Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 50/2020-41

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 80 950 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29.200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 51.750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.450 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do 11. 6. 2020 a z částky 34.250 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29.200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 51.750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.450 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do 11. 6. 2020 a z částky 34.250 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 19. 9. 2018 mezi žalobcem a žalovanou. Tvrdí, že poskytl žalované hotovostně na úvěru částku 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. částkou 9.800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 16.800 Kč zaplatit žalobci v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3.850 Kč. To však ne zcela neučinila, když zaplatila na úvěru jen 5.800 Kč. Tuto částku započetl žalobce co do 1.750 Kč na poplatek za správu úvěru, co do 2.997,50 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a co do 1.102,50 Kč na úrok. Proto se žalobce po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 35.000 Kč spolu s úrokem ve výši 8.697,50 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 5.950 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 13.802,50 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši celkem 17.500 Kč, která byla vypočtena ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny (splátek) ode dne 20. 11. 2018 do 20. 7. 2020.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud za souhlasu účastníků rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 19. 9. 2018 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvou o úvěru číslo na částku 35.000 Kč. Tato částka byla hotovostně oproti podpisu žalované vyplacena. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. částkou 9.800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 16.800 Kč zaplatit žalobci v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3.850 Kč. To však ne zcela neučinila, když zaplatila na úvěru jen 5.800 Kč. Tuto částku započetl žalobce co do 1.750 Kč na poplatek za správu úvěru, co do 2.997,50 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a co do 1.102,50 Kč na úrok. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovanou čehokoliv nad částku 5.800 Kč uhrazeno. Smlouva dále obsahuje ostatní ujednání, mj. o důsledcích prodlení, včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována tak, že údaje jí uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr byly porovnány s údaji doloženými doklady prokazujícími bonitu klienta. Žalovaná uvedla, že je v pracovním poměru, přičemž uváděla průměrný měsíční příjem 21.859 Kč. Šlo o součet příjmu ze závislé činnosti ve výši 13.731 Kč (doloženo výplatním páskem za měsíc srpen 2018, z nějž vyplynula vyšší mzda, ale z opatrnosti bylo žalobcem uvažováno s částkou uvedenou v žádosti žalovanou), sirotčího důchodu dítěte žalované ve výši 3.308 Kč, příspěvku na dítě od úřadu práce ve výši 1.820 Kč a výživného na dítě ve výši 3.000 Kč. Uvažováno bylo s exekucí žalované na 2.164 Kč měsíčně. Nájemní smlouvou doložila žalovaná výdaje za bydlení ve výši 9.600 Kč měsíčně. Z ní bylo uvažováno s ½, neboť druhou měl platit další člověk, obývající byt. Na stravu bylo počítáno s částkou 2.500 Kč měsíčně. Ostatní výdaje pak 1.000 Kč měsíčně. U výdajů tak žalobce počítal s částkou celkem 12.650 Kč měsíčně, kdy tak v nich dána i rezerva 2.186 Kč měsíčně. Žalobce nedoložil výpis z účtu žalované, o němž jím je tvrzeno, že jej měl při uzavírání smlouvy k dispozici, ale soudu jej nebyl schopen doložit. Dále tvrdí, že žalovaná nebyla v insolvenčním rejstříku. Vycházel tedy z příjmu 21.859 Kč, výdajů 12.650 Kč a rozdílu mezi nimi ve výši 9.209 Kč, z nichž mohla být hrazena splátka 3.850 Kč měsíčně. I tak by žalované zbylo 5.359 Kč měsíčně. Žalobce tvrdí, že vycházel především z informací dodaných žalovanou a splnil tak svoji povinnost, kdy zákon o spotřebitelském úvěru mu dle něj dává relativně širokou míru diskrece v tom, jakým způsobem má bonitu svých klientů prověřovat, přičemž nestanovuje, jaké konkrétní podklady si k tomuto má vyžadovat. Ze systému ISAS okresního soudu bylo zjištěno, že dne 17. 7. 2018 byla na žalovanou nařízena exekuce. Výplatní pásek je doložen žalovanou za srpen 2018. Žalobce netvrdí, že by zkoumal žalovanou v centrální evidenci exekucí. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 9. 6. 2020.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

6. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

9. Jak správně uvádí žalobce, v rozsudku Soudního dvora C -449/13 ze dne 18. 12. 2014 ve věci CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus se uvádí, že poskytovatel úvěru musí nejprve v každém jednotlivém případě, s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem, zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. V případě posuzované smlouvy provedl žalobce poměrně rozsáhlé šetření stran úvěruschopnosti žalované. Nicméně ani toto jeho šetření nelze akceptovat jako řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jsou pro to dány tři zásadní skutečnosti. Zaprvé žalobce započítal do příjmu žalované sirotčí důchod jejího nezletilého dítěte ve výši 3.308 Kč, dále pak příspěvek na dítě od úřadu práce ve výši 1.820 Kč a výživné na dítě ve výši 3.000 Kč Celkem jde o částku 8.128 Kč. Tato částka však není součástí jmění žalované, ale je jměním jejího dítěte a žalovaná, jako zákonný zástupce nemůže v souladu s příslušnými ustanoveními , s tímto jměním nakládat tak, že by z něj uhrazovala své potřeby. Nelze tedy tuto částku započítat do příjmu žalované. I při nejvyšším příjmu žalované by jí dle žalobce zbývala částka 9.209 Kč. To ale znamená, že by nebyla schopna hradit měsíční splátku úvěru ve výši 3.850 Kč. V tomto směru tedy došlo nezpochybnitelně k chybnému vyhodnocení příjmu žalované ze strany žalobce. Zadruhé žalobce netvrdí, tím méně dokazuje, že by prověřil žalovanou v centrální evidenci exekucí. Kdyby to učinil, zjistil by, že na žalovanou byla nařízena nová exekuce dne 17. 7. 2018, tj. dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy. Tato skutečnost ovšem opět znamená, že žalovaná si neplní své jiné závazky a její výdaje by tak byly vyšší, než žalobcem uvažované. Potud by ale opět nebyla schopna plnit výši měsíční splátka 3.850 Kč. Zatřetí je nutné uvést, že žalovaná již v době zkoumání její úvěruschopnosti ze strany žalobce byla v exekuci, což samo o sobě implikuje nezbytnou nutnost velmi detailně zkoumat veškeré podmínky na straně žalované pro poskytnutí úvěru, navíc ve výši 35.000 Kč, což je nepochybně značná suma pro samoživitelku (vdovu) s dvěma nezletilými dětmi v situaci, kdy je již ve dvou exekucích. Namísto přezkoumání alespoň stavu jejího běžného účtu, se však žalobce ani neobtěžoval nahlédnout do centrální evidence exekucí. To, že měl k dispozici výpis z účtu žalované, zůstalo pouze v rovině tvrzení žalobce. A s ohledem na celkové okolnosti na straně žalované nelze ani kladně hodnotit, že se žalobce spokojit toliko s jedním výpisem z účtu žalované (za měsíc srpen 2018). To vše rámováno částkou 2.500 Kč měsíčně na stravu pro žalovanou a dvě její děti na měsíc. I ve vztahu k tomuto výdaji jde o částku velmi podhodnocenou, až absurdní, kdy tak vychází na stravu žalované a každého jejího nezletilého dítěte 833 Kč měsíčně, tj. necelých 30 Kč denně! Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že žalobce naprosto nedostál své zákonné povinnosti vyplývající z , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.

11. Pokud žalobce tvrdí v doplnění žaloby, že dostatečně v rámci svých možností prověřil úvěruschopnost žalované, pak s ohledem na výše uvedené judikatorní a skutkové závěry se z jeho strany snad ani nemůže jednat o vážně míněnou právní argumentaci na podporu jeho žaloby. Pro ilustraci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného si soud dovolí citovat z jiného rozhodnutí zdejšího soudu, v němž byla posuzována úvěruschopnost stejného žalovaného:„ Soudu byly předloženy y prokazující, že žalovaný je v řádném zaměstnaneckém poměru (pracovní smlouva, dodatek č. 3 k pracovní smlouvě), dále hodnocení klienta, kdy bylo zjištěno, že žalovaný s nikým nežije ve společné domácnosti, bydlí u svých rodičů, má maturitu, žalovanému bylo přiznáno CBS skóre 338, kdy spadá do středního rizika a úvěr bývá limitován výší placené částky, dále byl předložen výpis z registru Solus a NRKI, dále výplatní pásky za měsíce květen a červen 2018 a dále výpis z účtu potvrzující vyplácení mzdy v celé výši. Za takového stavu věci soud vyhodnotil sjednanou smlouvu o úvěru jako platnou, když z výsledků posouzení úvěruschopnosti nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr“. Je nutno podotknout, že tato osoba, na rozdíl od žalované, neměla v péči nezletilé děti a nebyla v exekuci. Žalobce přitom neměl, na rozdíl od této osoby, u žalované k dispozici výpis z účtu a výplatní pásku pouze za jeden měsíc. Jediné, v čem lze s žalobcem obecně souhlasit, je jím uváděné tvrzení, že zákon dává relativně širokou míru diskrece v tom, jakým způsobem má bonitu svých klientů prověřovat, přičemž nestanovuje, jaké konkrétní podklady si k tomuto má vyžadovat. Nicméně tato diskrece neznamená, že shromáždím-li vetší množství podkladů, to samo o sobě již znamená, že jsem posoudil úvěruschopnost dostatečně. V tomto směru nutno odkázat na výše uvedený závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu, dle nějž součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. To se však v tomto posuzovaném případě nestalo. Posouzení podkladů, i při absenci dalších, bylo provedeno zcela nedostatečně.

12. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobce a žalovanou za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 29.200 Kč, která představuje žalovanou nezaplacenou jistinu zápůjčky v původní výši 35.000 Kč, která jí byla žalobcem poskytnuta. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 3. dne po odeslání výzvy k úhradě dluhu žalované ze strany žalobce (9. 6. 2020), tj. ode dne 12. 6. 2020, do zaplacení z částky 29.200 Kč bylo přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení. Přiznaný nárok je povinna žalovaná zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 34.250 Kč z titulu neplatné smlouvy co do poplatků a částku 17.500 Kč z titulu smluvní pokuty z neplatné smlouvy. Zamítnut byl také nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.450 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do 11. 6. 2020 a z částky 34.250 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval podle a Platí tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá méně než jedné polovině (29.200 Kč z 80.950 Kč). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.