Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 165/2020-20
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul. jméno příjmení, IČO,
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 1 396 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 396 Kč s úrokem z prodlení 10 % z této částky za období od 15. ledna 2020 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 396 Kč s úrokem z prodlení 10 % z této částky za období od 15. ledna 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 24. července 2020, na zaplacení částky 1 396 Kč představující nedoplatek pojistného za dobu od 17. října 2019 do 14. ledna 2020 sjednaného v pojistné smlouvě účastníků číslo uzavřené dne 17. října 2018. Stejnou žalobou byl také žalován úrok z prodlení podle výroku I., aniž by byl tento nárok odůvodněn. Podle tvrzení žalobkyně sjednali účastníci smlouvu o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmět ujednání přitom nebyl blíže vysvětlen, když bylo jen právně hodnoceno, že se vztah účastníků řídil zákonem č. 168/1999 Sb. a zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Smlouva měla být sjednána distančním způsobem přijetím nabídky žalobkyně uhrazením první splátky pojistného. To mělo být sjednáno v částce 5 132 Kč za rok a placeno čtvrtletně po 1 283 Kč. Žalobkyně neuvedla, kdy měla být žalovaným zaplacena první splátka pojistného. Nezaplaceno však zůstalo pojistné splatné dne 17. října 2019.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.
Již ze skromných žalobních (skutkových) tvrzení je zřejmé, že ujednání účastníků nelze právně hodnotit jako pojistnou smlouvu. Žalobkyně totiž neuvedla, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Pokud se tedy dovolává uzavření smlouvy zaplacením prvního pojistného podle její nabídky ve smyslu § 2758 odst. 2 OZ není jistě možné takový závěr přijmout.
Z žalobkyní označených důkazů, resp. z označených a předložených písemných důkazních prostředků přitom soud nezjistil jakékoli ujednání účastníků. Návrh smlouvy soud k důkazu neprováděl, neboť podle tvrzení žalobkyně neobsahovala tato písemnost jakékoli potvrzení správnosti jejího obsahu žalovaným ve smyslu § 565 OZ. Další označené důkazy byly také bez významu, neboť o sjednání smlouvy zaplacením určité částky jako pojistného nelze uvažovat. I kdyby však žalobní tvrzení ohledně takového právního hodnocení byla perfektní, nepodařilo se soudu zjistit, že by platbu (podle žalobkyně pojistného) provedl právě žalovaný a že byla činěna ve prospěch žalobkyně. Jediný označený důkaz, jenž by měl snad mohl o platbách žalovaného něco prokázat byl totiž přehled předpisů a plateb. Ten byl ovšem také zjevně jen soukromou listinou (elektronickou písemností) bez jakékoli autorizace či souhlasného potvrzení žalovaného. Po dokazování z ní proto soud nezjistil důkazně věrohodnou identifikaci plátce a příjemce zaznamenaných plateb.
Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) nezbylo soudu než žalobu v této části výrokem I. zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, tížící žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení žalované jistiny na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).