Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 3/2020-78
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 9 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 9 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 18 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 16.10.2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne datum bezhotovostním převodem na jeho běžný účet finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 1 800 Kč do 15.10.2017. Žalovaný o úvěr žádal prostřednictvím internetové domény žalobkyně, v rámci žádosti sdělil žalované informace o svých majetkových poměrech, žalobkyně mu zaslala podmínky, za kterých mu bude úvěr poskytnut, a návrh smlouvy o úvěru, kterou žalovaný dne 5.10.2017 elektronicky podepsal. Žalovaný sjednanou částku nevrátila řádně a včas, a proto mu vznikla povinnost uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, na které se žalobkyně domáhá částky 4 500 Kč s ohledem na limit představující 50 % jistiny. Dále je povinen dle sazebníku poplatků uhradit za zaslané výzvy poplatky v celkové výši 2 700 Kč. Dlužná částka je složena z nezaplacené jistiny, sjednaných úroků, poplatky za zaslané výzvy a smluvní pokuty.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci je možno rozhodnou pouze na základě předložených listin a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval.
3. Z listin předloženými žalobkyní, a to nabídky úvěru číslo včetně informací pro kontrolu a úvěruschopnost a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru ze dne datum včetně obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě z datum, výzev k úhradě ze dne datum, datum, datum, datum a datum, předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu a ze sdělení právnická osoba a výpisu z účtu č. bankovní účet, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které mu žalobkyně na jeho účet téhož dne poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrok ve výši 1 800 Kč, tj. částku 10 800 Kč, vrátit do 10-ti dnů od jeho poskytnutí. Před uzavřením smlouvy poskytnul žalovaný žalobkyni informace pro kontrolu úvěruschopnosti, ve kterých uvedl, že je zaměstnancem anonymizována dvě slova a že zde dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 15 000 Kč. Tuto skutečnost si však žalobkyně neověřovala a se sdělení právnická osoba, které tomuto zaměstnavateli zpracovává účetnictví, bylo zjištěno, že žalovaný nikdy nebyl zaměstnancem této společnosti. Žalovaný svůj závazek nesplnil a úvěr ani z části neuhradil, přestože byl o úhradu opakovaně písemně upomínán výše uvedenými upomínkami.
4. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní jako úvěrujícím, pomocí prostředků na dálku smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku , byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 9 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku .
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně však nepochybně neprověřovala příjmy žalovaného, neboť by tak musela zjistit, že ten není zaměstnancem právnická osoba, jak ve svých informacích o finanční situaci tvrdí. Výdaje žalovaného navíc nebyly ani zjišťovány, natož prověřovány. Protože žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, a proto jej soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 16.10.2017 a § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 9 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.
10. Protože účastníci byli ve sporu úspěšná každý ve stejném rozsahu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.