Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 29/2021-93
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky bytem adresa žalovaného
o zaplacení 35 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 5 760 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 760 Kč od 14. 4. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 1 954,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 5 760 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 760 Kč od 14. 4. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 1 954,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění ve výši 35 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 760 Kč od 14. 4. 2019 do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 760 Kč nejpozději do 13. 4. 2019. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne 12. 5. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila, přičemž nepožádala o odročení jednání, a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu číslo na jejímž základě byla žalovanému na jeho účet č. bankovní účet zaslána částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 5 760 Kč nejpozději do 13. 4. 2019 /viz rámcová smlouva p úvěru na č.l. 15, smlouva o úvěru na č.l. 13, profil žalovaného na č.l. 23, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 30, faktura na č.l. 32, výpis z účtu žalobkyně na č.l. 34 Totožnost žalovaného byla ověřena tzv. verifikační platbou z účtu žalovaného ve výši 1 Kč a zasláním fotografie jeho občanského a řidičského průkazu /viz výpis z běžného účtu na č.l. 33, kopie řidičského průkazu na č.l. 43 a kopie občanského průkazu na č.l. 43 V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne 23. 12. 2011 ve znění dodatku ze dne 23. 12. 2011, dle které měl být zaměstnán jako anonymizováno ve skladu na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, IČO (dříve příjmení a anonymizováno právnická osoba) /viz pracovní smlouva na č.l. 45 a dodatek na č.l. 46 a dále výplatní pásky za srpen 2017 a září 2017, dle kterých žalovaný dosahoval čistého příjmu průměrně okolo 29 000 Kč /viz výplatní pásky na č.l. 47 a 48/.
5. Soud dále nahlédnutím do systému zjistil, že proti žalovanému je vedeno množství řízení. Soud zjistil, že v době poskytnutí úvěru dne datum byl žalovaný již v prodlení se splácením dvou úvěrů od společnosti právnická osoba, dále úvěrů u právnická osoba, s.r.o., právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba /viz žaloba ve věci spisová značka na č.l. 71, rozsudek ve věci spisová značka na č.l. 74, rozsudek ve věci spisová značka na č.l. 76, rozsudek ve věci spisová značka na č.l. 79, rozsudek ve věci spisová značka na č.l. 81, rozsudek ve věci spisová značka na č.l. 83 a žaloba ve věci spisová značka na č.l. 86
6. Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně upomínán /viz upomínka ze dne 7. 3. 2019 na č.l. 27, upomínka ze dne 20. 5. 2020 na č.l. 25 a 28/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne 12. 5. 2020 /viz smlouva na č.l. 35 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 37 p.v./.
7. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí, když sice měla k dispozici výplatní pásky žalovaného, avšak ze srpna a září 2017, přičemž smlouva byla sjednána v březnu rok. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně si neověřovala aktuální situaci žalovaného. Soud rovněž zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy výrazné problémy se splácením jiných dluhů, přičemž žalobkyně nijak netvrdila, a tím spíše ani neprokázala, zda žalovaného lustrovala v bankovních či nebankovních registrech dlužníků.
22. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
23. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že smlouva ze dne datum je absolutně neplatná, když neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
24. Jelikož má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v této výši (s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy), které je povinen podle § 2991 a násl. o. z. vydat. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, které byl dluh postoupen, zaplatit částku 30 000 Kč.
25. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit nejpozději do 13. 4. 2019. Žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení od 14. 4. 2019 ve výši 9,75 % ročně, a to však pouze z přiznané částky ve výši 30 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení.
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyně má nárok na 67,79% náhradu nákladů řízení. příjmení náhrada nákladů řízení by činila 2 883 Kč, a sestávala by se ze soudního poplatku ve výši 1 431 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 500 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby), z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tedy ve výši 200 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení 1 954,39 Kč (67,79 % z 2 883 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů za předžalobní upomínku, jelikož tuto neposílal její advokát, nýbrž jí posílala sama právní předchůdkyně žalobkyně (viz upomínka na č.l. 25 a 27).
27. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.