepsal elektronicky distančním způsobem, není prokázáno, že by žalovaný vůbec nějakým způsobem projevil svou vůli k uzavření smlouvy určeného obsahu a že by kdokoli (tím méně žalovaný) jakákoli jednání popsaná žalobkyní učinil. Nad rámec již uvedeného je nutno dále uvést, že i pokud by soud měl uzavření smlouvy za prokázané, musel by učinit závěr o neplatnosti takové smlouvy z níže uvedených důvodů.
12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne datum, právnická osoba v . jméno příjmení a další, C číslo, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
13. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti však soud předložila pouze důkaz smlouvou, jež obsahují jen údaje poskytnuté společnosti žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
15. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 -50 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
16. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § číslo odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Společnost poskytla žalovanému částku částka a žalovaný jí dosud neuhradil částku částka. V řízení však nebylo prokázáno, že pohledávka společnosti za žalovaným byla společností platně postoupena společnosti právnická osoba a touto společností žalobkyni, neboť není uvedena v seznamech postupovaných pohledávek, které jsou součástí smluv o postoupení pohledávek ze dne datum a datum a byly předloženy soudu. Žalobkyně proto neprokázala, že je aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků ze smlouvy proti žalovanému a soud proto žalobu zamítl.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnému žalovanému v řízení dosud prokazatelné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.